Pattonovi duchové vstupují do Čech

Dva dny poté, co na české území vstoupila v Ašském výběžku první americká průzkumná hlídka, dobyli Američané v pátek 20. dubna 1945 jednu z bašt sudetoněmeckého fanatismu z roku 1938 město Aš.

Zásluhu na tom měl útvar s přezdívkou Patton´s Ghosts (Pattonovi duchové). Šlo o 2. jezdeckou skupinu (2nd Cavalry Group), která byla původně útvarem americké kavalérie, avšak v té době již šlo o motorizovanou průzkumnou jednotku. 

Skupinu tvořily squadrony č. 2 a 42 (každá v síle motorizovaného průzkumného praporu). Její bojová cesta začala ve Francii, kam dorazila 19. července 1944. Jako součást XII. sboru americké armády se zúčastnila tažení Francií, kde prošla nejtěžšími boji u Luneville, i bojů v Ardenách a v Německu, kde 25. března 1945 překročila Rýn a pokračovala se sborem v postupu na východ. Dne 15. dubna se skupina významně podílela na dobytí bavorského Bayreuthu, odkud o dva dny později obě její squadrony vyrazily k českým hranicím. K průzkumu bojem i stíhání nepřítele skupina používala ke stíhání nepřítele především obrněné vozy M8 Greyhound a lehké tanky M24 Chaffee.

Jako první na české území vstoupila 42. squadrona (42nd Cavalry Reconnaissance Squadron). Ta také 20. dubna 1945 nesla hlavní tíhu boje o Aš. Za dobytí města zaplatila čtyřmi mrtvými, dvěma desítkami raněných a tankem, který byl zničen pancéřovou pěstí poblíž městské plynárny. Němci však ztratili v Aši na 100 padlých a 300 zajatých vojáků.

Na americké straně padli seržant Truman A. Perfect, a techničtí poddůstojníci Robert G. Hanchey, Clarence R. Shoupe a Arthur G. Rentell. Těžce zraněn do kolena a břicha byl velitel roty (Troop C) kapitán Charles E. Harris a velení po něm musel převzít poručík Robert C. McCaleb. Vedle řady lehce zraněných byl v boji také vážně zraněn vojín Thomas L. Ward. O charakteru bojů o město hovoří především citace některých vyznamenaných:

S/Sgt Carlyle B. MANGUM během nebezpečného pouličního boje inicioval vniknutí do města Aš, vedl svou četu a postupoval městem tak, aby nepřítel nemohl přivést posily. Přes ničivou střelbu snajprů dosáhl druhý konec města, kde pronikl k železniční trati, na které se nepřítel bránil ve vagónech a v budovách nádraží.

Seržant Mangum rozptýlil svou četu a v prudké přestřelce řídil její palbu na pozice nepřítele. Levé křídlo čety nechal útočit čelně a sám s 15 muži zaútočil na nepřítele z boku. Touto akcí byly nakonec nepřátelské pozice zničeny...

Sgt Roger M. HINMAN ze státu New York vedl své družstvo do jedné z ulic. Jejich postup byl nepřetržitě bržděn palbou snajprů a kulometů. V jednom momentě boje se dostal do velice nebezpečné situace. Aby mohl donutit ke kapitulaci velkou skupinu nepřátel, kteří byli v budově za otevřeným terénem, vzal s sebou vpřed dva muže, zatímco zbývající část své jednotky instruoval o způsobu krytí během postupu. Potom proběhli zig-zag silnou palbou kulometů a pušek a pronikli k okraji budovy.

Hinmam vhodil granát do spodního okna, vpadl do budovy, kde pálil ze samopalu probíhajíc od místnosti k místnosti. Němci, kteří nebyli zabiti či zraněni, viděli svou beznadějnou situaci a vzdali se. Seržant Hinman nedbal osobní bezpečnosti s ohledem na své mužstvo, čímž byl úkol splněn, aniž jednotka ztratila jediného muže...

1/Lt Henry A. LANE z Kansasu velel průzkumné četě, kterou vedl silnou nepřátelskou palbou. Velitelské umění a odvaha tohoto důstojníka měla rozhodný vliv na tom, že četa pobila mnoho obránců a zbytek zajala. Poručík Lane v útoku pokračoval, přestože byl bolestivě zraněn, když střela z německé pancéřové pěsti vybuchla pouhých pět metrů od něj...

1/Lt Jerry F. HAHN ze státu Wyoming velel v Aši útoku své dělostřelecké čety, která byla přidělena průzkumné četě. Beze strachu a s odvahou vedl svou jednotku v palbě kulometů a pancéřových pěstí do útoku nehledíc na své bolestivé zranění až do splnění úkolu. Díky jeho velení, nebyl nikdo z jeho lidí zraněn...

Z Aše se „Pattonovi duchové“ záhy vrátili do Bavorska, aby rychle podél českých hranic postupovali na jih až do městečka Eslarn, odkud provedli odvážný výpad za německé linie na záchranu vzácných plemen koní v hřebčínu v Hostouni. Ale to už je zase jiný příběh z bohaté historie této legendární jednotky.

Jindřich Marek