Odvaha a rozhodnost Čechoslováků při osvobozování Kyjeva

V těchto dnech si připomínáme významné jubileum našich vojenských dějin: sedmdesáté výročí osvobození Kyjeva, jehož se účastnila také 1. československá samostatná brigáda v SSSR.

K formování československé vojenské jednotky došlo na začátku roku 1942, plánováno bylo vybudování motorizované brigády o dvou praporech. Jako základ exilového vojska nejdříve zformovali pěší prapor, později 1. československý polní prapor v SSSR, jenž prodělal křest ohněm 8. března 1943 v Sokolovu.

Po návratu polního praporu z bojiště a jeho přesunu do Novochoperska, kam přijel i záložní pluk z Buzuluku, mohlo začít formování 1. československé samostatné brigády v SSSR. Vedle dvou pěších praporů, tankového praporu, dvou dělostřeleckých oddílů ji tvořily pomocné jednotky. Velitelem brigády byl plukovník Ludvík Svoboda.

Již v únoru 1943 se během cesty na frontu rozeběhla dobrovolná sbírka mezi československými vojáky, určená ke shromáždění prostředků na pořízení prvních tanků T-34/76. Vůbec první dva z nich dostaly symbolická jména LIDICE a LEŽÁKY, následovaly PODKARPATSKÝ PARTYZÁN, BACHMAČ a stroj zaplacený slovenskými příslušníky brigády, který dostal název JANOŠÍK.

První tankisté procházeli od konce května školením v tankovém učilišti 2. samostatné tankové brigády v Tambově. Vyškolené osádky se pak vrátily k budovanému tankovému praporu do Novochoperska a převzaly další lehké a střední tanky i obrněné automobily.

Velitelem tankového praporu byl podplukovník Gustav Krátký-Krautstengel, náčelníkem jeho štábu Vladimír Janko. Prapor měl v plném stavu třicet obrněnců, po deseti BA-64, T-70 a T-34. Základem byly roty středních a lehkých tanků, obrněných automobilů a rota samopalníků. Tankovým rotám veleli Richard Tesařík a Josef Buršík, samopalníkům Antonín Sochor.

Prvním válčištěm, na kterém byli příslušníci brigády vysláni do boje, se stal prostor Kyjeva. Sovětské velení připravilo rozsáhlou operaci, směřující k osvobození ukrajinské metropole, do sestavy vojsk byla zařazena i československá samostatná brigáda, přidělená jako záloha k 38. armádě generálporučíka Konstantina Moskalenka.

Brigáda se z Novochoperska přesunula vlaky a potom po vlastní ose k břehu Dněpru. Tankový prapor měl výchozí pozici u Dětského sanatoria, odkud 5. listopadu v 13.10 vyrazil za podpory samopalníků, pěchoty a dělostřelecké palby. Po půlhodinovém boji byl nepřítel zatlačen až k okraji Kyjeva.

Československé tanky se za podpory samopalníků a protitankového dělostřelectva probily až k hranici městské zástavby. Čechoslováci postupovali a v 16.30 se dostali k jednomu z klíčových bodů, továrně Bolševik. Po půlhodině tvrdého boje ji Buršíkovy střední tanky dobyly, zatímco Tesaříkova lehká rota vytlačila nepřítele z výšin u železniční trati. Obě roty se potom spojily a dobyly oblast osobního nádraží.

Po doplnění paliva a munice projely tanky středem rozstříleného a hořícího města a dostaly se až k západnímu břehu Dněpru, kde 6. listopadu odřízly nepříteli ústupovou cestu.

Československá brigáda prošla u Kyjeva první útočnou operací, v níž její příslušníci projevili odvahu a rozhodnost, současně byly v období druhé světové války poprvé nasazeny do boje československé tankové jednotky.

Sovětské velení udělilo za projevené hrdinství a rozhodnost v boji Antonínu Sochorovi, Josefu Buršíkovi a Richardu Tesaříkovi nejvyšší vyznamenání, Zlatou hvězdu hrdiny SSSR.

Brigáda zaplatila za vítězství v Kyjevě cenu 30 padlých a 77 raněných.

Ivo Pejčoch