Košický vládní program posunul před 68 lety československou armádu do náruče východu

Dne 5. dubna 1945 byl v Košicích přijat tzv. Košický vládní program. Znamenal pro poválečné Československo nepřehlédnutelnou změnu politických podmínek oproti první republice. A zasáhl také do fungování armády, která přestávala být politicky nezávislou složkou.

Jaro 1945. Porážka nacistického německého a jeho spojenců se zdála již jasnou věcí. Rudá armáda nezadržitelně postupovala na Berlín, osvobodila většinu východní a jihovýchodní Evropy a ve všech osvobozených státech Sovětský svaz nenápadně zřizoval režimy úzce napojené na komunistickou totalitní zřízení v SSSR.

Spojenci na západní frontě po zaváhání v Ardenách rovněž úspěšně pronikali německým územím. Naše jednotky po urputných bojích na Dukle překročily československou hranici a osvobozovali oblasti východního Slovenska. Blížil se konec druhé světově války.

Politická uskupení doma i v zahraničí si záhy začala budovat dobrá výchozí postavení pro další činnost v poválečném Československu. Nejdůležitějším střetem v boji o moc se odehrával mezi exilovou vládou v Londýně a moskevským vedením Komunistické strany Československa.

Na základě jednání mezi oběma subjekty v Moskvě ve druhé polovině března 1945 došlo k uzavření dohody o vytvoření vlády Národní fronty, v níž měly být zastoupeny Komunistická strana Československa, sociální demokracie, národně socialistická strana, lidová strana a zástupci Slovenské národní rady. Prezident republiky svým dekretem z 2. dubna 1945 vyhlásil rozhodnutí o změně struktury vlády. Exilová vláda v Londýně společně se Státní radou byly rozpuštěny.

Nová vláda v čele s levicovým sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem, horlivým stoupencem politiky KSČ, byla jmenována 4. dubna 1945. Komunisté v ní získali důležitá ministerstva: Václav Nosek vnitro a Václav Kopecký ministerstvo informací. Ministrem národní obrany se stal generál Ludvík Svoboda, politicky nevyhraněný, ale spíše se klonící k politice KSČ.

O den později, 5. dubna 1945, přijala vláda v Košicích, kde se poprvé sešla, svůj první politický program. Vyhlásila ho v odpoledních hodinách na slavnostním zasedání Slovenské národní rady ústy ministerského předsedy Zdeňka Fierlingera a jeho náměstka Klementa Gottwalda.

Podle tohoto Košického vládního programu měly být povoleny jen ty politické strany, které se staly součástí úzce definovaného národního odboje a nezahrnovalo nejsilnější předválečnou československou politickou stranu – agrárníky. Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu výslovně zakazoval devátý článek programu spolu s některými dalšími stranami. Její členové pak přešli převážně k národním socialistům a částečně k lidovcům, na Slovensku k Demokratické straně.

Na osvobozeném území měly moc přebírat národní výbory tvořené rovněž vládními stranami. Zahraniční politika Československa se orientovala na Sovětský svaz. Vláda rovněž přijala zásady znárodnění a pozemkové reformy. Košický vládní program rovněž významně zasáhl do poválečné výstavby československé armády. Článek tři obsahoval zásadu, že organizace, výzbroj a výcvik nové československé branné moci budou stejné jako organizace, výzbroj a výcvik Rudé armády.

Základem nové armády se měly stát složky národa aktivně bojující se zbraní v ruce doma i za hranicemi: armádní sbor v SSSR, letci na západní a východní frontě, obrněná brigáda u Dunkerque, slovenští a čeští partyzáni, povstalecká vojska na Slovensku. Ovšem skutečným základem poválečné československé armády se měl stát 1. čs. armádní sbor v SSSR.

Košický vládní program rovněž skoncoval tzv. apolitičností armády. Ve všech vojenských jednotkách a dalších složkách armády zřídil instituci osvětových důstojníků, kteří se stali zástupci příslušných velitelů. Vládní program rovněž vyhlásil očistu velitelského sboru „od všech zrádcovských, kolaborantských, antidemokratických a protilidových živlů“ a také rovnoprávné zastoupení Čechů a Slováků v armádě.

Košický vládní program z počátku dubna 1945 zásadním způsobem ovlivnil další vnitropolitický vývoj v poválečném Československu. Místo, aby se nově budovaný stát vydal cestou západních demokracii, směřoval postupně do tábora vznikajících východoevropských diktatur, až se v roce 1948 stal pevnou součástí bloku lidově demokratických států řízených Sovětským svazem.