Létající nepořádek měl štěstí v neštěstí…

V průběhu čtrnácti dubnových operačních nocí provedli Američané mimo svůj hlavní úkol, jímž bylo zásobování partyzánů v severní Itálii, také 60 operačních letů do Československa v celkové délce 370:51 hodin. Největší pomoc při leteckých dodávkách zbraní českému odboji poskytli v dubnu 1945 američtí letci z 2641st Special Bombardment Group (Provisional), jejíž dvě perutě (859. a 885.) s 24 letouny B-24 Liberator operovaly v té době z italské základny Rosignano u Livorna. 

Americké zásilky českému odboji, zpravidla obsahovaly 16 kontejnerů a 8 balíků o hmotnosti 4,5 až 4,9 tuny s výzbrojí zhruba pro jednu rotu partyzánů. Celkem bylo vysazeno 192 kontejnerů a 92 balíků s vojenským materiálem o hrubé hmotnosti 56.885 tun. Devět shozů uskutečnila 859. peruť a tři shozy 885. peruť.

V oblasti střední Moravy materiál úspěšně přijaly bojové skupiny R-3 Delta (3x), R-3 Tau, R-3 Lambda, Lenka-Jih (2x) a na jihovýchodní Moravě R-3 Alfa a skupiny organizace Carbon v Popovicích, Bohuslavicích a Blatnici. Jeden shoz, určený pro skupinu Carbon-Strážnice však vinou silného větru padl do rukou Němců daleko od příjmové plochy. Bohužel i dalších 48 letů bylo neúspěšných!

Patnáctkrát do plnění úkolu nepříznivě zasáhlo počasí, čtyřikrát porucha letounu, jednou byla operace odvolána půl hodiny po vzletu stroje. U akcí zmařených počasím jednou navíc zasáhl německý noční stíhač, ale v tomto případě mu Liberator s osádkou poručíka Boyda šťastně unikl.

Smutnou skutečností zůstává 27 neúspěšných operací, kdy posádky letounů označily za příčinu neúspěchu absenci signálů či špatnou signalizaci na příjmových plochách. Rozbor letů, které mohly přinést kvalitní výzbroj a výstroj 2700-3500 českým partyzánům, není jednoduchý, prakticky každý z nich byl způsoben jiným souborem subjektivních i objektivních problémů.

Několikrát letci nedostali důležitou informaci o absenci radiomajáku Eureka na dané ploše a na příjem pouze na světla pozitivně nereagovali. Jindy naopak došlo k poruše Eureky (především šlo o slabý signál a poruchy baterií), někde příjmové skupiny odbojářů na plochu vůbec nenastoupily! Nejčastější chybou na straně odbojářů byly omyly v signalizaci, zaviněné často nedostatečným výcvikem a chybami příjmových skupin.

Přestože domácí odboj měl velký podíl na těchto neúspěších, levicovým publicistům, historikům a propagandistům se po válce podařilo otázku leteckých dodávek zbraní zneužít výklady o „neochotě anglo-amerických spojenců“ pomoci čs. odboji, aniž by se někdo zmínil o masivních obstrukcích sovětské strany v této problematice. Její součástí i příběh jediného amerického letounu, který se z operačního letu do českých zemí nevrátil…

Tento letoun Consolidated B-24H Liberator měl výrobní číslo 42-50447 a na směrovkách byl označen velkým písmenem "Q". Jeho osmičlenná osádka z 859. squadrony jej zcela nedávno pojmenovala "Flying Rumor" (Létající nepořádek) a opatřila obrázkem okřídlené „kadibudky“. V noci z 16. na 17. dubna 1945 letělo osm mladých Američanů nad nacisty okupovanou Moravu poprvé. Téměř pětitunový náklad zbraní však českým partyzánům na padácích neshodili. Jejich úkol zmařil nečekaný a úspěšný útok německého nočního stíhače…

S pomocí svého palubního radiolokátoru "vyčmuchala" americký Liberator osádka noční stíhačky Ju-88G od II./NJG 100 z brněnského letiště a letoun krátce po půlnoci u Tišnova sestřelila. Mladí američtí letci však naštěstí sestřel svého letounu všichni ve zdraví přežili. Všech osm letců navíc šťastným řízením osudu skončilo pod ochrannými křídly partyzánských jednotek R3 Lambda (Skupina gen. Luži) a Delta.

