Karel Kutlvašr - Noblesní bráška Kultivátor

Když se na počátku světové války mladičký úředník firmy Vielwert & Dědina Karel Kutlvašr hlásil 6. srpna 1914 v Kyjevě do České družiny, patřil ve svých devatenácti letech mezi nejmladší dobrovolníky, kteří pokládali základ československých legií. Do bojů zasáhl jako rozvědčík a již v létě 1915 byl za své hrdinské kousky vyznamenán Křížem sv. Jiří 4. stupně a 8. června 1916 povýšen do první důstojnické hodnosti! Pro jemné a noblesní chování měl již tehdy přezdívku „bráška Kultivátor“.

Spolu s ním působil mezi legionáři i jeho o tři roky starší bratr František, a proto Karel jako „zrádce císaře pána“ využil možnosti zajatecké pošty a utrápené mamince v lednu 1917 napsal na korespon￾denčním lístku lakonicky: „My s Františkem jsme oba u jedné firmy a daří se nám dobře.“

Zájemci o českou historii však Karla Kutlvašra znají spíše jako muže v generálské uniformě, který v květnu 1945 velel bojům na barikádách ve dnech Pražského povstání a jehož pomstychtivý komunistický režim ve vykonstruova￾ném procesu odsoudil v květnu 1949 na doživotí. Ve vězení prožil nakonec 11 let, 4 měsíce a 22 dní! Když byl pro￾puštěn na amnestii v květnu 1960, musel pracovat jako noční vrátný a zemřel již 2. října 1961 na infarkt v pražském Motole v ordinaci lékaře, jehož otec bojoval po Kutlvašrově boku v legiích.

Rodák z Michalovic u Havlíčkova Brodu, kde přišel na svět 27. ledna 1895, si však zaslouží naši pozornost i za svou službu právě v legiích, kde v červenci 1917 v bitvě u Zborova velel rotě, byl zraněn a jehož bratr padl nedaleko od něj. V bojích s bolševiky na Volze v létě 1918 již velel 3. praporu 1. čs. střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“ a se svou jednotkou měl významný podíl na dobytí Kazaně a získání carského zlatého pokladu, který bolševici nestačili evakuovat. Strmě stoupal na hodnostním žebříčku – v říjnu byl povýšen na majora a po smrti plk. Josefa Švece se stal v necelých čtyřiadvaceti letech velitelem nejstaršího a nejlepšího legionářského pluku! V únoru 1919, kdy jeho jednotka chránila Transsibiřskou magistrálu, byl již povýšen na podplukovníka. V prosinci na japonské lodi Jonan­ ‑Maru opustil Vladivostok, aby po dlouhé plavbě se zastávkami v Japonsku či Číně přes Suezský průplav do Terstu 2. února 1920 se svým plukem triumfálně pochodoval Prahou. V armádě již zůstal a v roce 1928 se ve věku 33 let stal jedním z nejmladších generálů československé armády. Velel brigádě v Chomutově a divizi v Hradci Králové, ale netušil, že nejtěžší okamžiky jeho již tehdy tak bohatého života, jej teprve čekají…

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 26. ledna 2018.