JAN KUBIŠ / 24. června 1913 – 18. června 1942

Před 110 lety,  24. června 1913 se v Dolních Vilémovicích narodil Jan Kubiš, který spolu s Josefem Gabčíkem provedl 27. května 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. O několik týdnů později, 18. června 1942, padl se svými spolubojovníky po hrdinském boji s nepřátelskou přesilou v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Jan Kubiš byl rotmistr pěchoty (plukovník in memoriam), příslušník čs. pěšího pluku 1 ve Francii a pěšího praporu 1 ve Velké Británii a člen výsadku ANTHROPOID.

Jan Kubiš se narodil 24. 6. 1913 v Dolních Vilémovicích v okrese Třebíč, v rodině ševce Františka Kubiše a jeho manželky Kristýny, rozené Mikyskové. Po ukončení školní docházky v rodné obci pracoval v zemědělství a jako topič v místní cihelně. Dne 1. 10. 1935 nastoupil k výkonu vojenské prezenční služby u pěšího pluku 31 v Jihlavě. Krátce poté byl odeslán do poddůstojnické školy, kterou ukončil s velmi dobrým prospěchem 25. 4. 1936 a následně působil u 9 pěší roty ve Znojmě. Dnem 1. 10. 1936 byl povýšen na svobodníka a 1. 9. 1937 do hodnosti desátníka.

Vojenský život se mu zalíbil a rozhodl se proto v armádě zůstat. Na základě příslušné žádosti byl přijat do další dobrovolné činné služby jako délesloužící poddůstojník a dnem 15. 10. 1937 byl přemístěn k p. pl. pluku 34 v Opavě. Službu však konal u nově zřízeného strážního praporu XIII. v Jakartovicích, který byl pluku bezprostředně podřízen. U této jednotky nasazené na střežení výstavby opevnění, konal službu jako velitel družstva, zástupce velitele čety a velitel strážního oddílu 3./XIII. strážní roty v Litultovicích.

Poté, co byl strážní prapor XIII. přepodřízen opavskému pěšímu pluku 15, působil na jaře 1938 krátce i jako instruktor v plukovní poddůstojnické škole. Po Mnichovu s ním byl dnem 19. 10. 1938 závazek k další dobrovolné činné službě rozvázán. Vrátil se proto do Dolních Vilémovic a začal opět pracovat jako topič v místní cihelně.

S protektorátními poměry se však nedokázal smířit. Dne 16. 6. 1939 překročil hranice do Polska a po pobytu v táboře v Bronowicích odplul na lodi Chrobry 28. 7. 1939 do Francie. Zde 2. 8. 1939 vstoupil do Cizinecké legie a byl zařazen k jejímu 1. pluku. Po vypuknutí války byl dne 26. 9. 1939 prezentován v Agde a zařazen ke 4. rotě čs. pěšího pluku 2. Již 11. 10. 1939 byl však přemístěn k 11. rotě čs. pěšího pluku 1 a 22. 12. 1939 se dočkal povýšení na rotného. Bojů s Němci se zúčastnil jako velitel družstva a po pádu Francie připlul 13. 7. 1940 na lodi Rod el Farag do Británie.

Po vzniku 1. čs. smíšené brigády byl zařazen ke 3. rotě pěšího praporu 1. Od 2. do 28. 2. 1941 absolvoval kurs na rotmistry pěchoty v záloze a dnem 7. 3. 1941 byl povýšen na rotmistr pěchoty. K výcviku pro zvláštní účely byl vytipován mezi prvními a již 15. 8. 1941 odjel do základní sabotážního kurzu na STS 26 ve Skotsku. Druhý den po jeho absolvování – 14. 9. 1941 – byl odeslán do Ringway u Manchesteru, kde u tamní STS 51 prodělal paravýcvik.

Dne 21. 9. 1941 se vrátil ke své jednotce, kde působil jako zástupce velitele 1. čety až do 14. 10. 1941, kdy byl povolán na MNO v Londýně a následně odeslán do Skotska ke čtyřdennímu speciálnímu kurzu ve střelbě. Důvodem bylo jeho zařazení do formující se skupiny ANTHROPOID, v níž na přání velitele skupiny rtm. Josefa Gabčíka nahradil zraněného rtn. Karla Svobodu. Společně s Gabčíkem byl 8. 11. 1941 přidělen na čs. výcvikovou stanici STS 2 v zámečku Bellasis u Dorkingu. Zde se až do 27. 12. 1941 procvičoval ve střelbě, práci s výbušninami, jízdě motorovými vozidly a sebeobraně.

Před odletem do akce byl spolu s rtm. Gabčíkem přijat prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem. Jejich úkol byl totiž veskrze speciální. Měli provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Vysazení skupiny ANTHROPOID se podařilo teprve na třetí pokus (7. a 30. 11. 1941 se letoun pro nepřízeň počasí vrátil zpět do Británie), kdy letadlo současně přepravovalo i skupiny SILVER A a SILVER B. Kubiš s Gabčíkem seskočili 29. 12. 1941 namísto u Plzně v blízkosti obce Nehvizdy nedaleko od Prahy. Po zorientování se a zjištění, kde se nalézají, se vydali na záchytné adresy na Plzeňsku, které obdrželi v Londýně a poté našli útočiště v Praze. Díky pomoci řady místních spolupracovníků a parašutistům npor.pěch. Adolfu Opálkovi a ppor.pěch. Josefu Valčíkovi se jim 27. 5. 1942 v 10.35 podařilo jejich nesnadný úkol splnit.

Stejně jako Gabčíkovi se i Kubišovi, který byl při atentátu zraněn, podařilo z místa atentátu uprchnout. Následně nalezl i on úkryt v pravoslavném chrámu v Resslově ulici, kde 18. 6. 1942 padl při obraně kůru v boji s nacistickou přesilou.

Již v roce 1942 byl posmrtně povýšen do hodnosti poručík pěchoty a bezprostředně po válce do hodnosti kapitán. Ke dni 30. 6. 2002 byl posmrtně jmenován do hodnosti plukovník.

Nacisté se krutě pomstili na jeho nejbližších. Dne 24. 10. 1942 bylo v Mauthausenu zavražděno čtrnáct členů rodiny Kubišových.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů