Letos jsme si připomněli kulaté výročí legendárního projevu britského státníka Winstona Churchilla ve Westminsterské koleji ve Fultonu, kde 5. března 1946 poprvé použil termín „železná opona“. Přesnější by však bylo uvést, že tak jej poprvé uvedl na veřejnosti. Ve skutečnosti totiž slovní spojení „železná opona“ napsal již v soukromém dopisu své manželce Clementine 24. září 1945. Uvádí v něm mj., „že za železnou oponou v Polsku a Česko-Slovensku se dějí hrozné věci Němcům a nikdo o tom neví. Podepsán „s něžnou láskou Tvůj oddaný Winston“.
Je rovněž škoda, že nikdo nepřipomněl odhalení sochy Winstona Churchilla ve Fultonu u příležitosti 25. výročí jeho projevu, tedy v roce 1971. Jejím autorem byl totiž český rodák, sochař František Bělský. Jemu se tak splnil dávný sen z počátku druhé světové války, kdy stál jako vojín dělostřelectva ve vyrovnaných řadách československých vojáků, které tehdy navštívil právě britský ministerský předseda. František Bělský si v duchu řekl, že jednou udělá Churchillovu sochu... A své přání si tedy nakonec skutečně splnil. A dodejme, že je to jedna z nejlepších soch tohoto z největších z Britů.
A je rovněž škoda, že na žádnou z těchto skutečností neupozorňuje současná malá výstava Na veřejnosti a v soukromí: Churchill ve fotografiích v londýnské Národní portrétní galerii. Omluvou kurátorů může být to, že ji, byť s docela velkým zpožděním, připravili k 50. výročí smrti Winstona Churchilla, který zemřel 24. ledna 1965 v Londýně.
Je tu vystaveno několik desítek fotografií Winstona Churchilla vesměs ze sbírek Národní portrétní galerie. Jsou tu snímky z počátku jeho politické kariéry, fotografie z let druhé světové války, z nichž bychom za nejzajímavější mohli považovat ty, na nichž je zachycen s polským generálem Władysławem Andersem. A z těch soukromých je velmi zajímavý snímek, na němž je spolu se svým portrétistou, malířem Donaldem Sutherlandem, který vytvořil Churchillův portrét v roce 1954 a zpodobnil jej jako stárnoucího státníka. Churchillově manželce Clementine se tento portrét natolik nelíbil, že jej později nechala zničit, takže dnes jej známe jen z fotografií…
Připomeňme, že Winston Churchill se podílel na veřejném životě déle než padesát let. Než se stal ministerským předsedou, zastával osm různých ministerských funkcí. Když se v roce 1955 vzdal druhého úřadu předsedy vlády, zasedal už pětapadesát let v parlamentu. Rozsah jeho činnosti a zkušeností byl opravdu mimořádný. Důstojníkem jezdectva se stal za královny Viktorie a účastnil se jezdecké steče v bitvě u Ummdurmánu. Bezprostředně se podílel na počátečních stádiích rozvoje letectví, poněvadž se naučil už před první světovou válkou létat, a podílel se na vytvoření královského námořního letectva. Podílel se na myšlence zkonstruování tanku. Byl průkopníkem vývoje protiletecké obrany a letecké války. Předvídal vznik zbraní hromadného ničení a v posledním projevu, který pronesl v parlamentu, navrhl, aby existence vodíkové bomby a její odstrašující vliv byly využity jako základ k celosvětovému odzbrojení
Churchill byl velmi vnímavým a prozíravým komentátorem událostí, které se kolem něho odehrávaly, a proto vždy prosazoval odvážný, perspektivně prozíravý postup. K nejpronikavějším projevům jeho nadání patřily, jak je patrno z několika tisíc veřejných i rozhlasových projevů, láska k jazyku a schopnost neobyčejně mistrovsky užívat slova, předkládat podrobnou argumentaci a základní pravdy, informovat, přesvědčovat a inspirovat. Churchill měl v sobě rovněž velký smysl pro humor, osobní srdečnost a velkorysost; po celý život neochvějně zastával liberální postoj a jednotliví po sobě jdoucí ministerští předsedové se na něho obraceli právě pro jeho smírčí schopnosti. Doma v Británii i v zahraničí nesnášel nepoctivost, vyhledávání obětí a terorizování – a právě toto přesvědčení bylo kamenem značné části jeho uvažování.
A protože výstava je připravena k výročí státníkovi smrti, připomeňme ještě jednu skutečnost. Ve špalírech lemujících londýnské ulice při poslední Churchillově cestě stáli také mnozí bývalí českoslovenští vojáci a letci, kteří museli emigrovat do Británie po únoru 1948. Právě on byl jedním z mála britských jasnozřivých politiků, kteří poznali nebezpečí hrozící z hitlerovského Německa. Naprosto nesouhlasil „s mírem pro naše časy“, který oznámil v roce 1938 po podpisu mnichovské dohody premiér Neville Chamberlain.
Při druhém výročí „Mnichova“, 28. září 1940, v době jednoho z rozhodného střetnutí druhé světové války, bitvy o Británii, pronesl Churchill projev, v němž mimo jiné řekl: „Bitva, kterou Británie bojuje, je také bitvou československého lidu. V dějinách neprokázal žádný evropský národ větší životnost než váš. (...) Učinili jsme obnovu československé svobody jedním ze svých hlavních válečných cílů.“
Jaroslav Beránek