Organizátor tří odbojů Vojta Beneš

V minulých dnech jsme si připomněli výročí úmrtí českého pedagoga, didaktika a politika Vojtěcha Beneše (7. 5. 1878 Kožlany – 20. 11. 1951 South Bend, USA). Přestože je jakoby zastíněn svým bratrem Edvardem, druhým československým prezidentem, šlo o významnou osobnost, neprávem opomíjenou.

Z deseti sourozenců Benešových se Vojtěch (v dospělosti užíval důsledně variantu svého křestního jména Vojta) narodil jako osmý v pořadí. Po absolvování učitelského ústavu roku v roce 1897 působil jako učitel na obecných a měšťanských školách v Čechách.

V roce 1911 navštívil poprvé Spojené státy americké, seznámil se s krajanským sdružením a v roce 1912 v Praze pod patronací Práva lidu vydal brožuru Česká čítanka československé mládeži v Americe. Ta krajany v Americe zaujala a Matice školská v New Yorku jej pozvala v roce 1913 k práci pro menšinové české školství v USA. Měl za úkol navrhnout jeho reorganizaci a modernizaci. V letech 1913–1914 proto v USA studoval systém tamního školství a pomáhal budovat české školství krajanské.

Po vypuknutí Světové války odjel na žádost T. G. Masaryka a svého bratra Edvarda v srpnu roku 1915 opět do USA a okamžitě se zapojil do protirakouského hnutí. Po celou dobu první světové války patřil k hlavním organizátorům finanční a materiální pomoci čs. zahraniční akci v čele s. T. G. Masarykem. V letech 1916–1918 uskutečnil stovky přednášek po celých Spojených státech a stal se jednou z nejznámějších osobností nejen mezi krajany.

Po vzniku Československa působil jako zemský školní inspektor a od roku 1937 jako ústřední inspektor národního školství. Ovšem jeho činnost byla mnohostranná, byl kromě toho též předsedou Zemského ústředí péče o mládež a místopředsedou Československé obce legionářské. Od roku 1897 byl členem Čs. sociální demokracie (ČSSD), za niž byl v letech 1925–1935 poslancem a od roku 1935 senátorem (v roce 1936 po zvolení svého bratra prezidentem ČSR na senátorský mandát rezignoval). Byl jednoznačným obráncem první republiky, obhajoval její hodnoty při každé možné příležitosti.

Po nacistické okupaci odešel v červnu 1939 opět do amerického exilu. V roce 1939 vydal v Chicagu knihu Žalář milionů (Protektorát Čechy a Morava), která se setkala s mimořádným ohlasem krajanů a americké veřejnosti. V USA a Kanadě pokračoval v práci pro republiku, tentokrát v intencích svého bratra Edvarda.

Jako téměř sedmdesátiletý se po návratu domů opět pustil do práce a stal se i poslancem Národního shromáždění za sociální demokracii. Proslul jako jeden z mála veřejných kritiků porušování principů demokratického právního státu. Byl také aktivním odpůrcem sbližování sociální demokracie s komunistickou stranou.

V době únorových událostí roku 1948 se snažil přesvědčit svého bratra, aby čelil komunistickému tlaku po demisi nekomunistických ministrů. Na protest proti jeho následné kapitulaci se v březnu 1948 vzdal poslaneckého mandátu a účastnil se organizování domácího politického odboje proti komunistické totalitě. V dubnu 1948 se stal předsedou podzemního hnutí v ČSR.

Po smrti Edvarda Beneše i přes svůj vysoký věk v březnu 1949 potřetí emigroval do USA, kde se zapojil do činnosti československého exilu, ale záhy na to zemřel.

Tomáš Jakl

Literatura (on-line)

František Hanzlík: Krajané v USA a vznik ČSR v dokumentech a fotografiích

Martina Bílá: Vojta Beneš byl víc než jen prezidentův bratr

Vojta Beneš: Mezi západem a východem

Václav Veber: Vojta Beneš ve třetím odboji