Před sto deseti lety vznikla Rota Nazdar

První vojenské jednotky prvního československého odboje vznikly z iniciativy krajanských organizací záhy po vypuknutí první světové války v létě 1914 v Rusku a ve Franci. Českoslovenští dobrovolníci se začali organizovat také ve Velké Británii a v Srbsku. Československá armáda se zrodila dříve než československý stát a existence čs. legií byla nejpádnějším argumentem pro mezinárodně politické uznání práva Čechů a Slováků na samostatnost.

+7

V roce 1914, na prahu války, která se později bude označovat jako Velká či první světová, český národ disponoval vyspělou kulturou, uměním a školstvím, silným průmyslem i rozvinutým zemědělstvím, tedy všemi atributy moderního národa - kromě jediného, totiž vlastního státu. Habsbursko-Lotrinské soustátí ztrácelo postupně svoji staletou dějinnou roli ochrany malých národů před tlaky z Východu i ze Západu. Jako druhořadý spojenec se ocitalo ve vleku Německa, vedeno představou, že společné vítězství ve válce mu umožní vyřešit, a to razantním způsobem, sílící vnitřní národnostní problémy – ovšem ve prospěch německého a maďarského etnika.

V boji za samostatný československý stát, v politickém programu československého exilu, vedeného T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem, hrála klíčovou roli myšlenka, že předpokladem mezinárodního uznání práva Čechů a Slováků na vlastní stát je přímá účast našich vojáků ve válce, jejich podíl na branném úsilí armád Dohody. T. G. Masaryk prohlásil: „Postavíme-li armádu, dostaneme se tím do nového právního poměru k Rakousku i Spojencům. … V každém případě nebudou moci Spojenci ani Vídeň přejít kolem nás mlčky, budeme-li mít vojáky.“ Naplnění této Masarykovy podmínky záleželo na svobodném rozhod­nutí Čechů a Slováků, zahraničních krajanů a válečných zajatců, zda zamění pohodlí domo­vů a bezpečí internačních a zajateckých táborů za nebezpečná strádaní a riskování zdraví a života na frontách světové války.

Česká krajanská kolonie ve Francii před první světovou válkou čítala odhadem 7000 až 10 000 osob. Byli to převážně dělníci, řemeslníci, číšníci, kuchaři, zahradníci a příslušníci svobodných povolání, v menší míře i obchodníci a studenti. Nejvýznamnější byla krajanská kolonie v Paříži. Reprezentovaly ji zejména poměrně početný tělocvičný spolek Sokol a sociálně-demokratický dělnický vzdělávací spolek Rovnost. V řadě případů byli krajané členy obou zmíněných, ale i dalších spolků. Prvním veřejným vystoupením proti monarchii byla manifestace dne 26. července 1914 u rakousko-uherského velvyslanectví. Manifestace měla velký úspěch ve francouzském tisku zejména proto, že se konala dříve, než obdobná vystoupení Francouzů.

Francouzská veřejnost nebyla před válkou o české a slovenské otázce podrobně informována. Tento malý zájem korespondoval s obecně přijatým názorem, že Rakousko–Uhersko tvoří spolehlivější hráz proti expanzi Německa a Ruska do střední Evropy, než malé národní státy. Výjimku tvořily některé vědecké a politické kruhy. Historik Ernest Denis, profesor historie na Sorbonně se zabýval českými dějinami. Společně s profesorem slavistiky Louisem Légerem založili Česko-francouzskou ligu a Franko-slovanskou asociaci. Srdečné vztahy pařížské a pražské městské rady a otevření francouzského konzulátu v Praze představovaly pro české národní hnutí vítanou náhražku vlastní zahraniční politiky. Československá otázka byla přesto ve Francii považována za vnitřní záležitost Rakouska–Uherska. Prvním úkolem čs. zahraniční akce ve Francii se proto stalo objasňování národnostní situace v habsburské monarchii.

Dne 1. srpna 1914 vyhlásila francouzská vláda všeobecnou mobilizaci a současně oznámila inter­naci těch německých a rakousko-uherských státních příslušníků, kteří do 24 hodin neopustí zemi. Spolky Sokol a Rovnost utvořily společnou delegaci a následně vznikl Výbor dobrovol­níků české kolonie (Comité des Volontaires de la Colonie tchéque) v Paříži, jehož zástupci se u francouzských úřadů snažili o to, aby Češi byli vyňati z restriktivních opatření. Současně Výbor vyzval české krajany ke vstupu do francouzské armády. Dobrovolníkům zahraničního původu bylo sděleno, že mohou být odvedeni pouze do mezinárodně uznávané Cizinecké legie (Légion Étrangère) na dobu trvání války proti Německu a jeho spojencům.

Čeští a slovenští dobrovolníci se 21. srpna 1914 zapisovali manifestačně na pařížském Náměstí Invalidů. V následujících dnech se pak soustředili ve vojenském táboře u Bayonne, kde vznikal 2. pochodový pluk 1. pluku Cizinecké legie. Dne 31. srpna byl v táboře založen prapor C tohoto pluku, a také jeho 1. rota, ve které bylo soustředěno na tří sta českých dobrovolníků. Podle tradičního sokolského pozdravu dostala rota C1 název „Compagnie Nazdar“. Její velení převzal francouzský kapitán Marie Léon Joseph Sallé. Následoval šestitýdenní základní výcvik a 12. října 1914 obdržela rota Nazdar při slavnostní ceremonii na cvičišti Camp St. Léon rotní praporek s českým lvem, který vyšily francouzské dámy z Bayonne. Následoval taktický výcvik na úrovni praporu a ostré polní střelby. V říjnu rotu posílil kontingent českých dobrovolníků z Londýna. Na frontu rota Nazdar odjela 23. října 1914.

Tomáš Jakl