Josef Bartík

Nesmírně zkušený a oddaný službě vlasti byl brigádní generál Josef Bartík, zpravodajec, aktivní účastník prvního a druhého zahraničního odboje, vězněný nesmyslně po únoru 1948. Přes křivdy a zneuznání nikdy neztratil svoji úroveň.

Josef Bartík se narodil 30. června 1897 ve Stachách okres Sušice. Otec Josef Bartík, pekař, zemřel asi roku 1907. Matka Marie rozená Voldřichová se dostala do finančních potíží a odešla roku 1910 do USA za prací. Syn vyrůstal bez rodičů u strýce. Josef Bartík vychodil obecnou školu a vystudoval Vyšší státní reálné gymnázium v Sušici.

Absolvoval školu pro záložní důstojníky pěšího pluku č. 11 v Békés-Gyule v Uhrách a v Oradea-Mare v Rumunsku a jako jednoroční dobrovolník odjel 1. srpna 1915 na italské bojiště. Přešel do zajetí 5. listopadu 1916. O rok později se přihlásil do čs. legií a 4. dubna 1918 se stal příslušníkem 31. pěšího pluku. V průběhu bojů na Piavě v červnu 1918 utrpěl těžké zranění pravé nohy s trvalými následky. Dne 15. října 1918 byl povýšen do hodnosti poručíka a 1. května 1919 kapitána.

Po příjezdu do vlasti zůstal v armádě jako důstojník z povolání, od počátku na zpravodajském oddělení MNO. Nejprve dostal na starosti referát Rumunska a Itálie, později se stal referentem pátrací skupiny. V letech 1921–1925 absolvoval kurzy vojenského zpravodajství u MNO – hlavního štábu. Josef Bartík se roku 1923 oženil s Libuší rozenou Kuklovou a stal se otcem dvou dcer. V roce 1929 vykonal Státní zkoušku z italštiny na Univerzitě Karlově v Praze.

Od roku 1935 vedl obrannou sekci 2. oddělení hlavního štábu MNO. Podařilo se mu odhalit a zneškodnit množství německých a maďarských špionů. Do hodnosti podplukovníka byl povýšen 28. října 1938. Den před nacistickou okupací českých zemí odletěl Josef Bartík se zpravodajskou skupinou plukovníka gšt. Františka Moravce do Velké Británie. Od dubna do srpna 1939 působil v Polsku s přestávkami se zpravodajským posláním. Po vypuknutí války odcestoval 2. října 1939 do Francie aby vedl 2. oddělení (obranné) československé vojenské správy Československého národního výboru v Paříži. V té doby zemřela ve Velké Británii na komplikaci banálního onemocnění dcera Zora.

Po evakuaci do Velké Británie v červnu 1940 sloužil Josef Bartík nejprve jako přidělený důstojník u zvláštní skupiny MNO, do prosince pak byl styčným důstojníkem u kanadské vojenské mise. Zastával také funkci přednosty obranné skupiny II. oddělení MNO v Londýně a do hodnosti plukovníka byl povýšen 28. října 1941.

Zejména pro neshody s nadřízeným plukovníkem gšt. Františkem Moravcem odešel Bartík z MNO a od 16. února 1942 byl přednostou IV. odboru (politické zpravodajství) exilového Ministerstva zahraničí. Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 28. října 1944. Za svoje zásluhy Josef Bartík získal četná domácí i zahraniční vyznamenání, včetně například Řádu britského impéria.

Dne 28. března 1945 odjel brigádní generál Bartík z Londýna do Košic, aby se zde ujal organizace politického zpravodajství Ministerstva vnitra v osvobozené vlasti. Do 15. ledna 1946 pak vykonával funkci přednosty odboru politického zpravodajství MV. Z funkce byl odstraněn komunistickými intrikami. Následující dva roky působil generál Bartík v kárném výboru MNO.

Již krátce po změně poměrů v zemi, 9. března 1948, jej zatkli příslušníci 5. oddělení hlavního štábu a drželi ve vazbě v „domečku“ v Praze na Hradčanech. Vrchní soud v Praze odsoudil 7. září 1948 Josefa Bartíka pro vykonstruované činy na pět let těžkého žaláře. Trest byl pak snížen amnestií o jeden rok. Trest si Josef Bartík odpykával ve vojenské trestnici v Leopoldově, odkud byl převezen 19. května 1949 na Mírov. Po vypršení trestu byl dále držen v ruzyňské věznici. Státní bezpečnost se snažila dosáhnout jeho dalšího odsouzení. Josef Bartík se konečně dostal na svobodu po pěti a půl letech, 17. října 1953.

Po propuštění Josef Bartík pracoval jako zásobovač v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí. Poté se roku 1958 stal jednou z obětí široké kádrové čistky a musel odejít do důchodu. Z existenčních důvodů pak dále pracoval jako rozpočtář v n. p. Vodní stavby Praha.

Šedesátá léta přinesla Josefu Bartíkovi rehabilitaci, vrácení hodnosti a o něco lepší finanční zajištění. V obnoveném trestním řízení Vyšší vojenský soud Příbram 24. listopadu 1965 původní rozsudek zrušil a následující den Josefa Bartíka zprostil obžaloby a plně rehabilitoval. Josef Bartík zemřel 18. května 1968 v Praze. V rodných Stachách byla 6. května 1995 obcí odhalena pamětní deska a in memoriam uděleno čestné občanství. V roce 1998 prezident Havel udělil brig. gen. Bartíkovi in memoriam řád Bílého lva III. třídy.

Prokop Tomek

PROJEKT 300 - 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 - 2018.