Průvodce expozicemi Armádního muzea Žižkov, část první. Od nejstarších dob po rok 1740.

V naší sérii článků, v nichž vám představujeme novou podobu Armádního muzea Žižkov, se dostáváme k samotnému jádru: novým expozicím. Jako první se věnujme expozici nalézající se v nejvyšším patře jedné z muzejních budov, v níž zabírá celou polovinu podlaží. Jedná se o část zobrazující naše vojenské dějiny od samotných počátků až po rok 1740, kdy se panovnicí stává Marie Terezie.

První část nové expozice Armádního muzea Žižkov zachycuje nejdelší časové období, a to od doby zhruba 30 000 let nazpět až po rok 1740. Expozice je vnitřně členěna na sedm částí, historických sekcí.

První sekce nese název Na úsvitu českých dějin. Návštěvník vstoupí do expozice a může si prohlédnout exponáty zhruba 30 000 let staré. Jedná se o pazourky, hroty šípů, ale také o nátepní destičku – ta se používala při střelbě z luku a chránila část paže, kde by tětiva mohla ohrozit střelce. Je zde zobrazeno i období antiky, kde se nachází jeden z vůbec nejvzácnějších exponátů: římský jezdecký meč spatha. Meč je zároveň prvním „předmětem s příběhem“. Má svoji vitrínu a také samostatnou audio a video projekci, v níž je stručně nastíněna minulost meče, k čemu a jak se používal. Vystaveny jsou i další meče, také sekyry coby tradiční bojové nástroje. Je rovněž ukázáno, jak vypadalo sečné zranění do lebky po úderu mečem či sekyrou.

Druhá sekce je nazvána Za časů knížat a králů. Jedná se o období zachycující 12. - 14. století. Této části vévodí scéna před bitvou u Kresčaku – český král Jan Lucemburský je připraven vjet do bitvy. Té, která se odehrála roku 1346 a stala se mu osudnou. Vystavené meče jsou ze 14. století, k vidění jsou rovněž kroužkové košile, hrot turnajového kopí atd.

Husitský věk, to je název třetí sekce, které dominuje velká scéna s vozovou hradbou. Ta byla vyrobena ručně v profesionální dílně specializující se na historické exponáty. U vozové hradby jsou k vidění různé typy husitských bojovníků: střelec z kuše, střelec z ruční palné zbraně – píštaly (český vynález, od něhož také plyne název pistole), nechybí ani cepník, tedy bojovník s cepem, typickou husitskou zbraní. Do scény je zabudován originál komorového děla na burgundské lafetě z 15. století. Vitríny jsou pak přehlídkou raných palných zbraní, dále je vystavena přilba - šalíř, železný klobouk, nechybí ani palcát, typická zbraň velitelů-hejtmanů. Světovým unikátem je trojhlavňová puška ze severní Itálie, datovaná kolem roku 1500, která kromě tří hlavní odpalovaných doutnákem disponuje ještě čtyřmi krátkými pistolovými hlavněmi zabudovanými v pažbě.

Návštěvník posléze vchází do čtvrté sekce pojmenované Zbrojnice. Tady jsou představeny řemeslně nejkrásnější zbraně a části zbroje dané éry. Jedna z vitrín je věnována rapírům (civilní sečné zbraně), jenž byly určeny k šlechtickým soubojům, jsou zde i četné přilby, významné jsou malované štíty sloužící k reprezentačním či slavnostním účelům, k velkolepým divadelním hrám. Vystaveny jsou rovněž popravčí meče. Jedná se vždy o historické originály několik set let staré. Exponáty jsou ve zbrojnici vyloženy z hlediska kompozice důmyslně, s důrazem na celkové estetické vyznění.

Část číslo pět, která je věnována bojům křesťanství s islámem v 16. století, nese název Nový věk – věk bouří. Jde o počátek novověku. Jedním z výrazných prvků je ukázka výzbroje osmanských Turků, nechybí ale ani předměty křesťanských armád. Vystaven je kyrys s rytinou madony nebo morion (přilba) s rytinou modlícího se k Ježíši. Ve větším počtu jsou v této sekci využity modely děl. Jedná se o funkční modely, které byly používány na sálovou střelbu. Modely byly ve své době vyráběny jako zmenšené „prototypy“, než byly vytvořeny pevné formy pro velká děla.

Třicetiletá válka je v pořadí šestou sekcí; zachycuje boje z let 1618-1648. Každá vitrína je věnována konkrétnímu druhu vojska: dělostřelectvu, pěchotě, jezdectvu. V každé jsou zbraně, také pokrývky hlavy, příslušenství - např. prachovnice nebo mušketýrský bandalír (pás přes prsa s nádobkami na střelný prach). Působivá jsou diorámata s cínovými vojáčky zobrazujícími jezdeckou šarvátku či sestavu pikenýrů. Nacházejí se zde také tři velké figuríny: mušketýra, pikenýra a kyrysníka. Nad touto částí expozice je vestavěné patro, které je věnováno bitvě na Bílé hoře roku 1620 a popravě dvaceti sedmi českých pánů roku 1621. Dominantním exponátem je popravčí meč. Ve středové vitríně jsou nálezy lebek se sečnými, bodnými či střelnými zraněními z bitvy na Bílé hoře a je tu vystaven i bavorský jezdecký praporec katolické ligy. Jedná se o jednu z nejstarších vexilologických památek dochovaných na našem území.

Poslední, sedmá sekce uzavírající první expoziční část Armádního muzea Žižkov, je nazvaná Ohrožení z východu. Na velkém množství exponátů je vykresleno období po třicetileté válce, boje Evropy s osmanskými Turky. Je zde k vidění zbroj velitele jezdectva, vystaveny jsou moderní křesadlové pušky, ale i vzácné kožené dělo s erbem toskánského velkovévody. Hlaveň je úzká a vše je obložené vrstvami kůže; dělo bylo díky tomu snadno přenositelné.

V celé expozici jsou k vidění i volně stojící exponáty, například hradební pušky s různými typy spoušťových mechanismů, ale také okovaná plukovní pokladna. V audiovizuálních projekcích je zobrazen již zmíněný římský meč spatha, další projekce ukazuje Jana Lucemburského a analyzuje jeho smrtelná zranění z bitvy, video o husitském věku je doplněno ukázkou bitevních scén z filmu režiséra Otakara Vávry Proti všem.

RED