Karel Bezdíček, hrdina prvního odboje, se narodil 27. ledna 1888. Po absolvování tříleté vojenské prezenční služby v rakousko‑uherské armádě odešel na zkušenou do Paříže. Zde se ihned zapojil do krajanské spolkové činnosti a stal se činovníkem pařížského Sokola. Získal rovněž privilegium být jeho praporečníkem. Po vypuknutí války se v červenci 1914 několik stovek Čechů rozhodlo vstoupit do řad francouzské Cizinecké legie. Právě pod sokolským praporem opouštěli čeští dobrovolníci pařížské nádraží Porte d’Ivry na cestě do jihofrancouzského města Bayonne. Po výcviku v kasárnách Cizinecké legie se 12. října 1914 na městském cvičišti konala slavnostní přísaha. Bayonnské dámy vyšily českým dobrovolníkům praporec s českým lvem, který jim byl v tento den předán. Praporečníkem byl jednohlasně zvolen Karel Bezdíček. V dopisech uváděl: „Máme prapor… chtějí, abych ho nesl. Chodilo se na něj dívat mnoho lidí. Náš kapitán se usmíval, když ho viděl…“
Po slavnostním předání byl praporec uložen a měl být znovu rozvinut až před odchodem na frontu. Když přišel den odjezdu, 23. října 1914, praporečník Karel Bezdíček v doprovodu četařů Štafla a Svobody pochodoval s praporcem za zpěvu písně Kde domov můj na nádraží. Na frontě v Champagni pak vlál praporec u stanoviště velitele roty, kapitána Sallého. Byl svědkem prvních ztrát, ale i přesunu k prvnímu velkému útoku roty. Cílem úderu marocké divize, pod níž spadal i prapor C 2. pochodového pluku Cizinecké legie a jeho 1. rota, složená z českých dobrovolníků, se měla stát německá postavení na kótě 140 a pozice u vesnic La Targette a Neuville St. Vaast.
Během útoku 9. května 1915 měl Karel Bezdíček praporec uložen v ochranném obalu ve stanovém dílci v bandalíru křížem přes tělo. Svou odvahou a rozhodností při útočném postupu roty byl příkladem ostatním. Při bodákové zteči do německého zákopu byl raněn či zabit. Zákop byl záhy zničen a zasypán palbou německého dělostřelectva. Karla Bezdíčka ani český praporec již nikdo nespatřil. Symbol hrdinské smrti praporečníka Bezdíčka se po válce stal motivem řady pomníků a uměleckých děl a v roce 1938 po něm byla pojmenována kasárna hraničářského praporu 2 v Bedřichově.