Pistole ČZ model 22

Do pozice monopolního výrobce a dodavatele krátkých palných zbraní pro armádu se Česká zbrojovka vypracovala především tím, že dokázala zavést a v praxi prosadit přísně racionální výrobu na základě propracovaného tolerančního systému, jenž umožňoval vyrábět samonabíjecí pistole se 100% zaměnitelnými díly a s minimálním podílem ruční práce. To vše v době, kdy renomované evropské zbrojovky vyráběly zbraně šablonářským způsobem, kde ruční dopracování součástí představovalo běžnou praxi. 

Prvním výrobkem Jihočeské zbrojovky v Plzni, založené stavitelem Karlem Bublou v roce 1920, se staly kapesní pistole s obchodním názvem Fox v ráži 6,35 mm Browning konstruktéra Aloise Tomišky (1868–1946). Její zcela atypická konstrukce se odlišovala od mnoha běžných pistolí v této ráži tím, že tělo pistole sestávalo z ocelového tvarovaného pláště tvořícího vedení závěru. Zpevněno bylo třemi vložkami, které tvořily přední část rukojeti, zadní část rukojeti a třetí vložka kryla prostor pod hlavní a nesla odpružený záchyt jazýčku spouště. Ve střední vložce bylo vyfrézováno lůžko pro klín fixující hlaveň v těle pistole. Zadní vložka nesla záchyt úderníku, pojistku a západku zásobníku. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník, jehož zápalník plnil při doběhu závěru do zadní polohy funkci vyhazovače.

Závěr vyčníval z těla pistole pouze zadní částí opatřenou na bocích hmatníkovými drážkami usnadňujícími jeho uchopení. Hlaveň s navlečenou vratnou pružinou byla uložena v dutině závěru a v přední části závěru a v těle ji držel pružný klín zasunutý z levé strany. K jeho uvolnění sloužil přední výstupek dna zásobníku, jímž bylo nutné zatlačit spodní pružné rameno mírně vzhůru a poté klín vysunout z těla pistole.

Od léta roku 1920 byl budován nový tovární objekt ve Strakonicích. Bublova firma odkoupila pozemky od velkostatku maltézských rytířů již v roce 1919 v době rozbíhající se pozemkové reformy. Jihočeská zbrojovka neměla dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří by měli zkušenosti se sériovou výrobou zbraní. Z tohoto důvodu přijala v březnu 1921 Johanna Gugenbergera z belgické zbrojovky Fabrique Nationale v Liége. Pro budoucí výrobu zbrojovka objednala u firmy František Zeman v Plzni celkem 11 000 ocelových plášťů na těla pistole a frikční lis k jejich výrobě. Období výroby pistolí Fox trvalo přibližně jeden rok, kdy továrna sestavila okolo 1500 kusů, avšak k sériové výrobě měly velmi daleko.

Jelikož ani po roce nedoznaly přípravy sériové výroby pistolí pod Gugenbergerovým vedením znatelného pokroku, rozvázala s ním zbrojovka k 15. březnu 1922 pracovní poměr a na jeho místo přijala ing. Anatolije (Anatol) Petroviče Zaljubovského (1859–1936), jenž měl velké zkušenosti se zaváděním zbrojní výroby v carském Rusku.

Před příchodem do služeb České zbrojovky pobýval v Srbsku, jednom z tehdejších center ruských emigrantů. Ing. Zaljubovský při studiu příprav výroby záhy zjistil, že u součástí nebyly prakticky stanoveny žádné tolerance, takže práce na pistolích bylo nutné zpomalit. Koncem března 1922 již dospěl k závěru, že za daného stavu věcí by bylo zcela neekonomické pokračovat, takže práce na pistolích se zastavily. Do poloviny dubna vypracoval Zaljubovský přehled nezbytně nutných změn a na jejich základě byly v konstrukční kanceláři zbrojovky zahájeny práce na výkresech jednotlivých součástí v měřítku 10 : 1. K 22. dubnu bylo hotovo celkem 36 výkresů, z nichž část zaslala zbrojovka do Škodových závodů v Plzni, jež na jejich základě zhotovily potřebné kalibry a šablony. Do konce dubna 1922 stanovil Zaljubovský veškeré tolerance a konstrukční kancelář předala do dílen celkem 57 výkresů součástí a 103 výkresy pro výrobu šablon a kalibrů.

