Otakar Žanta / 20. 3. 1915 - 13. 3. 1944

Před sto deseti lety se ve Stanovém v okrese Jilemnice narodil Otakar Žanta, budoucí vynikající bombardovací pilot československého exilového letectva. Tak jako stovky jiných po okupaci vlasti v roce 1939 unikl do zahraničí. Bojoval již ve Francii, kde podnikl 14 nočních bombardovacích náletů. Z hroutící se Francie odletěl až do Jugoslávie. Následně se přes Balkán a Palestinu dostal do Británie, kde se připojil k RAF. Ačkoliv žádal o přijetí k nočním stíhačům, bylo jisté, že se jako kvalifikovaný bombardovací pilot stane příslušníkem 311. československé bombardovací peruti, která po posilách volala nejvíce. Proslavil se potopením německé ponorky U-966, na jejímž zničení měl rozhodující podíl. Dne 13. března 1944 zmizel jeho stroj nad Biskajským zálivem během protiponorkové hlídky. Jeho letoun se nikdy nenašel. Po válce byl povýšen na plukovníka in memoriam.

Původním občanským povoláním byl kancelářským úředníkem, ale protože chtěl sloužit u vojenského letectva, přihlásil se do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově, kterou absolvoval v oddělení pilotů v letech 1934–1936. Patřil k jejím talentovaným žákům s nejlepším prospěchem a při jejím ukončení 31. července 1936 byl vyhodnocen jako 2. nejlepší z 66 frekventantů školy. 

Ihned poté, 1. srpna 1936, nastoupil dvouletou vojenskou prezenční službu u leteckého pluku 1 T. G. Masaryka, který sídlil v Praze-Kbelích (počátkem roku 1938 se přestěhoval do Hradce Králové), kde byl okamžitě povýšen na svobodníka (1. února 1937 na desátníka a 16. září 1937 na četaře). Od 1. srpna 1936 sloužil jako pilot u 2. pozorovací letky ve Kbelích, 16. listopadu 1937 ho přemístili k sousední 11. pozorovací letce, která se pak s plukem přestěhovala do Hradce Králové. 

31. srpna 1938 se stal příslušníkem 61. zvědné letky. Ta měla za mobilizace ve výzbroji jak zastaralé dvouplošníky Aero A-100, tak i moderní dvoumotorové stroje B-71 (SB). Letka byla přímo podřízena velitelství 1. armády, která měla bránit Čechy. Z mírového letiště v Hradci Králové se letka přesunula na mobilizační letiště Zbraslavice a jako záměnné a pracovní používala letiště Milovice. Po Mnichovu se letka vrátila opět do Hradce Králové, kde ji zastihl osudný 15. březen 1939. Ještě krátce předtím, 1. března 1939 byl četař Otakar Žanta přeložen do skupiny délesloužících poddůstojníků.

Z okupované vlasti uprchl Otakar Žanta 25. června 1939. Po přihlášení se na krakovském konzulátě odplul 26. července z Polska do Francie a 1. srpna dorazil do francouzského přístavu Boulogne. Do svazku Cizinecké legie byl přijat 17. září v nejnižší hodnosti Soldat, ale šlo už jen o formální akt, neboť 7. října byl odeslán na letiště Toulouse, kde prodělával přeškolení na francouzskou leteckou techniku, konkrétně na bombardovací letouny MB-210. Zde byl 8. ledna 1940 povýšen do hodnosti Caporal-Chef. Patřil k malé hrstce československých bombardovacích pilotů, kteří se zapojili do bojů již ve Francii. Po dokončení bojového výcviku byl 19. května 1940 zařazen k bombardovací skupině GB I/21, která operovala z letiště La Ferté Gaucher. Tam létal na strojích MB-210 i na moderních Amiotech 351/354. 

Až do pádu Francie podnikl celkem 14 nočních bombardovacích náletů proti soustřeďovacím prostorům nepřátelských jednotek. Nalétal při nich celkem 46 operačních hodin. Pak však musel se svou jednotkou ustupovat na jih země. Francouzská žádost o sdělení podmínek příměří jej a několik dalších československých bombardovacích letců zastihla na letišti Agen u Bordeaux, kde byl za svou bojovou činnost vyznamenán francouzským Croix de Guerre. 

18. června 1940 - se souhlasem francouzských velitelů, ale bez řádné předletové přípravy – vzlétly z Agen dva bombardovací letouny s československými letci na palubách. Do svého cíle v Británii však dolétl jen MB-210 s osádkou rotného Karla Schoře (havaroval u Dartmouthu), zatímco čtyřčlenná osádka Amiotu 354 četaře Otakara Žanty byla prohlášena za nezvěstnou. O několik měsíců později byli dokonce všichni čtyři in memoriam vyznamenáni Československými medailemi Za chrabrost. Ve skutečnosti letoun nakonec přistál až v Jugoslávii. Ke změně původní destinace přispělo zejména nepříznivé počasí a také absence příslušných map. Po přeletu Alp přistál letoun s jedním pracujícím motorem na letišti v Záhřebu, kde se čtveřici československých letců dostalo od jejich jugoslávských kolegů velmi srdečného přivítání. Po krátké internaci v Niši se pak v Bělehradě 1. září 1940 opět přihlásili do československé zahraniční armády a přes Řecko a Turecko se dostali 3. prosince do Palestiny. 12. prosince 1940 nastoupili k Československému pěšímu praporu 11 – Východnímu v Haifě. Zprvu byli zařazeni u Rendezvous Depot – britské sběrné středisko pro zahraniční letce, odkud byli 24. února 1941 přesunuti k československému letectvu. 

