Panenka, která přišla na svět ve stínu atentátu

Sbírky Vojenského historického ústavu Praha obohatil nový předmět s pohnutou historií, spojenou s atentátem na Reinharda Heydricha. Panenka, kterou do muzea věnovala Jana Sokolová. „S tou panenkou jsem si nikdy nesměla hrát,“ říká a nedokáže zadržet slzy.

Modrookou hadrovou panenku pro ni ve vězení ušila Anna Nováková, starší sestra čtrnáctileté Jindřišky Novákové. Jejich rodiče, manželé Novákovi, patřili mezi nejbližší spolupracovníky Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Čtrnáctiletá Jindřiška po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha odvedla od prodejny Baťa Kubišovo kolo. Spolu se svými rodiči a sourozenci byla 24. října 1942 popravena.

„Můj strýc Antonín Pechoč a Anna Nováková měli před svatbou. Chtěli se brát v létě 1942," vypráví Jana Sokolová.

"Náš Tonda se s Annou Novákovou seznámil snad ještě v Podmoklech, kde Novákovi bydleli do podzimu 1938. Pan Novák byl velký vlastenec, náčelník podmokelského Sokola. S naším Tondou i jeho otcem, mým dědečkem Augustýnem Pechočem, si rozuměl. Svěřil jim například, kam v osmatřicátém před odchodem do Prahy ukryl sokolské prapory.

Nejstarší Novákovic dcera Marie zůstala v Podmoklech, kde se ve třicátých letech provdala. Vzala si Němce. Dědeček říkal, že z toho pan Novák velkou radost neměl. Ale tak to chodilo, moje babička byla také Němka a jaký byl děda vlastenec.

Marie jako jediná od Nováků válku přežila. Zůstala sama s dvěma syny. Pracovala v řeznictví na Tylově náměstí v Praze. Pokud si pamatuju, tak s dětmi bydlela v malém sklepním bytě. K mým prarodičům chodívala na návštěvu do Karlína. Děda o Novákových stále s obrovskou úctou mluvil. ´Nikdy na ně nesmíš zapomenout, to byli vzácní lidé, hrdinové´, připomínal mi.

Své budoucí snachy Anny si vážil. Anča byla milá a pracovitá. Byla zaměstnaná na Starém Městě, v krámku, kde se šily prošívané deky. Její sestra Miroslava, říkalo se jí Slávka, byla švadlena, bratr Václav byl zámečník. Pan Novák byl vyučený truhlář, ale pracoval na dráze. Vyrobil pro mě stoličku a ramínka na šaty s vyřezanými ptáčky. Ukážu vám památník. Tyhle obrázky mi do památníku nakreslil Václav - tady je věnování od Anči z dubna 1942. To mi bylo dva a půl roku. Vzpomínám si na ně jen matně.

Dědeček i Tonda zůstali v kontaktu s Novákovými samozřejmě i po atentátu. Co jen tu paní Novákovou napadlo, že pro Kubišovo kolo poslala Jindřišku … Tři udavačky se postaraly o to, že gestapo všechny dívky z Libně předvedlo do Petschkova paláce. Pan Novák dědečkovi vyprávěl, že se Jindřišce v Petschkárně udělalo mdlo. Sedla si na schody. Každá dívka se musela projít s kolem po místnosti. Jindřiška dovnitř nešla. Jeden Němec, který na chumel dívek dohlížel, ji pak omylem přiřadil k dívkám, které už za sebou měly promenádu s bicyklem. Dědeček s panem Novákem si prý říkali, jaké to bylo štěstí.

Novákovy gestapo zatklo 9. července 1942. Týž den byl Tonda s Ančou ještě v biografu … Strýc odešel na práci do rajchu, aby si na něj gestapo náhodou nevzpomnělo. Dědeček nosil Novákovým do vězení čisté prádlo. Babička jim do lemů zašívala aspirin a cukr. Jednou ze šatů, které děda přinesl z vězení na vyprání, vypadla právě tahle panenka. Nikdy jsem si s ní nesměla hrát. To by dědeček nedovolil. Je to vzpomínka na Novákovy.

Jindřišku, Slávku, Annu, Václava a jejich rodiče popravili 24. října 1942 v Mauthausenu. Panenku jsem sedmdesát let opatrovala jako největší vzácnost. Je to památka na rodinu Nováků. Nikdy se na ně nesmí zapomenout. Proto jsem panenku, kterou ve vězení šila sestra Jindřišky Novákové, darovala Vojenskému historickému ústavu. “

RED