Šestý červen 1944 patří k nejvýznamnějším dnům druhé světové války. Spojeneckým vojskům se podařilo úspěšně vylodit v Normandii a následoval vítězný postup. Dny Hitlerovy říše začaly ubývat ještě rychleji, než tomu bylo doposud.
Charakteristickým rysem příprav invazní operace Overlord byla – kromě rozsáhlých zastíracích opatření k utajení přesného místa vylodění – také aktivita spojeneckého letectva. To už dlouho před invazí prakticky získalo nadvládu ve francouzském vzdušném prostoru, rozbilo radiolokační síť protivníka a získalo podrobné informace o obranných postaveních na pobřeží.
Spojenci nezvolili k vylodění zdánlivě nejvýhodnější místo, tedy nejbližší pobřeží Calaiské úžiny, kde byla umístěna přibližně polovina německých sil, ale ploché pláže Seinské zátoky v Normandii, mezi poloostrovem Cotentin a městem Caen, kde německé velení s invazí vůbec nepočítalo. Sám Hitler se ještě několik dní po invazi domníval, že v Normandii jde jen o manévr k odpoutání pozornosti a proto tam nedovolil přesunout síly, zejména tankové, z oblasti Calais.
K provedení invaze měl vrchní spojenecký velitel generál Eisenhower k dispozici 39 divizí (20 amerických, 14 britských, 3 kanadské, 1 francouzskou, 1 polskou) soustředěných do 21. skupiny armád (velitel maršál Montgomery), přes 5 000 dopravních výsadkových lodí, které chránilo 6 bitevních lodí, 22 křižníků, 93 torpédoborců aj., a téměř 11 000 bojových letadel, proti nimž mohlo německé velení nasadit asi 500 strojů. Větší část německých divizí nebyla na plných stavech, neměla dostatek dopravních prostředků a pro naprostou nadvládu Spojenců ve vzduchu prakticky nemohla provádět ve dne větší přesuny.
Příprava invaze byla provedena velmi systematicky: 2 umělé přístavy, které byly poté sestaveny, umožňovaly přísun těžké techniky po dobu, než se Spojenci zmocní přístavních měst. Na dno průplavu bylo položeno potrubí pro přísun benzínu, později dále rozvětvené, takže vzniklý systém umožnil vést pohonné hmoty z Anglie k jednotlivým úsekům fronty.
V noci před invazí přistály týlu obrany protivníka vzdušné výsadky dvou amerických a jedné britské výsadkové divize. 6. června 1944 v 6.30 hod za podpory letectva a palby z válečných lodí dosáhly břehu první pozemní jednotky: poblíž Caen britské a kanadské, na západnějším úseku americké formace, které utrpěly, zejména na úseku pláže s krycím názvem Omaha, těžké ztráty. Prvního dne se celkem vylodilo 5 divizí s částí tankových technických formací.
Přes místní německé protiútoky, zejména tankové skupiny West, bylo několik dosud oddělených předmostí do 10. června spojeno v souvislý pobřežní pás o šířce 90 km a hloubce až 20 km. Na něj rychle při bývaly další spojenecké jednotky. Německé velení přemístilo do Normandie dalších 8 divizí (z toho 3 tankové), těžké boje se vedly o Caen, kam vedl německý protiútok. K 12. červnu bylo na francouzském pobřeží již 320 000 mužů, 54 000 vozidel a 100 000 tun válečného materiálu.
Americké jednotky prorazily na západ, odřízly na poloostrově Cotentin 40 000 německých vojáků, 26. června se zmocnily prvního velkého přístavu Cherbourg. Ačkoliv následující silné bouře ztížily zásobování vyloděných vojsk a omezily možnosti spojeneckého letectva, vzrostly v polovině července 1944 spojenecké síly na 30 pěších a 13 tankových divizí, a koncem července zahájily průlom nepřátelské obrany u Avranches. Do průlomu byly nasazeny čerstvé americké jednotky, jimž se po manévru podařilo 20. srpna 1944 obklíčit značné německé síly u Calais, kde bylo zničeno 10 německých divizí.
Po ústupu od Calais už nebyly německé jednotky schopny klást vážný odpor a mohl následovat spojenecký postup k Sieně. Po novém vylodění Spojenců (10 divizí) v jižní Francii 15. srpna 1944 dosáhly v polovině září 1944 jejich jednotky linie Belfort-Nancy-Mety-Luxembourg-Lutych-Antverpy-Gent, v té době již bylo ve Francii na 2 mil. Spojeneckých vojáků.
Do invazních operací se zapojili také čs. letci působící v rámci čs. perutí RAF. V sestavě 84. skupiny 2. taktické letecké armády RAF bylo zasazeno od 6. června 1944 jejich 134. čs. stíhací křídlo, určené k podpoře a ochraně invazních vojsk. Velel mu W/Cdr (škpt.let.) Tomáš Vybíral a vyzbrojeno bylo stíhačkami Spitfire LF.Mk.IXC. Z předsunutého letiště Appledram v Sussexu vzlétly v 7.20 k první ochraně kanadských jednotek v prostoru Berniéres a Cabourg. Ještě téhož historického dne následovaly další tři hlídkové akce při silné protiletadlové obraně protivníka.
S jeho letouny se čs. stíhači střetli již následujícího dne, 7. června, kdy dva protivníkovy stroje Fw 190 poškodili. K největšímu utkání došlo již o den později, 8. června, kdy sestřelili 3 Fw 190 a poškodili 5 dalších - opět bez vlastní ztráty. Čs. stíhači byli v akcích bezprostředně souvisejících s podporou vylodění nepřetržitě od 6. června do 3. července 1944. Ve dnech 28. a 29. června dokonce operovali přímo z dobytého území Francie, konkrétně z polního letiště B-10 poblíž vesnice Plumetot severně od Caen. Za tyto čtyři týdny vykonali 1877 bojových letů, sestřelili jistě 5 strojů, 1 pravděpodobně a 7 poškodili. Vedle toho zničili či poškodili množství techniky protivníka na zemi.
Kromě stíhačů působila při podpoře invaze také 311. bombardovací peruť, zařazená ve svazku Pobřežního velitelství. Podílela se na protiponorkové uzávěře Lamanšského průlivu. Nejmarkantnějším jejím úspěchem byl její podíl na zničení nepřátelské ponorky U-971. Stalo se tak ve spolupráci se dvěma spojeneckými torpédoborci 24. června 1944 u ostrova Ushant.
RED