Josef Stránský / 10. 12. 1914 - 21. 6. 1944

Byl patrně vůbec prvním československým pilotem, jehož stroj historického 6. června 1944 zaburácel nad Normandií, jen několik málo hodin před vlastním vyloděním. S/Ldr Josef Stránský, český velitel A-letky britské 21. bombardovací peruti RAF společně se svým navigátorem F/O Františkem Boudou odstartovali z jihoanglického letiště Gravesend ještě za tmy, v 01.00 hodin.  Na svém rychlém dvoumotorovém bombardovacím stroji De Havilland Mosquito FB.Mk.VI napadli jednu ze silničních křižovatek v Normandii. Po splnění úkolu se stroj nositele vysokého britského vyznamenání DFC v 03.35 hodin šťastně vrátil na mateřskou základnu.

Normandie se jim ale nakonec stejně stala osudnou. O dva týdny později, v noci na 21. červen 1944 totiž spojenečtí kamarádi na návrat obou českých druhů čekali marně. Devětadvacetiletý kapitán Josef Stránský se nevrátil ze svého 70. bojového letu, který učinil tragickou tečku za jeho úctyhodnou válečnou dráhou.

Syn Josefa Stránského a Marie, roz. Ježkové. Po vychození pěti tříd obecné školy a tří tříd měšťanské školy v rodné Borové u dnešního Havlíčkova Brodu absolvoval ještě čtvrtý ročník v Chotěboři a po krátkém zaměstnání v kovovýrobě nastoupil na vyšší státní průmyslovou školu v Pardubicích, kde maturoval v roce 1934. Ačkoli chtěl sloužit u letectva, voj. prez. službu nastoupil 1. 10. 1935 u jezdectva, konkrétně u 3. eskadrony jezd. pl. 8 Knížete Václava Svatého (1. 1. 1936 přejmenován na drag. pl. 8) v tradičním „koňáckém“ městě Pardubicích. Po absolvování zdejší školy pro důstojníky jezdectva v záloze, kde dosáhl hodnosti čet.asp. (povýšen 5. 9. 1936), se přihlásil do Vojenské akademie v Hranicích, kde studium zahájil 30. 6. 1936. Její druhý ročník prodělal u jejího leteckého oddělení v Prostějově, a 29. 8. 1938 byl vyřazen v hodnosti por. let. a s kvalifikací leteckého pozorovatele (polním pozorovatelem letcem byl jmenován 1. 3. 1939) a pilota dvoumístných letounů (pilotem letcem jmenován 1. 10. 1938, polním pilotem letcem 1. 3. 1939). Následně byl 29. 8. 1938 přidělen let. pl. 5 v Brně – nejprve k 75. letce a odtud 15. 12. 1938 k 77. letce, u níž jej zastihla okupace.

Do sousedního Polska uprchl 1. 7. 1939 v prostoru Moravské Ostravy. Z této, celkem jedenáctičlenné skupiny leteckých důstojníků, v níž mj. nescházeli i budoucí velitelé 311. peruti, npor. Josef Ocelka († 21. 7. 1942) a npor. Jindřich Breitcetl († 21. 8. 1943), se jich konce války dočkali jen tři. Následoval odjezd lodí z Gdyně do Francie (kam dorazil 31. 7. 1939) a formální vstup do Cizinecké legie v hodnosti Sergent (7. 10. 1939). Ihned poté, 10. 10. 1939, zahájil přeškolování a výcvik na letecké základně v Toulouse, kde usedal za řízení zastaralých Blochů MB-200 a novějších MB-210. Stejně jako většina čs. bombardovacích letců však ve Francii zařazen k bojové jednotce nebyl. Pobyt v zemi pro něj skončil stejně jako před rokem začal – na palubě lodi, která jej 12. 7. 1940 dopravila do Liverpoolu.

Do řad RAF VR byl přijat 8. 10. 1940 v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer (v čs. hodnosti byl 28. 10. 1940 povýšen na npor.). Jeho první jednotkou se 28. 10. 1940 stala britská 24. spojovací peruť, která s pestrou mozaikou letounů nejrůznějšího určení vzlétala z letiště Hendon u Londýna. Proč byl nejprve přidělen k jednotce tohoto zaměření, vyplývalo především z toho, že za panujícího nedostatku výcvikových zařízení musela 24. peruť participovat i na výcvikových úkolech. Soustředila se u ní i více než dvacetičlenná skupina čs. pilotů, kteří měli malý počet nalétaných hodin nebo nedokončený pilotní výcvik. Patřil k nim i on.

Mezitím byl povýšen na Flying Officera (27. 12. 1940) a po odlétání požadovaného množství hodin byl 14. 3. 1941 přemístěn k 311. čs. bombardovací peruti, operující na dvoumotorových Wellingtonech z East Wrethamu. První noční nálet – ještě ve funkci druhého pilota – absolvoval v noci 11. 6. 1941 a po deváté akci již usedal za kapitánské „berany“. Do konce 200 hodinového turnusu stačil vykonat celkem 34 nočních náletů na Německo a jím okupovaná území. Ani jeden z nich nebyl žádnou procházkou a jist si nemohl být ani doma na letišti, čas od času bombardovaném Luftwaffe. Málem na to doplatit 19. 7. 1941, kdy se svým Wellingtonem při startu najel na střepinu pumy po předešlém bombardování základny. Pravá pneumatika praskla a stroj se začal prudce stáčet doprava. Následoval prudký náraz do parního válce, opravujícího škody po bombardování, a výbuch paliva. Wellington úplně shořel, ale F/O Josef Stránský vyvázl jen s lehkým zraněním. O síle nepřátelského flaku se snad nejlépe přesvědčil při závěrečné „rozlučce“ 311. peruti s Bomber Command, tj. při třetím „tisícovém“ náletu, který v noci 25. 6. 1942 směřoval proti Brémám. Wellington byl zasažen nepřátelským flakem na řadě míst a zapálil mu pravý motor, od něhož chytla i část potahu. Stránskému se však podařilo požár v piké uhasit a šťastně se vrátit; z letounu vlály cáry potahu, někde scházel úplně.

