Kniha o polské jednotce v Čechách představena v Polském institutu v Praze

Před koncem loňského roku vydal Vojenský historický ústav Praha knihu Jiřího Friedla Vojáci – psanci, která pojednává o anabázi polské Svatokřížské brigády Národních ozbrojených sil na závěr druhé světové války na českém území. Kniha byla nyní představena v Polském institutu v Praze, kde se k ní také uskutečnila beseda.

Polský institut v Praze sídlící na Starém Městě pozval na čtvrtek 25. února do svých prostor početnou řadu historiků, samozřejmě včetně autora knihy Vojáci – psanci Jiřího Friedla. Druhým hlavním hostem besedy byl Maciej Korkuć, ředitel odboru vzdělávaní krakovské pobočky Ústavu národní paměti (IPN). Knihu krátce představil také historik Vojenského historického ústavu Praha a ředitel Odboru historicko dokumentačního Jiří Rajlich.

Maciej Korkuć k celé komplikované problematice polských ozbrojených složek i odboje za druhé světové války poznamenal: „Je potřeba si uvědomit, že Polsko bylo během války a především na jejím počátku v úplně jiné situace než Češi a Československo. Pro Čechy bylo po celou dobu jediným a hlavním nepřítelem nacistické Německo. Ovšem Poláci byli hned na počátku války napadeni nejen Německem, ale také Sovětským svazem. Naše geopolitická situce byla odlišná. Byli jsme součástí protihitlerovské koalice, ale proti Sovětskému svazu jsme stáli na počátku války sami - ani Velká Británie ani Francie proti němu nebyly ochotny bojovat. A i v průběhu války pak byla situace podobně komplikovaná.“

Tato složitost dějinných pochodů našla svůj výraz právě v existenci polské Svatokřížské brigády Národních ozbrojených sil. Jednalo se o jednotku, která byla součástí nacionalistické části polského domácího odboje, pro který se s blížícím koncem války stával Sovětský svaz větším nepřítelem než Němci spějící k porážce. Věřili, že po válce vypukne nový konflikt mezi západními mocnostmi a Sovětským svazem, který přinese Polsku, kde již od roku 1944 vládli komunisté, svobodu.

Podařilo se jim získat souhlas Němců k pochodu jejich zázemím vstříc západním spojencům. Němci přitom evidentně plánovali využít jednotku propagandisticky a chtěli ji nasadit na východní frontě, avšak zdržovací taktika velení brigády a rychlý konec války tyto plány zhatil. Za těchto okolností se Svatokřížská brigáda ocitla na českém území, kde přicházela do styku s českým obyvatelstvem.

Kniha historika Jiřího Friedla Vojáci – psanci podrobně analyzuje průchod brigády českými zeměmi a kontakty s Čechy pokládající Poláky často za vlasovce. Ostře antisovětský postoj jednotky byl pro Čechy vesměs nepochopitelný a spolu s dalšími rozdílnými politickými názory a způsobem chování Poláků přispíval k rostoucímu napětí vztahů s civilisty a po válce i s československými úřady.

Američané, pro něž bylo objevení se polské jednotky v Čechách značným překvapením, však nad brigádou drželi ochrannou ruku. Věděli, že její vydání varšavské vládě by s ohledem na antisovětské postoje pro tyto Poláky znamenalo smrt nebo vězení. Avšak jak postupně rostlo množství incidentů, byli donuceni rozhodnout o přesunu jednotky do Bavorska, kde z ní byly zformovány strážní oddíly.

Publikace Jiřího Friedla se snaží zaplnit jedno z bílých míst dějin česko-polských vztahů na přelomu války a míru a představit tuto problematiku, o které koluje stále řada mýtů či polopravd. Dosud domácí i zahraniční historikové věnovali jen minimální pozornost pobytu této jednotky v českých zemích. Popisované události jsou samozřejmě zasazeny do širších souvislostí, aby si tak čtenář mohl udělat lepší obrázek, zejména o situaci v polském odboji na území okupovaného Polska a o příčinách rozhodnutí velení Svatokřížské brigády ustoupit z Polska za souhlasu Němců na západ.

RED