Některé tragické případy z doby sovětské okupace

Během téměř dvaceti tří let sovětské vojenské okupace zemřelo v důsledku činnosti cizích vojenských jednotek 402 obětí na životech z řad občanů. Další civilisté utrpěli nezvratná poškození zdraví. Materiální škody dosahovaly dnes těžko vyčíslitelných částek. Tyto skutečnosti byly v letech 1968-1989 důsledně zamlčovány.

Studium tragických událostí sovětské okupace přináší ukázky násilného chování, lhostejnosti i bezohlednosti příslušníků okupačních jednotek. Bohužel ani tehdejší československý stát nedokázal hájit práva svých občanů a řešil případy tak, aby byla co nejméně poškozena prestiž cizí armády.

Před 41 lety se na území Československa odehrály dvě tragické události.

Dne 14. prosince 1974 v 01.30 použil strážný u muničního skladu Sovětské armády v Komárně vojín Mušeg Babkenovič Sardarjan samopal proti dvěma osobám v blízkosti oplocení. Josef Vaško (nar. 19. 3. 1948) a Mikloš Molnár (nar. 28. 1. 1953) byli zaměstnanci Melioračního stavebního sdružení v Komárně. Dne 13. prosince je vyslal zástupce vodohospodářské správy v Komárně na mimořádnou směnu do povodňové hlídky s úkolem kontrolovat stav vody v řece Váhu. Nadřízený je prý výslovně upozornil, že se nesmí pohybovat v blízkosti střeženého objektu Sovětské armády. To nerespektovali, stejně jako údajně ignorovali výzvy strážného k zastavení. Když pak strážný vystřelil do vzduchu, dali se na útěk. Na to strážný vystřelil z věže dávku, kterou oba muže zasáhl a na místě usmrtil. Kromě Veřejné bezpečnosti událost vyšetřoval i zástupce vojenského prokurátora Sovětské armády a zástupce velitelství sovětských jednotek genmjr. Armianopolov.

Trestní stíhání vojína Mušega Babkenoviče Sardarjana bylo zastaveno 14. ledna 1975. Vyšetřováním bylo zjištěno, že oba muži vstoupili na území označené výstražnou tabulí. Stále se ale pohybovali před vnějším oplocením objektu a nebyli ozbrojeni. Neuposlechli ale rusky vyřčený rozkaz strážného zalehnout (!). Strážnému se navíc zdálo, že se na něj Molnár otočil se zbraní. Jak se ukázalo při vyšetřování, byl to ale jen kovový otvírač lahví. Za smrt Jozefa Vaška a Mikloše Molnára nebyl nikdo postižen a rodiny nebyly v době události nijak odškodněny. Došlo k tomu až po roce 1989.

Sotva týden po zastřelení Jozefa Vaško a Mikloše Molnára došlo k dalšímu násilnému usmrcení. Dne 20. prosince 1974 ve 20.15 se svobodník Nikolaj Ivanovič Žaldak (narozen 1952) po požití většího množství alkoholických nápojů neoprávněně zmocnil v polním autoparku sovětského vojenského útvaru na tankostřeleckém cvičišti v Milovicích cvičného tanku T-62 věžového čísla 438. Nastartoval jej, prorazil oplocení a vyjel mimo vojenský prostor. Svobodník Žaldak pak zpanikařil a z tanku za jízdy vyskočil. Neřízený tank pokračoval dál, projel lesíkem a po přejetí betonové vozovky Ostravské ulice v Milovicích narazil do pravého rohu finského přízemního dvojdomku č. p. 187 (dnes Ostravská ulice 445/18). Tank domem projel, a přitom zde usmrtil Josef Jakubala, topiče OÚNZ Nymburk. Tank dům vážně poškodil a pokračoval v jízdě asi 200 metrů do Dětské ulice v sídlišti Na Balonce, kde se nárazem do domu číslo 43 (dnes Dětská ulice 360/3) zastavil.

V domku č. 187 se v osudné době dále nacházela manželka Christa Jakubalová a dcera Stanislava, které utrpěly zranění a nervový šok. Desetiletý syn Josef přežil náraz bez zranění. Škoda na domku činila asi 150 000 Kčs.

Opilý pachatel byl brzy zajištěn v autoparku, ačkoliv zprvu popíral, že by měl s událostí něco společného. Trestní stíhání vojína Žaldaka zahájil vyšetřovatel VOP Praha 21. prosince 1974. Podle čl. 8 odst. 1 Dohody mezi vládami ČSSR a SSSR o poskytování vzájemné právní pomoci byla jurisdikce ve věci předána Hlavním vojenským prokurátorem již 23. prosince 1974 vojenskému prokurátorovi Střední skupiny Sovětských vojsk. Při vyšetřování se ukázalo, že alkoholické nápoje Žaldakovi nakoupil jeden z milovických občanů. Vojáci základní služby SSkSV sice měli zakázáno alkohol osobně kupovat, ale podle běžně zavedené praxe jim jej kupovali v obchodě na vyžádání místní občané.

Dne 4. února 1975 odsoudil vojenský soud milovické posádky vojína Žaldaka na osm let odnětí svobody v nápravně pracovní kolonii za porušení pravidel pro zacházení s bojovým strojem s těžkými následky. Soud přihlédl k jeho dosavadní bezúhonnosti a dobrému chování v době vojenské služby.

Převážná většina obětí střetu se sovětskými okupačními vojsky přišla o život v důsledku dopravních nehod. Jak je vidět na uvedených případech, příčinou byla i nekázeň, špatná organizace služby vojáků ale třeba i hloupost některých československých civilistů.

Prokop Tomek