Velitelem ”Létajícího nepořádku” a jeho prvním pilotem byl synovec amerického prezidenta F.D. Roosevelta nadporučík Thomas O. McCarthy. Spolu s ním letěli druhý pilot nadporučík Rosslyn C. Anderson, navigátor poručík Robert E. Beach, bombometčík poručík Armando Carlino, palubní mechanik štábní seržant James B. Tate, radiooperátor štábní seržant Mack H. Dias, zadní střelec seržant Robert J. Webber a horní střelec seržant Charles S. Jones.

Pět letců (McCarthy, Tate, Dias, Webber a Jones) zachránili partyzáni z 5. oddílu Skupiny gen. Luži (R3 Lambda) a zbývajících tří se ujali partyzáni z 1. oddílu skupiny R3 Delta. Zachránění letci zůstali mezi partyzány, s nimiž navázali velice srdečné vztahy, až do konce války. Trojice Američanů (Anderson, Carlin a Beach) u skupiny R3 Delta dokonce pomáhala rozbalovat a sestavovat zbraně z dalšího shozu a seznamovala partyzány s jejich obsluhou.

Všichni letci se nabízeli i k aktivnímu nasazení v bojových akcích po boku Čechů, ale pro jazykovou bariéru byli nakonec odmítnuti. Vzpomínky na ně však i tak na české straně zůstaly velice vřelé. V poválečných materiálech partyzánské Skupiny gen. Luži (R3 Lambda) jsou zachyceny veselé historky, které zajímavě dokládají rychle navázané přátelství mezi letci a partyzány:

"Američané byli velcí "smoukaři" a jako takoví silní kuřáci stále žadonili o tabák. Věčně bánili jako tovární komín, ale také se ochotně chtěli zúčastnit bojových akcí. Protože však pouze jediný člen naší organizace uměl anglicky, bylo rozhodnuto vzhledem k špatné koordinaci, do akcí je nebrat.

Jinak zábavy Američanů byly zvláště za deštivých dnů velmi rozličné. Jejich oblíbenou hrou byl žolík. Mistrem v této hře byl Mr. Tate, který snadno vyhrával velké peníze nad svými spoluhráči. Jednou obehrál Mr. Boba (krycí jméno Webbera) o 500 $. Mr. Bob, jenž byl z Američanů jedním z nejpořádnějších, staral se hlavně o zábavní program, jehož čísla byla opravdu originální.

Jeho tenor vynikal v duetu s kapitánem MacCarthym, které rozveselilo vždy celé osazenstvo. A to by nebyl Američan, aby rád nestepoval...

Ještě dnes si jistě vzpomenou občané z vesničky Březí na jeho pohostinské vystoupení, uspořádané v místním hostinci. Vrcholným číslem a zlatým hřebem programu bylo znázornění situace v letadle před jeho sestřelením.

Nechyběl ani seskok padákem z letadla. K tomu číslu bylo nutno několik statických postav, které znázorňovaly osazenstvo v letadle při práci, aby se zdálo vše nejpodobnější pravdě. Nezapomnělo se ani na znázornění zvukové. Mr. Bob imitoval dokonale zvuky motoru Liberatoru, do kterého vpadl hluk německého stihače a štěkot kulometů. Neobešlo se to samozřejmě ani bez přiléhavých poznámek autora na činnost jednotlivých členů posádky, takže se hra ze začátku vážně vedená, záhy zvrhla ve velikou frašku.

Proto musela býti na přání obecenstva několikráte opakována. Mr. Bob ve svém monologu měl vždy v zásobě nové a nové průpovídky, aby jeho číslo neztrácelo na přitažlivosti stálým opakováním.

Jedinou velkou starostí Američanů bylo, abychom na ně vždy v dobrém vzpomínali. V jednání jednoho k druhému byli ryzími kamarády. Nebylo myslitelné, aby si kterýkoliv z nich zapálil cigaretu, aby předtím nenabídl, i třeba poslední kus, ostatním.

Při odjezdu nám na rozloučenou dávali poboční zbraně, hodnostní označení a další kapesní drobnosti..."

Po osvobození Níhova byla 10. května 1945 pětice letců představena veliteli sovětské 6. střelecké divize generálu J. F. Obušenkovi, který zajistil jejich převoz do Brna a předání československým úřadům. V Brně se setkali letci se zbývajícími třemi kamarády. Odtud byli v neděli 13. května převezeni auty do Blanska a pak dopraveni vlakem do České Třebové, kde přenocovali. Druhý den pokračovali v cestě do Prahy. Zde se přihlásili u americké vojenské mise. O tři dny později byli převezeni do Plzně k americké armádě, kde malá středoevropská anabáze party z „Létajícího nepořádku“ skončila.

Jindřich Marek