V té době si již Josef Stránský stačil vydobýt renomé vynikajícího pilota a bojovného a neohroženého důstojníka, mezitím povýšeného na Flight Lieutenanta (23. 2. 1942) a kpt. let. (28. 10. 1942). Následovala vyznamenání, povyšování i pověřování stále zodpovědnějšími funkcemi. Od 27. 3. 1942 v nově propůjčené hodnosti Squadron Leader stál v čele B-letky.

Po přesunu 311. perutě do sestavy Coastal Command podnikl celkem 25 operačních protiponorkových hlídkových letů nad Biskajským zálivem. Dne 27. 7. 1942 se stal prvním pilotem, který v této službě získal úspěch v boji proti ponorkám. V Biskaji, přibližně 300 kilometrů severně od španělského města La Coruňa totiž svými hlubinnými náložemi prokazatelně těžce poškodil velkou oceánskou ponorku U-106, která pak byla donucena k návratu. Při útoku přišel o život její první důstojník, Oberleutnant zur See Günter Wissmann, a sám její velitel Kapitänleutnant Hermann Rasch (pozdější nositel Rytířského kříže), utrpěl zranění – nelze vyloučit, že v důsledku palby dvojice Stránského slovenských palubních střelců Sgt Pavola Pukančíka a Sgt Jozefa Halady (jenž za tuto akci obdržel Čs. válečný kříž). Za tento zdařilý útok (a pochopitelně i za svou předchozí úspěšnou činnost) si S/Ldr Josef Stránský vysloužil udělení vysoce ceněného britského Záslužného leteckého kříže (DFC).

V operační činnosti a v čele B-letky 311. peruti setrval do 14. 1. 1943, kdy uskutečnil svou poslední protiponorkovou patrolu. Dnem 1. 2. 1943 se ujal zodpovědné funkce velitele Czech Flightu při 6. (C) OTU, cvičícího záložní osádky pro 311. peruť. Měla základnu v Thornaby-on-Tees (hrabství Durham), posléze v Sillothu (hrabství Cumberland). Velel jíž do 10. 8. 1943, tedy prakticky až do jejího rozpuštění (poté se operační výcvik přesunul ke 111. OTU na Bahamské ostrovy). Po rozpuštění Czech Flightu u 6. (C)OTU stál před rozhodnutím, co dál, ale návrat k 311. peruti pro něho nepředstavoval přijatelnou alternativu – dlouhé protiponorkové patroly neodpovídaly jeho agresivnímu naturelu.

Tak jako mnoho dalších nakonec podlehl vábení elegantních a rychlých dvoumotorových letounů Mosquito. Po příslušném přeškolení a po absolvování kurzu u 12. (P)AFU v Granthamu byl 6. 3. 1944 zařazen k britské 21. bombardovací peruti, u níž se stal velitelem její A-letky. Jednotka byla součástí známého 140. křídla 2nd TAF, které se specializovalo na přesné denní i noční bombardování bodových cílů. Byla vyzbrojena Mosquity a po jeho příchodu na její základnu v Hunsdonu zde utvořil osádku s dalším bývalým příslušníkem 311. peruti, navigátorem F/O Františkem Boudou, jenž k jednotce nastoupil 18. 3. 1944.

Společně se aktivně zapojili do předinvazní i invazní aktivity. Ve vzduchu byli i onoho historického 6. června 1944, kdy ještě před svítáním shodili pumy na taktické cíle v Normandii. Společně u ní vykonali celkem 11 ofenzivních akcí, čímž celkový počet Stránského bojových akcí stoupl na rovných 70. Z poslední z nich, v noci z 20. na 21. 6. 1944 se z bojového letu nad Normandií nevrátili. Trosky jejich Mosquita i s mrtvou osádkou byly později identifikovány v pobřežním pásmu Normandie. Oba letci byli nejprve pohřbeni na městském hřbitově v Mézidonu (department Calvados), necelých 25 km jihovýchodně od Caen. Dnes leží pohřbeni skoro o stovku kilometrů dále, na francouzsko-britském hřbitově v St. Valery-en-Caux (department Seine-Maritime). Kpt.let. Josef Stránský byl 1. 2. 1947 povýšen do hodnosti škpt. let. a 1. 6. 1991 na plukovníka in memoriam.

VYZNAMENÁNÍ:

• 4 × Československý válečný kříž 1939 (1. 9. 1941, 14. 11. 1941, 25. 8. 1942, 26. 10. 1942);
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (25. 7. 1941);
• Československá medaile Za zásluhy I. st.;
• Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB,
• Distinguished Flying Cross (18. 8. 1942);
• Air Crew Europe Star, Atlantic Star, Defence Medal a War Medal.

PAMÁTKY:

• Stránského ulice na sídlišti Praha-Černý Most II (od r. 1991);
• pamětní deska v Havlíčkově Borové (od r. 2004);

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; VHÚ 2005; sestavil kolektiv autorů;