Rozhodnutí změnit sklopnou spoušť za obvyklou konstrukci s lučíkem padlo 19. června 1922 na schůzi ředitelství zbrojovky. Změna v konstrukci si vyžádala zhotovení dalších 98 přístrojů nezbytných k výrobě, takže ředitelství nařídilo práce přesčas a zastavilo veškeré dovolené. V důsledku změny v podobě lučíku odpadla výroba jedné zpevňovací vložky, takže plechové tělo pistole držela jen přední a zadní vložka. Veškerá výkresová dokumentace byla dohotovena k 18. srpnu 1922 a předpokládalo se, že sériová výroba se rozběhne v listopadu s průměrnou denní produkcí 80 pistolí v jedné směně. V polovině listopadu 1922 se ve stadiu rozpracování nacházelo 500 kusů a továrna provedla zkoušky tolerancí na prvních 25 pistolích, jež měly uspokojivý výsledek.

Na počátku března 1923 již bylo v továrně zhotoveno celkem 400 pistolí a do konce srpna se zkompletovalo 871 kusů, z nichž závod přímo prodal 570 pistolí a jeho pražská prodejna na Václavském náměstí 161 kusů. Nové pistole vzali do komisního prodeje také pražští obchodníci se zbraněmi a puškaři J. Nowotný, J. Jiráček, Zdeněk či družstvo puškařů Lověna.

Pistole model 22 byla prvním sériovým výrobkem továrny v pravém slova smyslu. Jejímu většímu odbytu na tuzemském trhu bránila především zahraniční konkurence, s níž se cenově nemohla příliš rovnat, ale také celková hospodářská situace poválečných let, i když továrna podnikala nejrůznější kroky ke zvýšení jejich prodejnosti. Obesílala různá policejní a četnická ředitelství v republice, obchodníky se zbraněmi nevyjímaje.

Raná provedení pistolí model 22 neměla střenky vyrobené z plastu, nýbrž z ořechového dřeva, na levé straně s osazeným mosazným emblémem v podobě písmen ČZ, které jí dodávala pražská firma Franta Anýž & Co., jež se jinak specializovala na výrobu mosazných ozdobných prvků, kování či lustrů. Nejčastěji se lze s dřevěnými střenkami setkat u exemplářů, ověřených zkušebnou v roce 1923. Později byly dřevěné střenky nahrazeny plastovými s vylisovaným emblémem továrny, jehož stylizace byla ještě poněkud odlišná od té, která strakonickou zbrojovku proslavila po celém světě. Koncem 30. let byla pistole v soupisu zbrojních výrobních programů továrny označena jakožto objekt Z 1, tedy první výrobní objekt ve výrobním programu závodu.

Do konce roku 1923 bylo v České zbrojovce vyrobeno 1130 pistolí model 22 při průměrné týdenní montáži pohybující se okolo 34 kusů. Ta se v následujícím roce 1924 zvýšila v důsledku zaběhnutí výroby, takže závod průměrně vyráběl týdně okolo 65 pistolí. K 15. květnu 1924 měla továrna smontováno 7313 pistolí, z nichž bylo do pražských skladů a do komisních prodejů odesláno 1110 kusů. Do konce roku 1924 dosáhla výroba 4920 pistolí a na skladě jich zbrojovka měla 5231. Celkem vykazovala, že do té doby se jí podařilo prodat pouze 1300 kusů.

Rok 1925 byl posledním, v němž se pistole model 22 vyráběly. Za leden zhotovila továrna jen 100 pistolí, v únoru nebyl zkompletován ani jeden kus a v březnu jich v závodě vyrobili 207. Kompletace pistolí v dalších měsících měla spíše nárazový charakter. Například na počátku dubna bylo sestaveno 82 pistolí, další partie 53 pistolí byla zhotovena v týdnu mezi 11. a 16. květnem. Posledních 191 kusů zkompletoval závod v týdnu po 15. červnu a počet pistolí vyrobených v roce 1925 tak dosáhl 633 kusů. Tím se také uzavřela historie jejich výroby.

