Karabina Maynard a její příběh

Ve sbírkách palných zbraní Vojenského historického ústavu Praha nalezneme i pušky americké provenience, včetně některých velmi vzácných exemplářů. Mezi ně bezesporu patří i 1. model perkusní karabiny – zadovky s výměnnými hlavněmi. VHÚ tuto zbraň získal v roce 2015, karabina je umístěna v původní kazetě s příslušenstvím. Konstrukce zbraně pochází z dílny zubního lékaře, ale i častého zlepšovatele palných zbraní Dr. Edwarda Maynarda.

Palné zbraně patří k dějinám Spojených států amerických stejně neodmyslitelně jako George Washington, Coca-Cola nebo hovězí hamburger. Vždyť již v roce 1791, čtyři roky po přijetí americké ústavy, bylo v jejím druhém dodatku zaručeno právo držet a nosit zbraň. Ačkoliv dnes je jeden z pilířů Listiny práv stále častěji kritizován, ve druhé polovině 19. století byl nejen dokladem svobodného postavení občana, ale i důležitým nástrojem mohutného rozvoje americké společnosti.

Zatímco v Evropě bylo privilegium držení zbraně omezeno na aristokracii, některé vrstvy měšťanů či příslušníky armády, v Americe se zejména při osidlování divokých západních oblastí stalo naprostou nezbytností. Zbraně sloužily nejen k lovu a získávání potravy při dlouhých přesunech novodobých osadníků, ale i při jejich obraně před divokou zvěří a často útočícími nepřátelskými kmeny Indiánů.

Výrazný nárůst poptávky po zbraních pak vyvolala americká občanská válka (1861–1865), kdy oproti předválečnému stavu americké armády, čítající přibližně 15 000 mužů, bylo třeba urychleně vyzbrojit nové statisícové armády Unie a Konfederace. Přestože se zejména na severu USA zbrojní průmysl dynamicky rozvíjel, zdaleka nedokázal požadavky válčících stran uspokojit. Statisíce palných zbraní proto musely být dovezeny z Evropy, současně však nastalá situace umožnila uspět i menším americkým firmám, které by se byly za normální situace prosazovaly jen velmi těžko.

Vojenský historický ústav Praha uchovává ve své sbírce až překvapivě rozsáhlou kolekci palných zbraní amerického Západu. Tvoří ji zejména výrobky renomovaných zbrojovek, například téměř všechny základní vzory pušek Winchester nebo revolverů Colt, zastoupena je však i produkce řady menších firem. Skutečným unikátem této kolekce je opakovačka Winchester vzor 1873, jež je na hlavni značena „One of One Thousand“ (jedna z tisíce). Tímto nápisem byla označena puška, která dosáhla při zkušebním nástřelu mimořádně vynikající výsledek. Zbraň byla poté opatřena zvláštní povrchovou úpravou, včetně již zmiňovaného nápisu, a nabídnuta zájemci za dvojnásobnou cenu oproti standardním padesáti dolarům. Těchto výjimečných a sběratelsky nesmírně ceněných winchestrovek bylo vyrobeno pouze 133 kusů.

Maynardova puška

Mezi velmi vzácné exempláře americké provenience patří i 1. model perkusní karabiny – zadovky s výměnnými hlavněmi, která byla v původní kazetě s příslušenstvím v roce 2015 zakoupena v jednom z tuzemských aukčních domů. Konstrukce zbraně pochází z dílny zubního lékaře, ale i častého zlepšovatele palných zbraní Dr. Edwarda Maynarda. Ten se narodil 26. dubna 1813 v Madisonu, ve státě New York. V roce 1831 vstoupil do vojenské akademie ve West Pointu, ale již po prvním semestru ji musel kvůli zdravotním problémům opustit. V roce 1835 tedy zahájil novou kariéru a v průběhu dalších let se stal jedním z nejúspěšnějších zubních lékařů ve Spojených státech. Působil v Baltimoru a Washingtonu a k jeho klientele patřila i elita americké politiky včetně několika prezidentů a kongresmanů. Traduje se, že mu byla dokonce nabídnuta pozice osobního zubaře ruského cara Mikuláše I., ale on odmítl. V roce 1857 se stal profesorem na Baltimore College of Dental Surgery a v roce 1888 stanul v čele katedry zubní teorie a praxe na National University ve Washingtonu. Edward Maynard zemřel 4. května 1891 a je pochován na Congressional Cemetery ve Washingtonu.

V puškařském oboru je Maynard pravděpodobně nejvíce znám svou konstrukcí na zámkové desce umístěného zásobníku s páskem perkusních zápalek, který se automaticky posunoval pohybem kohoutu. Po výstřelu pak ostrá spodní hrana kladívka kohoutu odsekla použitou část pásku a při dalším natažení byl pomocí ozubeného kolečka pásek s další dávkou třaskaviny posunut přímo před piston perkusního zámku. Tento systém se zdál být natolik perspektivní, že jej vláda Spojených států od Dr. Maynarda za 75 000 dolarů odkoupila a výzbrojní úřad jej použil u jednotlivých variant vojenské pušky vzor 1855. Kromě patentu č. 4208, který Maynard na svůj zásobník na zápalky obdržel v roce 1845, byl majitelem ještě dalších 23 amerických patentů na různá vylepšení palných zbraní.