Po následné velice dlouhé plavbě z Port Saidu přes Aden, Natal, Kapské Město, ostrov Sv. Heleny, Freetown a Gibraltar připlul Otakar Žanta 15. května 1941 do Liverpoolu. O čtyři dny později byl v československém leteckém depu ve Wilmslow přijat do řad RAF VR – zpočátku jako AC2 a zakrátko jako Sergeant. 

Po roční neletové přestávce nejprve obnovoval své pilotní návyky u CFS v Upavonu (od 4. července 1941) a pak u 9. SFTS v Hullavingtonu (od 27. srpna 1941). Poté byl 2. října 1941 zařazen jako pilot u školy radiotelegrafistů 2. SS v Yatesbury, kde byl 28. října 1941 povýšen na rotmistra letectva v záloze. Ačkoliv žádal o přijetí k nočním stíhačům, bylo jisté, že se jako kvalifikovaný bombardovací pilot stane příslušníkem 311. československé bombardovací peruti, která po posilách volala nejvíce. 1. srpna 1942 byl konečně přidělen do operačního výcviku, konkrétně na základnu Woolfox Lodge ke 1429. COTF. Ta připravovala záložní osádky pro 311. peruť, která tehdy na Wellingtonech podnikala protiponorkovou hlídkovou činnost nad Biskajským zálivem ve svazku 19. skupiny Costal Command. 

Sgt. Otakar Žanta k ní na letiště Talbenny nastoupil 29. listopadu 1942. První protiponorkovou patrolu absolvoval 13. prosince 1942 a pak následovaly další. Zpočátku létal jako druhý pilot, ale 26. dubna 1943 poprvé zasedl přímo za kapitánské „berany“ a už za nimi zůstal. Pro svou milou a kamarádskou povahu se zakrátko stal jedním z nejoblíbenějších a nejschopnějších kapitánů a svou výbornou pověst potvrdil i po přezbrojení peruti na moderní čtyřmotorové Liberatory. Mezitím byl 1. března 1943 povýšen do britské hodnosti Flight Sergeant a tradičního 28. října 1943 získal hodnost štábního rotmistra letectva v záloze. 

Do historie 311. peruti se nejvíce zapsal 10. listopadu 1943, kdy se stal jedním z hrstky československých kapitánů, jimž bylo připsáno potopení nepřátelské ponorky. Jednalo se o U-966 Kapitän-leutnanta Eckeharda Wolfa, na kterou přibližně 130 km severozápadně od španělské La Coruñi nejprve zaútočil americký Liberator od peruti VPB 103 US Navy (pilot Lt. Kenneth L. Wright). Po shození hlubinných náloží a prudké oboustranné palbě ji letoun poškodil kormidla, ale ponorka stále unikala. Asi 25 km severně od španělského pobřeží na U-966 zaútočil ještě další narychlo povolaný americký Liberator od VPB 110 (Lt. J. A. Parrish), ale po vzájemné výměně palby kličkující, napůl ponořený podmořský člun letcům zmizel nejen z očí, ale i z obrazovky radiolokátoru. Když ji nalezla osádka československého Liberatoru, pilotovaného Otakarem Žantou, byla U-966 již jen necelých 10 km od španělského pobřeží, u něhož hledala spásu. Němečtí námořníci sice opět zahájili těžkou palbu, ale vše nakonec rozhodly Žantovy raketové střely. Salva posledních čtyř totiž prorazila plášť ponorky, která nakonec uvízla na mělčině v zátoce Santafata. Pomocí náloží ji zbylí členové její posádky zničili a pak se zachránili v gumových člunech. V boji zahynulo 8 příslušníků Kriegsmarine, zbylých 42 zachráněných čekala internace v neutrálním Španělsku. 

Při následném vyhodnocení celé štvanice obě nadřízená velitelství, jak Royal Navy, tak i Coastal Command, určila, jaký měl kdo podíl na zániku U-966: ze 40 % to byla zásluha Wrighta, z 10 % Parrishe a z 50 % Žanty. Úspěch podle všeho uspíšil Žantovo povýšení do nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer (27. prosince 1943). 

O tři měsíce později jej však štěstí opustilo – 13. března 1944 se z jiné protiponorkové patroly nad Biskajským zálivem nevrátil (v jeho osádce se byl mimo jiné jednonohý palubní střelec Ladislav Kadlec). Liberator zmizel doslova beze stopy – jeho sestřel nenárokoval žádný německý stíhač ani žádné plavidlo. Vzhledem k tomu, že úkol byl prováděn nízko nad mořem, nevylučovala se ani možnost nárazu stroje do moře v důsledku špatně fungujícího radiovýškoměru. Štábní rotmistr letectva v záloze Otakar Žanta byl po válce povýšen na poručíka letectva v záloze (1. února 1947 s účinností od 1. března 1944) a později mimořádně na plukovníka in memoriam (1. června 1991).

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (zprvu udělena omylem in memoriam (10. října 1940) a po opětovné prezentaci v Británii odebrána a 25. října 1943 opět udělena in natura)
• Československá medaile Za zásluhy I. st.
• Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB (7. března 1944)
• Croix de Guerre avec palme (17. června 1940)
• The 1939–1943 Star, Air Crew Europe Star a War Medal

Památky:

• Jeho jméno je vytesáno v leteckém památníku v Runnymede (panel 213).

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (Vojenský historický ústav Praha, 2005).