Počátky československé armádní kinematografie

Jeden z prvních teoretiků filmu, polský filmař Bolesław Matuszewski, na přelomu 19. a 20. století ve své práci Une nouvelle source de l'Histoire (1898) upozorňoval na důležitost dokumentární hodnoty filmu. Zdůrazňoval význam filmového záznamu, protože zachycuje události, tak jak se odehrály, a je nesnadné ho falšovat. Velmi brzy se však objevilo další využití filmu, a to jako účinného nástroje propagandy a manipulace.

První světová válka již plně využívala obou zmíněných možností filmu. Hlavní státy, jež se do bojů zapojily, natáčely a promítaly dokumentární i hrané filmy, které měly nejen zaznamenávat dění na bojištích, ale především podporovat vlastní válečné úsilí a pěstovat nenávist k nepříteli.

Hned na začátku války se uplatňuje filmová propaganda v Německu uvedením filmu Weihnachtsglocken (1914) režiséra Franze Hofera. V prosinci 1917 pak za tímto účelem vzniká známé filmové studio Ufa. K velkému rozmachu natáčení válečných snímků dochází rovněž ve Velké Británii, kde byl v roce 1916 vytvořen působivý celovečerní dokumentární film The Battle of the Somme. V USA vznikají emotivně laděné filmy připravující veřejnost na vstup USA do války – například The Battle Cry of Peace (1915). Do natáčení válečné propagandy se tu později zapojil také známý americký režisér David Wark Griffith.

Zajímavý vývoj měla válečná kinematografie ve Francii. Počátkem roku 1915 vznikla filmová sekce francouzské armády (Section cinématographique de l'Armée) jejímž úkolem bylo, kromě válečné propagandy, obrazově dokumentovat válku. Filmaři této instituce zachycují ve velkém rozsahu na filmový pás válečné scény, hrůzné obrazy zákopové války a utrpení lidí i zvířat, které válka přináší.

Natáčení autentických válečných scén mělo v té době své limity. Zásadní omezení byla dána používanou technikou. Rozměrné filmové komory na ruční pohon vyžadovaly umístění na stativ, což výrazně omezovalo mobilitu kameramana. Rovněž ohledy na jeho bezpečnost určovaly místo a způsob natáčení. Běžně se atraktivní bojové scény inscenovaly pro kameru dodatečně v relativně bezpečných podmínkách. Proto jsou záběry z frontových linií a bojů v první světové válce směsicí autentických i inscenovaných filmových záběrů s různou mírou výpovědní hodnoty.

Jak se točilo v legiích

Stejné omezení a způsoby natáčení jsou charakteristické rovněž pro první filmové záznamy československých armádních filmařů působících v československých legiích, především v Rusku a ve Francii. Na rozdíl od filmové produkce hlavních válčících států mají tyto filmy většinou dokumentační charakter. S využitím natočeného materiálu k propagaci ideje vzniku samostatného československého státu se sice od počátku počítalo, avšak k vytváření filmové propagandy v podobě promyšlené režijní koncepce nebyly tehdy v legiích podmínky. K tomuto účelu byly materiály natočené legionáři použity až v poválečné filmové tvorbě samostatného Československa.

První filmové záběry prokazatelně natočené československými legionářskými filmaři pocházejí z konce září a začátku října roku 1917. V relativně klidnějším období léta 1917, po bojích u Zborova, byla vytvořena Umělecko-literárně statistická komise I. divize (UMLIST). Ta v rozšířené podobě navazovala na předchozí práci Uměleckého oddělení štábu I. střelecké divize, vytvořeného z iniciativy Františka Parolka již v březnu 1917. UMLIST sdružovala legionářské výtvarníky, fotografy a další pracovníky, jejichž úkolem byl sběr a třídění materiálů, vztahujících se k působení československých legionářů v Rusku – zvláště materiálů obrazového a písemného charakteru. Komise vyvíjela poměrně intenzivně i vlastní fotografickou a výtvarnou dokumentační činnost.

Záhy po vytvoření UMLISTu bylo rozhodnuto o rozšíření fotografické činnosti také o činnost filmovou. Finanční příspěvek Odbočky Československé národní rady na Rusi a finanční podpora jednotlivých pluků československých legií daly dohromady sumu potřebnou k nákupu první filmové kamery. Pro filmovou činnost komise byl v září 1917 za 2500 rublů zakoupen 35mm kinematografický přístroj (pravděpodobně Pathé Model B) a koncem září 1917 natáčí kameraman UMLISTu František Císař první záběry československých legií dislokovaných tehdy na Ukrajině. Jsou to vůbec první filmové záběry pořízené československými vojenskými filmaři vlastní filmovou technikou. Již v té době uvažovali legionáři UMLISTu o natočení filmu Bitva u Zborova, ale ve složité situaci, v níž se koncem roku 1917 ocitli, nebyly pro tvorbu tohoto charakteru podmínky. Filmová činnost se proto omezovala na natáčení záběrů dokumentačního rázu.

