Před osmdesáti lety se narodila režisérka Lenka Weissová – autorka klíčového filmového díla o sovětské okupaci Československa 1968–1991

Na začátku tohoto týdne, 7. října, uplynulo 80 let od narození autorky klíčového filmu o sovětské okupaci. Alena (Lenka) Weissová se narodila v Praze, zemřela v pouhých padesáti letech, 9. března 1995. Stalo se to sotva tři roky po dokončení jejího mimořádného filmového díla o Sovětské armádě a naší zemi.

Dokumentárním filmem „Léta se sovětskou armádou 1968–1991“ zanechala pro budoucí generace režisérka, autorka námětu i scénáře umělecky osobité a historicky mimořádně cenné dílo.

Třídílný a celkem tříhodinový cyklus z roku 1991 doplnil o rok později hodinový výběrový sestřih se stejným názvem. Cyklus je unikátní svým časovým rozsahem, ale také množstvím spontánních výpovědí dnes často již nežijících svědků z okolí posádek sovětských vojsk a neopakovatelnými záběry míst, která za více než třicet let často zcela zmizela.

První z dílů byl věnován Čechám, druhý Moravě a třetí Slovensku. Tento třetí díl také přinášel záběry z odsunu, oslav svobodné země a také celkovou bilanci. Film zachytil tehdejší názory i neopakovatelnou atmosféru zmaru i euforie z konce okupace.  Najdeme tu záběry dokumentující devastaci oblastí na Ralsku či záznamy následků katastrofy, při níž 9. ledna 1991 v Krupce-Bohosudově  explodovala munice v sovětském tanku a zahynulo sedmnáct sovětských vojáků. Svědci hovoří o vykrádání chat, obětech autonehod, krádežích dřeva, pytláctví…

Lenka Weissová natočila v sedmdesátých až devadesátých letech řadu dokumentárních filmů zaměřených na proměny krajiny, ochranu přírody či osobité tvůrčí lidi. Tematicky se pohybovala mimo hlavní proud oficiální tvorby, v šedé zóně možného sedmdesátých a osmdesátých let.

Její životopis nebyl rozhodně běžný. Z kusých, dnes dostupných informací lze jen těžko najít vysvětlení a spojení jednotlivých událostí a objasnění jejího myšlenkového a uměleckého světa.

Tématu pobytu sovětských vojsk a důsledkům na krajinu se v roce 1990 dotkla ještě filmem „Passion“, který vznikl především v troskách poutního kostela sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavé. S Pavlem Šmokem vytvořili baletní experiment. Kostel byl tehdy zcela zdevastovaný návštěvami sovětských vojáků během dvaceti let jejich pobytu v okolním Vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Kostel se podařilo později do jisté m íry zachránit.

V letech 1990 a 1991 natáčela v době odsunu sovětských vojsk zmíněný cyklus „Léta se sovětskou armádou“. Cyklus vznikl spoluprací Krátkého filmu Praha a společnosti Synergia a patrně nebyl od premiéry v roce 1991 znovu vůbec promítán. Snad by se mohlo toto dílo znovu objevit na veřejnosti při příležitosti nedožitých autorčiných osmdesátých narozenin. 

Prokop Tomek