Josef Šandera se narodil 14. března 1912 v Náměšti nad Oslavou. Po maturitě v roce 1937 na reálce v Brně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Vyřazen byl 14. srpna 1938 v hodnosti poručík dělostřelectva a přidělenk dělostřeleckému oddílu 83. Téhož dne byl také ustanoven důstojníkem pátračem 2. baterie. Za mobilizace byl zařazen jako velitel spojovací čety, první důstojník a krátce také jako velitel baterie.
Po okupaci a likvidaci čs. branné moci nastoupil 9. června 1939 službu jako obecní tajemník v Náměšti nad Oslavou a potom na okresním úřadě v Třebíči. Hranice protektorátu ilegálně překročil 7. prosince 1939 přes Velké Karlovice – Javorník. U Levic poté přešel do Maďarska a přes Budapešť a Bělehrad přicestoval do Marseille. Dne 14. ledna 1940 byl prezentován v Agde a krátce nato ustanoven důstojníkem pátračem u 7. baterie. Po pádu Francie připlul 7. července 1940 do Velké Británie, kde byl vtělen k baterii kanonů proti útočné vozbě. Od 27. září 1940 byl zařazen v důstojnické záloze. Absolvoval množství speciálních kurzů, 25. října 1941 byl povýšen na nadporučíka dělostřelectva a 6. listopadu 1942 přemístěn k II. (zpravodajskému) odboru exilového Ministerstva národní obrany. Do vlasti byl vysazen v noci z 3. na 4. dubna 1944 u Vysoké nad Labem jako velitel paravýsadku BARIUM.
Tříčlenný výsadek, který tvořili ještě zástupce velitele a šifrant četař Tomáš Býček a radista četař aspirant Josef Žižka, měl kromě zpravodajství za úkol organizovat podzemní armádu na Královéhradecku a připravit ji na celonárodní povstání. Své úkoly výsadek úspěšně plnil, navázal kontakt se zbytky Obrany národa i nově vzniklými organizacemi a ve spojení s výsadkem byli i generálové František Slunečko, František Bláha a Zdeněk Novák. Josef Šanderabyl 15. června 1944 povýšen na kapitána dělostřelectva. Na podzim 1944 se na činnost výsadku zaměřil protiparašutistický referát pražské služebny gestapa. Za pomoci konfidentů a zatčeného parašutisty Vítězslava Lepaříka z paravýsadku GLUCINIUM se dostal členům BARIA na stopu. Josef Šandera byl 16. ledna 1945 zatčen v Žamberku a při zatýkání se pokusil o sebevraždu ranou z pistole do spánku. Na následky zranění zemřel 9. března 1945 v nemocnici v Hradci Králové.