Téměř všechny výsadky do okupované vlasti, vysílané londýnským exilovým Ministerstvem národní obrany, měly jako svůj hlavní úkol podávat zpravodajské informace a udržovat kontakt mezi domácím a zahraničním odbojem. Jednou z výjimek byla paraskupina WOLFRAM, jejíž úkol byl čistě bojový.
Šestičlenné paraskupině velel kapitán pěchoty Josef Otisk, narozený 30. ledna 1911 v Líšni. V roce 1933 odmaturoval na reálce v Brně a nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 43. V letech 1934 až 1936 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích. V srpnu 1936 byl povýšen na poručíka pěchoty a ustanoven velitelem kanonové čety roty doprovodných zbraní pěšího pluku 43. Za mobilizace v roce 1938 kanonové četě i rotě doprovodných zbraní pěšího pluku 43 velel.
Po německé okupaci a likvidaci československé armády odešel v prosinci 1939 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Agde ve Francii, kde byl prezentován 14. ledna 1940. Od června 1940 velel 12. (kulometné) rotě pěšího pluku 2, s níž se účastnil bojů na francouzské frontě. Po porážce Francie evakuoval do Velké Británie, kde byl zařazen do 2. pěšího praporu 1. čs. smíšené brigády. V srpnu 1940 byl povýšen na nadporučíka pěchoty. Nejprve byl zástupcem velitele 4. roty 2. pěšího praporu a po povýšení na kapitána pěchoty v říjnu 1943 velel od listopadu téhož roku 3. rotě Tankového praporu 2.
Od května 1944 byl přidělen k II. odboru Ministerstva národní obrany. V červenci 1944 odletěl do Bari v Itálii, odkud byl 13. července 1944 vysazen do vlasti jako velitel paraskupiny WOLFRAM. Skupina přistála v Beskydech, v prostoru osad Nytrová – Kotly. Po seskoku se však nesešla a každý její člen zahájil samostatný postup. Radista skupiny, rtn. Karel Svoboda, byl záhy zatčen gestapem. Ostatní se setkali až 29. září 1944. Přestože ztratili spojovací materiál, zahájili budování zpravodajské sítě a navázali kontakty s partyzánskými skupinami působícími v prostoru Smrku a s odbojovou organizací Rada tří. Po přezimování v Líšni u Brna skupina obnovila činnost na jaře 1945. Provedla několik úspěšných léček a přepadů německé armády, mj. části štábu německé 8. tankové divize. Koncem dubna 1945 se u Jiříkovic spojila s Rudou armádou.
Po skončení administrativní likvidace skupiny byl Josef Otisk v červnu 1945 přidělen k 2. oddělení Hlavního štábu MNO, kde zastával funkci přednosty skupiny pro para‑úderný výcvik při Zvláštní skupině. Po povýšení na štábního kapitána pěchoty byl v listopadu 1945 vtělen ke 3. rotě 13. tankové brigády v Přáslavicích a po povýšení na majora pěchoty ustanoven velitelem II. praporu této brigády. Od září 1947 velel II. tankovému praporu 1. tankové brigády. Od května 1948 byl poslán na dovolenou s čekaným a od září 1948 pro „malou politickou vyspělost“ přeložen do zálohy a degradován na vojína. Hodnost mu byla navrácena až v roce 1965. Po propuštění z armády pracoval v Brně jako geometr a geodet. Josef Otisk zemřel 10. ledna 1986 v Brně. V roce 1990 byl in memoriam povýšen na podplukovníka.