Třetí částí expozice v Armádním muzeu Žižkov je věnována válečnému konfliktu, který zásadním způsobem určil dějiny celého 20. století. Expozice mapující období 1914-1918 přibližuje vedle hlavních válečných událostí i českou stopu v první světové válce a také cestu, která vedla k samotné československé republice.
Ústředním motivem, který tuto část expozice Armádního muzea Žižkov sjednocuje, je vlak. Úspěšná mobilizace ve všech státech účastnících se války i její plynulé pokračování bylo umožněno díky fenoménu železnice. Po celou dobu bojů se po železnici dopravovaly na frontu tisíce a tisíce nových vojáků, výzbroj, materiál i potraviny. Druhým směrem se pak přiváželi ranění. A nakonec i tento největší válečný konflikt v dosavadních lidských dějinách skončil podepsáním německé kapitulace v salónním voze v Compiègne 11. listopadu 1918.
Železnice je také nerozlučně spjata s anabází čs. legií v Rusku, jež se po ovládnutí transsibiřské magistrály probíjely do Vladivostoku. Cestu nekonečnými pláněmi trávili legionáři ve speciálně upravených vagónech, které se na dlouhé týdny staly jejich útočištěm i obávanou údernou silou. Železniční vagón přiváží návštěvníka do zákopů 1. světové války a na jejím konci jej odváží zpět do života.
V úvodní sekci expozice je návštěvník seznámen s vojenskou a politickou situací v předvečer války. Ukázány jsou přípravy na válku a atentát na následníka trůnu, Františka Ferdinanda d´Este v létě roku 1914, po němž následovalo vyhlášení války Srbsku a mobilizace rakouskouherské armády.
První vagón, do kterého návštěvník vstupuje, je odjezdem na frontu. Procházíme rampou, po jejíchž stranách jsou dvě dlouhé vitríny; naproti sobě jsou představeny válčící koalice. Uvnitř vagónu je vykreslena problematika domácího i zahraničního českého (československého) odboje. Představen je prapor České družiny a prapor pařížského Sokola. Jde o první prapory našich vojáků, kteří se přidali na stranu Dohody. Zmíněn je samozřejmě i T. G. Masaryk a jeho činnost v exilu.
Když návštěvník vystupuje z vagónu, vchází už do válečného konfliktu. A tato válka nebude krátká, ačkoliv se tak mnozí v létě 1914 domnívali. Expozice je zde prostorově koncipována tak, že vede diváka do zužujícího se prostoru, jedinec je symbolicky strháván bojovou vřavou a směřuje do nitra války. Představen je život v zákopech i v zázemí, vylíčeny jsou první akce našeho zahraničního odboje a činnost legií ve Francii a Rusku. Protože zákopový způsob boje byl typickým jevem, který první světová válka přinesla, je na velké projekci ilustrováno schéma zákopového systému.
Na tomto místě se návštěvník může rozhodnout, zda bude pokračovat v procházení expozice 1914-1918, anebo vstoupí do samostatné interaktivní části, která je věrnou napodobeninou zákopů první světové války (tuto část expozice představíme v následujícím samostatném materiálu).
Pokud návštěvník pokračuje v prohlídce expozice 1914-1918, vstupuje do části věnované technice a umění za války. Válka měla obrovský vliv na technický rozvoj nových zbraní a válečných prostředků, rozvinula se oblast tanků a letectví, námořnictva, objevily se nové pěchotní zbraně, chemické zbraně atd. A zároveň měla válka dopad na vědomí jednotlivců i národů. Změněné společenské vědomí pak bylo reflektováno v umělecké tvorbě. Představeni jsou ti čeští umělci, kteří válku poznali na vlastní kůži: František Kupka, Otto Gutfreund či Josef Váchal.
Je zde také ukázáno množství předmětů: rakousko-uherské torpédo 38 cm, francouzský rotační letecký motor Clerget, kulomety, nábojnice do těžkých kanonů, ruská námořní mina... Nechybí replika prvního francouzského tanku Schneider CA-1 v měřítku 1:1 s originálním 75mm kanonem.
Následně vstupuje návštěvník na malé pódium, opět před vagónem. Jsou zde dva interaktivní panely, které ilustrují hlavní události války: bitvu u Verdunu, bitvu na Sommě, vstup USA do války, revoluci v Rusku atd. Samostatnou část má vyhrazena bitva u Zborova v červenci 1917. Tento střet měl zásadní význam z hlediska existence našich legií, následně vzniku Československa a formování naší armády.
V závěrečné části expozice, respektive ve druhém vagónu, je zobrazeno působení našich legií v Rusku a život vojáků během jejich putování transsibiřskou magistrálou. Dále je vykresleno nasazení legií v Itálii a Francii, ale i účast Čechů v rakousko-uherské armádě. Ilustrována je i problematika zajateckých táborů a dopady války, zranění a váleční invalidé.
Poslední část expozice je věnována konci války a vzniku samostatného Československa. Jedna z vitrín je celá věnovaná 28. říjnu 1918, obsahuje i první zákon vydaný v novém státě. Zmíněn je podíl příslušníků Sokola na formování státu. Jedna figurína představuje vojáka ještě v rakousko-uherském stejnokroji, ale s českou symbolikou, druhá figurína je v sokolském stejnokroji; Sokolové tvořili první stráž na Pražském hradě.
Součástí celé expozice jsou i exponáty s příběhem: první je věnovaný českému legionáři Václavu Dostalovi, který padl v bitvě u Arrasu (1915), druhým exponátem je osobní kozácká šaška (zbraň podobná šavli), která patřila Milanu Rastislavu Štefánikovi.
RED