Lehký kulomet Praga vz. 24

Mezi legendárními zbraněmi, jež proslavily československý zbrojní průmysl ve světě, zastává nepochybně jedno z čelních míst lehký kulomet ZB 26, zavedený do výzbroje čs. armády, ale především vyvážený do řady dalších států. Československá republika se také stala ze všech nástupnických států, vzniklých po rozpadu monarchie, jedinou zemí, jejíž domácí průmysl vyvinul a vyráběl vlastní konstrukce kulometů.

Počátky domácího vývoje automatických zbraní jsou nerozlučně spjaty se jménem Václava Holka (24. 9. 1886 – 13. 12. 1954), jehož konstrukce ovlivnily v mnoha směrech výzbroj čs. armády v meziválečném období, ale také pomohly Československé zbrojovce v Brně vybudovat značné renomé na mezinárodním poli. Václav Holek významnou měrou ovlivnil vývoj automatických zbraní v Československé zbrojovce v Brně, s níž spojil valnou část svého plodného profesního života. Vyučený puškař u firmy Jan Chmelík v Písku, s následnou praxí u vídeňského puškaře Antona Mulacze v letech 1905–1910, zakotvil v pražské puškařské firmě Jan Nowotný, jež se stala počátkem roku 1918 základem Zbrojovky Praga v Praze-Vršovicích.

V roce 1921 zkonstruoval Václav Holek svůj první, vzduchem chlazený kulomet, označený Praga I, fungující na principu uzamčeného závěru a hlavní pohyblivou vpřed. Záhy opuštěný systém nahradily Holkovy kulomety Praga II.A a II.B, s nimiž šla zbrojovka do první soutěže MNO, zahájené na jaře 1923. V červnu předložila Zbrojovka Praga zkušební komisi v Milovicích vylepšený model Praga I.23 s odstraněným ochranným pláštěm hlavně, vybavený přepínačem režimu střelby a zásobovaný ze závěsné schránky s nábojovým pásem. S ním se také továrna dostala do druhého kola kulometné soutěže, zahájeného v březnu 1924. Kromě domácího výrobku se jí zúčastnily zahraniční kulomety Madsen, Hotchkiss, Vickers-Berthier, Lewis a Browning (FN BAR).

Ze zkoušených zbraní se na přední místo koncem léta propracoval kulomet Browning, nabízený belgickou firmou Fabrique Nationale. Úvahy o jeho zavedení do výzbroje čs. armády vyústily nejen v předběžné zpracování projektu budoucí výroby konstrukční kanceláří Škodových závodů, ale v uzavření licenční smlouvy Československé zbrojovky s firmou FN, což vyvolalo ve Zbrojovce Praga oprávněné obavy z dalšího vývoje.

Z přímého podnětu škpt. Ing. Jaroslava Potěšila ze zbrojně technického oddělení začal Václav Holek urychleně pracovat na konstrukci nové zbraně, zásobované již nikoliv z pásu, nýbrž ze schránkového zásobníku, vsazovaného shora do pouzdra závěru. Zbraň měla stejný systém náhonu pomocí odběru tlaku plynů z komory před ústím hlavně, tím však veškerá podobnost s původním kulometem Praga I.23 končila.

První exemplář nové zbraně, zhotovené podle konstruktérových vzpomínek po třech týdnech úmorné práce, nebyl zdaleka totožný s dnes známým provedením „ručního kulometu Praga vz. 24“, jak jej zbrojovka záhy nazvala. Jeho hlaveň neměla ještě rukojeť, umožňující snadnou výměnu v rozpáleném stavu, přední část pouzdra závěru nesla předpažbí s rukojetí, dvojnožka byla zavěšena u ústí plynové trubice a výhozný otvor nezakrývala suvná krytka. První předváděcí střelecké zkoušky nové zbraně proběhly 5. září 1924 v České zbrojovce ve Strakonicích, následně kulomet absolvoval pokusné střelby v továrně a na střelnici v Kobylisích za účasti komise MNO.

Na základě pokynu přepracoval Václav Holek zbraň během 3 týdnů do podoby druhého modelu, z něhož bylo v továrně vystříleno okolo 24 000 ran. Počátkem listopadu 1924 odvezl V. Holek zbraň ke zkouškám do Milovic, kde při konečné zkoušce vystřílel konstruktér ze zbraně s jednou krátkou přestávkou 13 000 ran, přičemž kulomet v Milovicích absolvoval celkem 75 000 výstřelů.

Další exemplář vznikl na základě nařízení náčelníka generálního štábu gen. E. Mittelhausera, jenž byl také podroben zkouškám, avšak ani ten nepředstavoval definitivní vzor. Od čtvrtého, posledního ručního kulometu Praga vz. 24 se lišil konstrukcí výklopného spušťadla a řadou dalších detailů.

Koncem roku 1924 ministr národní obrany F. Udržal rozhodl o zavedení lehkého kulometu Praga vz. 24 jakožto definitivního typu do výzbroje armády, potvrzené výnosem MNO č. 19/29. odd. ex 25 ze dne 19. ledna 1925. Současně pověřil Československou zbrojovku v Brně a Škodovy závody spoluprací na dořešení konstrukce pro sériovou výrobu. Čtvrtý, poslední, a také definitivní vzor lehkého kulometu předala Zbrojovka Praga do Brna 31. ledna 1925 na základě smlouvy o předání licence na výrobu. Československá zbrojovka v Brně zaplatila pražské zbrojovce za výrobní licenci 1 250 000 Kč a smluvně se zavázala platit 6 % z fakturační ceny každého kulometu z prvních 10 000 vyrobených kusů, z dalších pak 5 % z fakturované částky za každý kus. S kulometem přešel k 5. únoru 1925 do brněnské zbrojovky také Václav Holek, jehož zde čekala ještě dlouhá léta plodné práce.

Definitivní vzor lehkého kulometu Praga vz. 24 se v mnohém od později sériově vyráběného kulometu ZB 26 lišil. Rekonstrukcí prošel celý závěrový mechanismus, byť základní konstrukce zůstala zachována, rukojeť hlavňové spojky byla přemístěna na levou stranu tak, aby se její ovládání dostalo do souladu se sympatickými pohyby střelce, zásadní rekonstrukci prodělalo hledí, rukojeť hlavně, povrch hlavně byl žebrován po celé délce a řadou změn prošel také zásobník včetně západky zásobníku a vyhazovače.

Exemplář kulometu Praga vz. 24 s číslem 4, předaný v lednu 1925 s výkresovou dokumentací do Československé zbrojovky v Brně, získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy Brno, a. s.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka:1165 mm

Délka hlavně: 602 mm (včetně tlumiče plamene: 667 mm)

Délka záměrné: 622 mm (rozsah stupnice hledí neznačen)

Hmotnost zbraně bez zásobníku: 8280 g

Kapacita zásobníku: 20 nábojů

Jan Skramoušský