Výroba kapesních pistolí v tomto roce byla zřejmě utlumena nejen z důvodů upřednostnění prací na přípravě výroby armádní pistole vz. 24, ale také proto, že původní rozpracované množství již továrna zkompletovala. Pro představu uveďme, že do 15. března 1925 měla továrna zkompletováno celkem 8903 pistolí, z nichž se na skladě v té době nacházelo 7400 kusů, přičemž zbrojovka vykazovala 1503 prodaných exemplářů. Počet pistolí, jež továrna vyrobila, sice nekoresponduje s dochovanými týdenními výkazy výroby, ale reálně se jednalo o 9099 kusů. Vzhledem k tomu, že pistole model 22 nebyly číslovány počínaje číslem 1, nýbrž navazovaly na číselnou řadu pistolí Fox, nelze se divit, že nejvyšší výrobní čísla dochovaných exemplářů se pohybují nad hranicí 11 200.

Delší časový úsek ovšem představovalo následující období, během něhož továrna pistole model 22 postupně odprodávala. Vedle drobných kusových nákupů ze strany různých institucí větší množství koupilo především policejní ředitelství v Brně, jež odebralo 28. června 1928 od zbrojovky 67 pistolí model 22. Dalších 78 kusů zakoupilo policejní ředitelství v Užhorodě 4. ledna 1929. Prezidium policejního ředitelství v Košicích koupilo 6. května 1930 společně se 446 pistolemi vz. 27 také 30 pistolí model 22.

K 15. září 1930 měla továrna na skladě ještě 2378 pistolí, jak patrno, jejich odprodej nebyl jednoduchou záležitostí. Pouze 14 kusů zakoupilo 13. července 1931 například ministerstvo spravedlnosti. V srpnu 1931 si u továrny objednala firma Nimrod z Krýr u Rakovníka celkem 120 pistolí v celkové hodnotě 18 000 korun. Na základě této objednávky byly pistole označeny na pravé straně těla nápisem NIMROD – AUTOMATIC. Objednávka byla zřejmě vyřízena až koncem roku, neboť mezi nevyřízenými záležitostmi figurovala ještě v listopadu 1931. Ve svém přehledu z konce roku 1937 zbrojovka uváděla, že policii prodala celkem 186 pistolí a různým ústavům dohromady 105 kusů. Jak patrno, s velkým komerčním úspěchem se tento model v průběhu let nesetkal.

V říjnu 1932 se ve skladech zbrojovky nacházelo ještě 1328 pistolí, ale koncem téhož roku se počet snížil na 985 kusů, takže se České zbrojovce v tomto období podařilo odprodat 343 pistolí. Na počátku roku 1933 továrna vykazovala, že do té doby prodala 8119 pistolí model 22 a na skladě jí zbývalo ještě 890 kusů. Koncem téhož roku evidovala na skladě pouhých 283 pistolí. V roce 1933 také zasílala ceníky různým posádkovým velitelstvím, v nichž nabízela k soukromému nákupu důstojníkům a rotmistrům vedle armádních pistolí vz. 24 a pistolí vz. 27 také kapesní model 22 za cenu 220 korun. Rezervní zásobník bylo možné pořídit za 15 korun a kožené opaskové pouzdro stálo 20 korun.

S postupným odprodejem kapesních pistolí se jejich zásoba snižovala. V únoru 1934 jich v továrně zbývalo ještě 275, o rok později, v březnu 1935 měla zbrojovka na skladě 71 pistolí. Koncem května téhož roku jich zbylo na skladě pouze 21, a tímto rokem se vlastně jejich historie pro továrnu definitivně uzavřela.

S důslednou aplikací tolerančního systému do výroby kapesních pistolí model 22 se továrna dostala na úroveň, jakou jiné závody tehdy neměly. Těžkosti, zejména finančního rázu, jež musel závod v raných letech překonat, se však vyplatily.

Exemplář s číslem 4006 získalo muzeum v roce 1960 převodem z HS VB Praha.

Ráž: 6,35 mm Browning

Celková délka: 123 mm

Výška: 77 mm

Šířka: 22,4 mm

Délka záměrné: - (pouze drážka na závěru)

Délka hlavně: 63 mm

Počet drážek v hlavni: 6

Kapacita zásobníku: 6 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 400 g

Jan Skramoušský