Pietní akty u památníků amerických vojáků před rokem 1989

Jak se připomínala před rokem 1989 role americké armády při osvobození Československa? Oficiálně nic takového neexistovalo. Povolená média mlčela a Státní bezpečnost kladla americkým diplomatům u nečetných památníků četné překážky. Přesto se našly tisíce občanů, kteří přes riziko potíží spontánně vyjadřovali svoji vděčnost za osvobození.

Pro československé úřady bylo nežádoucí připomínat skutečnost, že část československého území osvobodila na jaře 1945 americká armáda. Dokonce ještě v roce 1989, tedy v době údajných politických změn, se pod paradoxním titulkem „Nikdo není zapomenut“ v hlavním deníku Rudé právo v přehledu oslav na různých místech státu objevila věta: „PLZEŇ –  Na ústředním hřbitově v Plzni se v pátek uskutečnil pietní akt u památníku sovětských hrdinů, kteří položili život na západočeském území, a památku obětí fašismu.“  Jen o rok později bylo v Plzni všechno jinak.

Pietní akty podnikali v době před listopadem 1989 američtí diplomaté, a to bez jakékoliv podpory „stranických a státních“ činitelů, a za dohledu Státní bezpečnosti. Americká ambasáda v Praze program návštěv památníků v jižních a západních Čechách čs. úřadům oznamovala. Zakázat kladení věnců nebylo možné. Proto se Státní bezpečnost snažila o omezení dopadu paradoxní situace, kdy Spojené státy Americké mohly získat pozitivní obraz. Kladení věnců u amerických pomníků se v Československu nijak nezveřejňovalo. Velký význam proto měla ohlašování těchto připomínek na vlnách československého vysílání Hlasu Ameriky. Jinak se to občané neměli šanci dozvědět.

Přestože šlo především o západní a jižní Čechy, představitelé velvyslanectví USA také podobně uctívali památku amerických letců, padlých během náletů v době II. světové války nad naším územím: „Ve dnech 19. a 20. září 1987 uskutečnili pracovníci zastupitelského úřadu USA v Praze v čele s velvyslancem M. NIEMCZYKEM pietní akty spojené s kladením věnců ke hrobům amerických letců, padlých ve II. světové válce v okresech Uherské Hradiště, Gottwaldov a Kroměříž. Na všech místech přednesl velvyslanec projev v čes­kém jazyce, ve kterém připomněl oběti války a snahu USA dosáhnout lepšího porozumění mezi národy světa. I. tajem­ník NORMAN pak hovořil o poslání amerických letců ve II. světové válce. Pietních aktů, které se uskutečnily podle časového plánu vysílaného rozhlasovou stanicí HLAS AMERIKY na osmi místech, se v průměru zúčastnilo asi 55 čs. občanů. V obci Napajedla položili věnec k pomníku padlých letců i členové "přípravného výboru Společnosti přátel USA". (Situační zpráva StB)

Nelze ovšem říci, že se místní a okresní instituce stavěly k připomínce amerických osvoboditelů vždycky negativně. Městský výbor národ fronty v Sušici pozval dokonce dopisem velvyslance USA k položení věnců při chystané slavnosti na den 7. května 1984, a to dokonce v rámci oficiálního programu. Dopis poslaný poštou na americké velvyslanectví ale tajně zachytila cenzura StB a tak nebyl vůbec adresátovi doručen. Šetřením Státní bezpečnost zjistila, že nešlo o nějakou provokaci. S odesláním dopisu souhlasili dokonce i funkcionáři Okresního výboru KSČ v Klatovech. Přestože velvyslanectví pozvánku nedostalo, na základě zákroku StB bylo celé kladení věnců v Sušici raději zrušeno. Stranické orgány v Sušici i Klatovech pak dostaly důrazné vysvětlení, co je a co není žádoucí.

I přes nulovou publicitu měly skromné pietní akty až nečekaně vekou odezvu obyvatel. Například 19. května 1984 americký velvyslanec Wiliam Luers s doprovodem navštívil západočeský Cheb, Litici, Koloveč, Rokycany a Plzeň. O den později přijela kolona vozů s diplomatickými značkami do Vitějovic, Kašperských Hor, Sušice, Pole u Kadova a Lnář v jihočeském kraji. Program velvyslancových cest byl úředně ohlášen a šlo navíc o uznané válečné hroby. Proto kladení věnců nebylo možné zabránit. Státní bezpečnost skromné pietní akty monitorovala, snažila se omezit účast občanů a zabránit kontaktům s diplomaty. Zamezit veřejným projevům velvyslance ve všech případech zcela možné nebylo.

Ve snaze omezit ideologické škody bývaly poblíž pomníků často umístěny transparenty s obsahem „odsuzujícím agresivní politiku USA a podporující mírovou politiku SSSR“. Přes všechna opatření se ukazovalo, že občané stále vzpomínají na osvobození a jsou za americkou pomoc a oběti v roce 1945 natolik vděčni, že jsou ochotni riskovat šikanu a zastrašování StB.

Kupříkladu 20. 5. 1984 se poblíž památníku setkání pěti armád u Vitějovic shromáždilo 300 osob. Občané podle monitoringu StB dokonce hovořili se členy americké delegace, brali si od nich propagační předměty, jako propisovací tužky, odznaky, samolepky, žvýkačky, dokonce i pomeranče… V obci Pole se sešlo 120 lidí a ve Lnářích 400!  Zpráva StB uvádí: „Dále ve 14. 00 hodin přijela čtyři vozidla s počtem 14 osob zastupitelského úřadu USA na náměstí do Sušice. Při příjezdu byla delegace obstoupena asi 600–700 čs. občany, kteří delegaci vítali spontánním potleskem.“

Velký význam měla ohlašování těchto připomínek na vlnách československého vysílání Hlasu Ameriky. Jinak se občané prakticky neměli šanci o dnu a hodině konání dozvědět. Ignorování obětí amerických vojáků skončilo až v roce 1990, kdy se naopak v Plzni konaly mohutné oslavy s nejvyšší státní podporou.

Prokop Tomek