Plán rychlého rozvoje zbrojního průmyslu

Ve dnech 21.-24. února 1951 se konalo na Pražském Hradě zasedání Ústředního výboru KSČ. Přítomní mimo jiné vyslechli referát Jaromíra Dolanského, předsedy Státního úřadu plánovacího, který „na podkladě dosažených radostných budovatelských úspěchů předložil návrhy k podstatnému zvýšení úkolů pětiletého hospodářského plánu“. A nešlo o zvýšení zanedbatelné.

Výroba těžkého průmyslu měla v roce 1953 stoupnout 2,3krát ve srovnání s úrovní v roce 1948, zatímco původní plán na pětiletku počítal pouze s 1,7krát vyšší výrobou. Průmyslová výroba jako celek se měla zvýšit téměř na dvojnásobek. Podle údajů uvedených v referátu předsedy SÚP se v prvních dvou letech pětiletky pohyboval roční vzrůst výroby těžkého průmyslu kolem 15 až 16 %, zatímco podle nově upraveného plánu měl být roční přírůstek těžkého průmyslu 22 až 23 %.

Zvýšení plánu mělo vedle zvýšení obranyschopnosti země a snížení závislosti na světových trzích vést také k růstu hmotné a kulturní úrovně obyvatelstva. Měla se zvýšit zaměstnanost, a to především žen, zářivé zítřky čekaly i Jednotná zemědělská družstva, měly být učiněny zásadní kroky k odstranění bytové nouze postavením více než 130 tisíc bytových jednotek během tří let, zlepšení zásobování vnitřního trhu se mělo projevit výrazným vzestupem zpracovatelského průmyslu a širokou nabídkou průmyslového zboží. Ruku v ruce s tím kráčelo plánované zlepšení zdravotní a sociální péče o pracující apod.

Až na pár zasvěcených nikdo v sále netušil, že rozvoj těžkého průmyslu má především sloužit prudkému rozvoji zbrojního průmyslu.

Již v druhé polovině roku 1950 bylo rozhodnuto o urychlení výstavby ozbrojených sil všech států sovětského bloku. Úkoly byly konkretizovány na poradě v Moskvě v lednu 1951. Zde každý ze zástupců jednotlivých zemí podal J. V. Stalinovi zprávu o situaci v armádě a ministři obrany byli seznámeni s požadavky na počet vojsk, jejich výzbroj, úkoly zbrojní výroby a byl s nimi sepsán závazný protokol. Právě v předvečer zasedání ÚV Státní úřad plánovací přeložil materiál, který se skládal ze dvou částí, a to ze „Studie maximálních možností zbrojní výroby v ČSR na léta 1951–1953“ a „Hodnocení výrobních a vývozních možností“. Současně oddělení plánování materiálního zabezpečení generálního štábu (OPMZ GŠ) zpracovalo přehled současného stavu výzbroje, bojové techniky, pohonných hmot, munice a ostatního válečného materiálu.

Na základě těchto jednání a upřesnění požadavků MNO zpracoval v březnu 1951 SÚP „Projekt plánu maximální zbrojní výroby“, jež modifikoval původní plán MNO z února 1951. Jeho cílem bylo vyzbrojit čs. armádu tak, aby do konce roku 1954 byla připravena na vedení „aktivní obrany“. Toho mělo být dosaženo maximálním využitím kapacity existujících zbrojních závodů, jejich rozšířením, umístěním zbrojní výroby v dalších strojírenských závodech a rozsáhlou investiční výstavbu za využití materiální, technické a technologické spolupráce se SSSR. Opatření se blížila přechodu na válečné hospodářství a zásadním způsobem ovlivnila rozvoj mírové ekonomiky.

Projekt formuloval úkoly pro odvětví těžkého strojírenství, přesného strojírenství, pro automobilový a letecký průmysl, chemický průmysl a jednotlivá odvětví lehkého průmyslu (textilní, obuvnický). Splnění plánovaných úkolů předpokládalo zásadní změny v plánování a řízení branného hospodářství, zajištění dodávek speciálních strojů, poradců a technické dokumentace ze SSSR, zavedení nové výroby a přemístění stávající, zajištění odpovídajícího množství obráběcích strojů, provedení zásahů do investičního plánu a zajištění nárůstu počtu pracovních sil především v Čs. závodech těžkého strojírenství (ČZTS) a Čs. závodech přesného strojírenství (ČZPS). U některých podniků mělo dojít k snížení nebo zcela k zrušení civilní výroby.

Výstavba nových kapacit, jejich projektová příprava, strojové vybavení a zajištění surovin spolu s nároky na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost předpokládaly v letech 1951–1953 investice v úhrnné výši 30,2 miliardy Kč. Počet pracovníků v závodech ministerstev těžkého a přesného strojírenství, automobilového a leteckého průmyslu a v chemickém průmyslu se měl ve stejném období ztrojnásobit a dosáhnout 90 tisíc osob.

Nereálnost úkolů zbrojní výroby byla tak zřejmá, že i materiály vypracované Státním úřadem plánovacím obsahovaly řadu kritických hodnocení a varování.

V letech 1951 až 1953 byly v Československu vybudovány základy nové zbrojní výroby. Nereálné požadavky, četné změny výrobních programů, problémy se zvládnutím technologií atd. vedly k vynakládání značných finančních prostředků, k plýtvání materiálem, surovinami i pracovní silou a přivedly celé národní hospodářství do chaotického stavu a významnou měrou se podílely na krizi celé společnosti.

Jaroslav Láník