Kinžál z Kavkazu ve sbírkách VHÚ

Na sklonku loňského roku byl do sbírky VHÚ získán luxusní exemplář kinžálu – dýky, jejíž historie a tradice jsou pevně spojeny s oblastí Kavkazu a národy v této oblasti žijícími. Kinžál se stal součástí kavkazských národních krojů a velké obliby dosáhl zejména u kozáckých vojsk, kde se vedle známější šašky stal druhou poboční zbraní jejich příslušníků.

Dýka, jejíž vznik můžeme zasadit do počátku 20. století, má celkovou délku 437 mm a je opatřena 318 mm dlouhou a 35 mm širokou čepelí s oboustranným ostřím, stýkajícím se v ostrém hrotu. Na vnější straně má čepel tři výbrusy, které jednak snižují hmotnost zbraně a činí ji tak lépe ovladatelnou, ale mají také nezanedbatelnou funkci estetickou.

V prostředním výbrusu je zlatem tausovaný nápis „ДВА РАЗА НЕ БЬЮ“ (Dvakrát neudeřím), staré ruské úsloví, které se užívá dodnes a vyjadřuje přesvědčení, že druhou ránu již nebude protivníkovi potřeba zasadit. Stejný nápis se nachází např. na čepeli kinžálu z roku 1851, který věnoval generálporučík kníže Bebutov caru Mikuláši I., a jenž je v současné době uložen ve sbírce Carského Sela. Na vnitřní straně čepele je vyražena zlacená výrobní značka čočkovitého tvaru, která je provedena arabským písmem a zní „Amal Hasan“ (vyrobil Hasan).

Bližší údaje o tomto výrobci nejsou známy, bezpochyby se však jednalo o špičkového řemeslníka své doby, který pracoval pro nejvýše postavené osobnosti. To dokládá jiný exemplář, který byl v červnu 2014 dražen ve 45. aukci známého italského aukčního domu Czerny´s International Auction House pod číslem 251, a který byl Hasanem prokazatelně vyroben pro ruského cara Alexandra III. (1845–1894, vládl v letech 1881–1894).

Plochá rukojeť je vyrobena ze zlaceného stříbra, bohatě zdobeného filigránem a rostlinným ornamentem, provedeným technikou niella, tedy speciální formou inkrustace, při níž jsou ryté nebo leptané drážky v povrchu kovu vyplňovány opticky kontrastní šedou nebo černou hmotou. Ve stejném luxusním stylu výzdoby je provedena i pochva, u níž je však vzhledem k obsahu zajímavá zejména její vnitřní strana.

V její horní části je nejprve arabským písmem provedený podpis výrobce, nad nímž jsou vyraženy značky puncovního úřadu ve Vladikavkazu, používané koncem 19. století a v první čtvrtině 20. století. Samotný puncovní úřad byl založen v roce 1886, neboť v blízkosti vojenské pevnosti se v tomto městě rychle usazovali mečíři a další řemeslníci z Kavkazu, zejména Dagestánu, jejichž výrobky nacházely odbyt mezi místními kozáky a posléze i civilními obyvateli v ruském vnitrozemí, kde se na přelomu 19. a 20. století ve velkém rozšířila obliba umělecko-řemeslných výrobků v kavkazském výzdobném stylu.

Pod již zmíněnou signaturou je datace „19 5/VII 15“, avšak této straně pochvy dominuje poprsí evropsky oděné ženy, což je ve výzdobě kavkazských kinžálů zcela atypický motiv. Výrobci těchto zbraní byli v naprosté většině muslimové, kterým jejich náboženství zakazuje zobrazování živých bytostí. Muslimská náboženská tradice chápe figurativní zobrazování jako projev zpupnosti člověka, který napodobuje tvůrčí akt Boha.

Podle islámu je Bůh jediným stvořitelem všech bytostí a jejich zobrazování je proto chápáno jako závažné provinění, tzv. přidružování k Bohu. Výrobce této zbraně musel proto být buď výrazně ovlivněn nemuslimským prostředím, ve kterém žil nebo dostal za svůj hřích velmi dobře zaplaceno. Výzdobu spodní poloviny pochvy pak tvoří rostlinné motivy, kombinující niello s filigránem.

Vojenský historický ústav získal do své sbírky luxusní a špičkově zachovanou zbraň z období, kdy vrcholila výroba chladných zbraní na Kavkaze. Z expozičního hlediska je předmět zajímavý také proto, že podobné kinžály, byť zdaleka ne v tak vysoké kvalitě, si jako památku na svou ruskou anabázi přiváželi po skončení I. světové války mnozí českoslovenští legionáři.

Jan Šach