Letov Š-2

Československé letouny Letov Š-1 a Š-2 byly prvními vojenskými stroji zkonstruovanými a sériově vyráběnými v nově vzniklé republice. Těmito konstrukcemi se naše letectvo vymanilo ze závislosti na nákupu drahé letecké techniky ze zahraničí.

Prototyp tohoto letounu vznikl v r. 1919 podle projektu Ing. Aloise Šmolíka v Leteckém arsenálu na Starém Výstavišti. Již v dubnu 1920 poprvé vzlétl označený pouze jako Š. A., pilotován kpt. Klementem Adamcem. Úspěšné zkoušky završila objednávka MNO na 50 sériových letounů, které byly jako vůbec první vojenské letouny čs. konstrukce a výroby postaveny v Hlavních leteckých dílnách umístěných na letišti Praha Kbely. Dalších 40 letounů bylo v licenci vyrobeno továrnou Aero. Původně používané motory Hiero L o výkonu 169 kW (230 k) byly po vyčerpání zásob od 28. vyrobeného kusu nahrazeny dostupnějšími motory Maybach Mb IVa o výkonu 191 kW (260 k). Od r. 1923 byly stroje s Hiero L označovány Š-1 a letouny s motory Maybach Mb IVa nesly označení Š-2.

Stroj ze sbírky VHÚ, původně označený jako Šm 2.16, někdy uváděný na částech konstrukce pod vojenským kódem Š-M-1.44, byl vyroben v Hlavních leteckých dílnách na přelomu let 1921 a 1922. Z jeho dalších osudů zmiňuji až havárii z července 1926, kdy Š.2.16 havaroval na letišti v Nitře. Z protokolu o rozsahu poškození a opravy vyplývá, že renovace byla opravdu náročná. Je to s podivem, protože v této době již existovala instrukce více poškozená letadla Š-1 a Š-2 neopravovat, ale vyřazovat z provozu.

V březnu 1928 pak následoval návrh na zrušení draku letounu Š.2.16. Stroj byl zřejmě již počátkem roku 1928 vybrán armádními činiteli pro rozšíření sbírek Vojenského musea R.Č.S. za účelem dokumentace současné výzbroje čs. armády.

Do sbírek Národního technického muzea se letoun dostal převodem až 11. června 1935 z Památníku osvobození. Ten po svém vzniku v roce 1929 převzal i Vojenské museum R.Č.S. včetně exponátů. Kde letoun přežil 2. světovou válku je dodnes předmětem dohadů. Buď zůstal v karlínské Invalidovně, kam byly přesunuty i další sbírky NTM, nebo byl uložený v Letově, případně ve Smíchovském pivovaře či v Úrazové pojišťovně. Tam všude obětaví pracovníci muzea schovávali před zničením vzácné exponáty.

Po válce byl stroj v květnu 1949 zavěšen v nově uvolněné Dopravní hale NTM z důvodu odlehčení z něj byl vymontován motor Maybach Mb IVa a uložen v depozitáři. V Dopravní hale vydržel stroj až do roku 1979, kdy se dostal do hledáčku náčelníka Expozice letectví a kosmonautiky VHÚ plk. Ing. Jaroslava Janečky. Ten jej po dohodě s NTM nechal dne v říjnu 1979 převézt do Kbel. Při této příležitosti bylo zjištěno, že stroj je v relativně dobrém stavu, pouze vodorovné ocasní plochy byly nahrazeny maketami. Z depozitáře NTM byl k letounu také dodán motor Maybach Mb IVa.

Náročná dlouhodobá renovace započala ve kbelských dílnách v říjnu 1983 a byla ukončena v říjnu 2003 instalací letounu v historickém kbelském hangáru Hart z počátku minulého století. Uzavřela se tak neuvěřitelná pouť letounu, který se v expozici z let 1918–24 ocitl prakticky na stejném místě, kde před téměř sto lety vznikl.

Technická data:

Motor: Maybach Mb IVa o výkonu 191 kW (260 k)

Rozpětí 13,00 m

Délka 8,52 m

Hmotnost prázdného letounu 970 kg

Vzletová hmotnost 1 492 kg

Maximální rychlost 190 km/h

Dostup 6 500 m

Dolet 670 km

Jan Sýkora