Proměny zbrojní výroby v druhé polovině 50. let minulého století

Na přelomu února a března roku 1961 Státní úřad plánovací kompletoval zprávu o výsledcích druhé pětiletky v oblasti zbrojní výroby. Výsledná čísla porovnával především se Směrnicí rozvoje zbrojní výroby na léta 1956 až 1960, jejímž hlavním úkolem bylo provést přezbrojení a dozbrojení ČSLA a v rámci Varšavské smlouvy prohloubit delimitaci zbrojní výroby a zintenzivnit vzájemné dodávky zbraní a vojenské techniky.

Československému zbrojnímu průmyslu bylo uloženo zabezpečovat všechny státy Varšavské smlouvy, Sovětský svaz a případně také Čínu cvičnými proudovými letouny, ČSLA zabezpečit novým typem stíhacího letounu a vyrábět střední dopravní letadlo ve vojenském a civilním provedení pro SSSR a lidově demokratické státy.

Náročné úkoly se týkaly i výroby tanků T-54A a pro ČSLA měl čs. zbrojní průmysl zajistit požadované množství obrněných transportérů a speciálních vozidel na bázi T-54 - ohňometné, mostní a vyprošťovací tanky.

Na přelomu let 1957 a 1958 byly mnohé z těchto úkolů přehodnoceny a některé neperspektivní druhy zbraní se přestaly vyrábět. Druhá polovina 50. let tak byla charakterizována měnící se strukturou zbrojní výroby. Zvláště nápadný byl enormní pokles letecké výroby. To bylo způsobeno především zastavením výroby proudových letounů MiG-19S. Oproti plánovaným 525 kusům se vyrobilo jen 26 strojů, což vedlo k značné nestabilitě letecké výroby a nevytížení kapacit leteckých závodů.

Obdobně, byť v tak velké míře, došlo ke snížení výroby tanků T-54A, neboť průmysl nebyl schopen zajistit dostatek materiálu na jejich výrobu. Jen s obtížemi byly uvolněné kapacity využity pro náhradní civilní programy, což si vyžádalo další investice. Některé z podniků pak byly zcela převedeny do civilního sektoru.

Pokles zbrojní výroby a především zavádění nové techniky - raketových prostředků - se také výrazně projevily v bilanci zahraničního obchodu. Jestliže jednotlivé materiály z let 1954 až 1955 hýřily optimismem a v každém případě předpokládaly výrazné zisky, skutečnost byla zcela odlišná a v letech 1959 a 1960 hodnota dovozu převyšovala hodnotu vyvezené techniky a zbraní. To se zvláště projevilo v bilancích se Sovětským svazem. Pro úhradu speciálního dovozu ze SSSR tak československá ekonomika se vzrůstajícími potížemi kryla úhradu zvýšeným vývozem civilního zboží, což vyhrotilo již tak napjatou situaci na vnitřním trhu.

Dodávky ze SSSR činily 90 % celkové dovozu. V prvních letech 2. pětiletého plánu šlo o dovoz techniky sloužící k doplnění výzbroje ČSLA některými novými zbraněmi, jako proudovými bombardéry Il-28, dále MiGy-17pf a značné množství speciálních radiolokátorů určených pro urychlené posílení protivzdušné obrany státu. V závěrečných letech druhé pětiletky došlo k modernizaci výzbroje ČSLA, dovezeny byly přepadové MiG-19pm, vrtulníky Mi-4 apod. Od roku 1959 byla také dodávána raketová technika.

V průběhu druhé pětiletky se také rozvíjely dodávky do hospodářsky méně rozvinutých zemí, jak zněl dobový termín. Přibližně 60 % objemu těchto dodávek pocházelo ze zásob Ministerstva národní obrany. Celkem se uskutečnily dodávky do 11 zemí a pro šest zemí byl realizován speciální výcvik pro příslušníky jejich armád. Nejrozsáhlejší dodávky a technická pomoc směřovaly do Egypta a do Sýrie. Do rozvojových zemí byly vypraveny téměř dva tisíce transportů. Ekonomický přínos některých dodávek však nebyl příliš velký, šlo o dodávky na dlouhodobý úvěr, případně část, ne-li celé, měly formu daru. Při hodnocení druhé pětiletky tak bylo stále více jasné, že zbrojní výroba neúměrně zatěžuje čs. ekonomiku. Situace posléze vyústila v nejvážnější krizi komunistického režimu.

Jaroslav Láník