Josef Bartík - Mlčenlivý zpravodajec

Nesmírně zkušený a oddaný službě vlasti byl brigádní generál Josef Bartík – zpravodajec, aktivní účastník I. a II. zahraničního odboje, vězněný nesmyslně po únoru 1948. Přes křivdy a zneuznání nikdy neztratil svoji úroveň.

Josef Bartík (1897–1968) patřil ke špičkovým československým zpravodajským důstojníkům. Zaměřoval se na kontrašpionáž. Nepřátelští špioni mu přezdívali „kulhavý ďábel“.
FOTO: VHÚ Praha

Bartík se narodil 30. června 1897 ve Stachách na Šumavě, kde vyrůstal bez rodičů u strýce. Po maturitě byl roku 1915 poslán v rakousko-uherském vojsku na italskou frontu. Následující rok přešel do zajetí a o rok později vstoupil do čs. legií. V průběhu bojů na Piavě v červnu 1918 utrpěl těžké zranění pravé nohy s trvalými následky (nepřátelští špioni mu později přezdívali „kulhavý ďábel“). Po válce zůstal v čs. armádě a od počátku ve vojenském zpravodajství, kde získal obrovské zkušenosti v kontrarozvědce při odhalování nacistických a maďarských špionů.

Den před nacistickou okupací českých zemí unikl podplukovník Bartík se zpravodajskou skupinou plukovníka gšt. Františka Moravce do Velké Británie. Záhy odjel se zpravodajským posláním do Polska, kde řídil i akce na území protektorátu a organizaci transportů dobrovolníků do Francie. V Paříži po vypuknutí války vedl obranné oddělení československé vojenské správy. Po evakuaci do Velké Británie sloužil Josef Bartík u MNO a od února 1942 byl ve vedoucí funkci na exilovém Ministerstvu vnitra. Kromě mnoha československých a zahraničních vyznamenání byl oceněn i Řádem britského impéria.

Dne 28. března 1945 odcestoval generál Bartík do Košic, mimo jiné doprovázel prezidenta Edvarda Beneše na triumfální cestě do Prahy. Z funkce na vnitru byl již roku 1946 odstraněn komunistickými intrikami. Vzápětí po komunistickém převratu, 9. března 1948, byl zatčen a téhož roku odsouzen pro vykonstruované činy na pět let těžkého žaláře. Trest si odpykával v Leopoldově, na Mírově a v Ruzyni. StB se jej pokoušela znovu nechat odsoudit, ale z další vazby se nakonec dostal 17. října 1953.

Po propuštění z vězení Josef Bartík pracoval do roku 1958 jako zásobovač v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí, odkud ho vyhodili v rámci politických čistek ve státní správě. Poté sice odešel do důchodu, ale výše penze byla veteránovi vypočtena na 550 Kčs. Proto dál pracoval. Šedesátá léta přinesla Josefu Bartíkovi soudní i vojenskou rehabilitaci. Zemřel 18. května 1968 v Praze. Obec Stachy gen. Bartíkovi 6. května 1995 odhalila pamětní desku a udělila čestné občanství. Roku 1998 prezident Havel udělil brig. gen. Bartíkovi in memoriam Řád bílého lva III. třídy.

PROKOP TOMEK

Napsáno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 12. května 2017