V jednotlivých dochovaných záběrech z podzimu 1917 je zachycena budova kanceláří odbočky Československé národní rady v Kyjevě, pekárna 1. československého střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“, T. G. Masaryk na návštěvě v Kyjevě, velitel nově zformované 1. československé střelecké divize „Husitské“ plukovník N. P. Mamontov a budovy, v nichž byly umístěny štáby legionářů v okolí města Polonne (Полонне).

Obsáhlejší filmové sekvence ukazují československé legionáře v Žitomiru – především to jsou různé nástupy jednotek v okolí kasáren a na nádraží. Nejzajímavější jsou filmové sekvence pořízené během svatováclavských oslav organizovaných 1. střeleckým plukem 28. září 1917 (podle juliánského kalendáře) u obce Velka Berezna (Велика Березна). V řadě záběrů je zaznamenána přehlídka legionářů za účasti tehdejšího velitele jihozápadního frontu generála N. G. Volodčenka a odpolední slavnost, během níž proběhla sokolská cvičení a ukázka šachové partie s živými figurami na přírodní šachovnici. Šachová partie hraná kostýmovanými živými figurami symbolicky představovala vítězný boj ruských vojsk proti tureckým a měla údajně vzor v jedné z legendárních partií geniálního amerického šachisty Paula Morphyho. Kamera během oslav zachytila také různé krátké momentky odpočívajících legionářů. Filmový záznam svatováclavských oslav představuje tematicky nejobsáhlejší filmový záznam natočený UMLISTem během roku 1917.

Od podzimu roku 1917 lze více méně kontinuálně sledovat filmovou tvorbu československých legionářů v Rusku. Po útlumu v zimě 1917/18 se zintenzivňuje filmová činnost v únoru a březnu roku 1918, během dramatického ústupu československých divizí z Ukrajiny. Až do bojů u Bachmače je přesun jednotek zachycen ve třech filmových sekvencích. Nejobsáhlejší zaznamenává přechod jednotek 1. střelecké divize přes Dněpr. Pěší a jízdní jednotky, trény i automobily jsou tu zachyceny v záběrech o délce, která dnes činí téměř deset minut. Další sekvence jsou natočeny po přechodu československých legionářů na levobřežní Ukrajinu. Je to obsáhlejší záznam z okolí Brovar (Бровари), kde kameraman UMLISTu nafilmoval opuštěnou bolševickou dělostřeleckou baterii a kolonu legionářských trénů. Poslední záběry legionářů před odjezdem z Ukrajiny pocházejí ze soustředění na nádraží Priluky (Прилуки) na začátku března 1918.

Oslavy, přehlídky, pohřby

Popsané filmové záběry dokládají, na jaké náměty se legionářští filmaři se svou tehdejší filmovou technikou soustředili. Je to především nebojová činnost, oslavy, sokolská cvičení, přehlídky, momentky ze života vojáků, přesuny jednotek, pohřby. Autentické boje kamery nezaznamenávají. Nápadné je to již v období bojů u Bachmače mezi 8. a 11. březnem 1918, které na filmových záběrech zachyceny nejsou. Po odjezdu legií z Ukrajiny pocházejí další záběry až z oblasti transsibiřské magistrály. Z konce dubna roku 1918 je to například krátký filmový záznam pohřbu významného představitele československého národního hnutí – tajemníka odbočky Československé národní rady v Rusku Jiřího Klecandy. Pohřben byl v Omsku.

Filmové záběry natočené kameramanem UMLISTu Františkem Císařem během září a října 1917 na pravobřežní Ukrajině lze považovat za úplný počátek československé armádní kinematografie. V roce 1918 pak vznikají filmové záběry dokumentačního a v malé míře i propagačního charakteru rovněž u československých legionářů ve Francii a Itálii. Na domácí půdě se armádní kinematografie organizuje až v roce 1919.

Uvedené dochované filmové záběry z roku 1917 a počátku roku 1918 jsou, spolu s dalšími legionářskými filmovými materiály, mimořádně cennou součástí filmové sbírky Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ Praha), ať již jsou zachovány v negativním, nebo pozitivním filmovém materiálu. V minulosti byly tyto filmy součástí Archivu legií, později Památníku osvobození a od padesátých let dvacátého století Československého armádního filmu. Dnes představují ve sbírce VHÚ Praha nejstarší doklad o působení československých armádních filmařů.

Milan Hrubý