Mezi první mučedníky České družiny patří Josef Müller, účastník odvážné operace k navázání spojení mezi zahraničním a domácím odbojem v roce 1914. Narodil se 5. července 1893 ve Vysokém nad Jizerou č. p. 200 jako syn Jitky, rozené Šilhánové, a herce Viktora Müllera z České Skalice. Jeho děd z matčiny strany, perníkář a později hajný Josef Šilhán, byl účastníkem „meetingů“ za české státoprávní požadavky v roce 1868, za což strávil několik měsíců v rakouském vězení. Dědeček z otcovy strany, barvíř Josef Müller z České Skalice, byl spolužákem Boženy Němcové a v dospělosti se také zabýval politikou. Malý Josef tak měl vlastenectví v krvi po obou rodičích, po nichž zdědil též umělecké nadání.
Do svých pěti let vyrůstal u babičky Šilhánové ve Vysokém a poté s rodiči putoval s kočovnou divadelní společností po vlastech českých. Do obecné školy začal chodit v Pardubicích a měšťanskou školu ukončil v Dobříši. Poté jej dal otec jako eléva k vojenské hudbě do Innsbrucku. Tupý dril rakousko‑uherské armády Josefa Müllera znechutil a po otcově smrti v roce 1908 odešel do Prahy k Cibulkově kapele. Jako mnoho jeho vrstevníků hledal pak živobytí v cizině. Nastoupil jako houslista do orchestru v Oděse a nakonec do orchestru carské opery v Petrohradě, kde jej zastihlo vypuknutí první světové války. Ve svých jedenadvaceti letech vstoupil v září 1914 do České družiny.
Po pouhých dvou měsících služby se dobrovolně přihlásil k náročné cestě do českých zemí. Jeho úkolem bylo přejít frontu, navázat spojení s domácím odbojem a také jej informovat o existenci České družiny. Mise se zdařila, z jedenácti vyslaných dobrovolníků tři skutečně s domácím odbojem navázali spojení. Ostatní z nejrůznějších důvodů úkol splnit nemohli. Nejtragičtější osud potkal Františka Müllera s Antonínem Grmelou, kteří byli 9. prosince 1914 v Haliči zatčeni rakouským polním četnictvem. Popraveni byli 12. prosince 1914 oběšením na náměstí ve Wadowicích před nastoupenými dvěma setninami rakouského 19. domobraneckého praporu. Josef Müller musel přihlížet nepovedené a opakované popravě svého druha, přesto si do poslední chvíle zachoval důstojné vystupování. Jeho ostatky byly v roce 1923 slavnostně převezeny z Wadowic do Prahy a jsou uloženy na Čestném vojenském pohřebišti na Olšanských hřbitovech.
Antonín Grmela s Františkem Müllerem nebyli prvními padlými prvního odboje. Za účast v domácím odboji byli popraveni již 23. listopadu 1914 Slavomír Kratochvíl a 10. prosince 1914 učitel Zikmund Trnka. V boji padli 1. prosince 1914 příslušníci České družiny Antonín Řehák, Josef Vasický a Džuro Nikolič. Antonín Grmela a Josef Müller se však stali prvními zajatými československými vojáky, které rakouské úřady popravily v zázemí.