V roce 1853 zaplatil 116,37 dolarů státní zbrojovce ve Springfieldu, která následně vyrobila prototyp jeho karabiny, jež se nabíjela pomocí ovládací páky, která odemykala hlaveň a umožňovala tak přístup k nábojové komoře. Po vložení náboje stačilo páku vrátit do původní polohy, natáhnout kohout, čímž došlo k posunutí pásku s perkusními zápalkami, nebo jednoduše umístit na piston samostatný kapslík. Po jeho odpálení prošlehl plamen malým kruhovým otvorem ve dně mosazné nábojnice a došlo k zapálení prachové náplně. Jednotlivé nábojnice se širokým okrajem, který sloužil k jejich rychlému vyjmutí z komory a současně zamezoval nechtěnému úniku prachových plynů, pak bylo možné přebít až stokrát. To bylo důležité především u vojenských zakázek, kde si mohli střelivo vyrábět sami vojáci, aniž by k tomu potřebovali specializovanou výrobnu, jichž byl zejména na jihu země vážný nedostatek.

Prototyp zbraně byl v květnu 1856 s velmi uspokojivými výsledky testován americkou výzbrojní správou (US Ordnance Department). V následujícím roce získal Maynard pro výrobu svého systému malý zbrojní závod Massachusetts Arms Company v Chicopee Falls ve státě Massachusetts, který zbraň nově označovanou jako Maynards začal pro armádní i civilní potřeby vyrábět ve dvou verzích. Karabina o celkové délce 935 mm byla opatřena 505 mm dlouhou drážkovanou hlavní ráže .35, delší puška pak 660 mm dlouhou hlavní ráže .50. Zbraň byla nabízena i s možností výměnných brokových hlavní. V roce 1858 úspěšně proběhla druhá armádní zkouška, po níž bylo objednáno 400 karabin v ráži .50, jež byly dodány v průběhu března a dubna následujícího roku.

Na konci roku 1859 bylo objednáno dalších 200 karabin pro US Revenue Cutter Service (Pobřežní finanční stráž) a menší množství pro americké námořnictvo. Přestože se výroba pod příslibem státních zakázek slibně rozjela, byly v průběhu americké občanské války (1861‒1865) vyzbrojeny karabinami a puškami Maynard pouze čtyři unijní pluky. Souviselo to pravděpodobně s požárem továrny v Chicopee Falls v lednu 1861. Po její rekonstrukci v roce 1863 začala Massachusetts Arms Company s produkcí 20 000 kusů zjednodušeného 2. modelu karabiny Maynard, objednaných americkou výzbrojní správou.

Asi 3000 kusů 1. modelu se v průběhu občanské války objevilo také v rukou vojáků států Konfederace. Na konci roku 1860 a na počátku roku 1861 je pro své domobrany zakoupily státy Florida, Georgia a Mississippi. Pušky Maynardovy konstrukce tu byly oblíbeny nejen pro svou přesnost střelby na větší vzdálenost, ale zejména pro již zmíněnou jednoduchost výroby střeliva. Produkce složitějších nábojů s okrajovým zápalem např. pro slavné karabiny Spencer a pušky Henry tak byla beze zbytku záležitostí rozvinutějších zbrojovek na severu země.

Celková produkce 1. modelu Maynardovy karabiny pravděpodobně nepřesáhla 5 000 kusů a její výskyt na trhu starožitností je poměrně vzácný. Její upravená verze, označovaná jako 2. model, pak jako jedna z mála jednoranných zadovek přežila období občanské a války a jako oblíbená sportovní a lovecká zbraň byla vyráběna až do 90. let 19. století.

Exemplář 1. modelu, který do své sbírky získal Vojenský historický ústav, má výrobní číslo 2844. Na levé straně rámu závěru je zbraň značena "MANUFACTURED BY MASS. ARMS COMPANY CHICOPEEFALLS", na pravé straně "MAYNARD ARMS CO. WASHINGTON". Na krytu penálku je vyraženo "MAYNARD PATENTEE/MAY 27, 1851/JUNE 17, 1856". Uvnitř penálku je nalepen papírový štítek s nápisem "MAYNARD,/Patentee,/MAY 27, 1851, JUNE 17, 1856,/JAN. 11, 1859,/OCT´R 4, 1859,/OCT´R 4, 1859,/DEC´R 6, 1859". Puška je i s oběma výměnnými hlavněmi a nezbytným příslušenstvím (schází šroubovák a kleště k lití střel) uložena v původní dřevěné kazetě o rozměrech 73.5 x 31.5 x 7 cm, která je vyložena tmavě modrým sametem.

Jan Šach