První pluk armády československého protirakouského odboje a jeho historie

Na přelomu let 1915 a 1916 byla Česká družina v Rusku rozšířena na Československý střelecký pluk. Přestože tento pluk existoval pouze krátce a již na jaře 1916 byl reorganizován na Československou střeleckou brigádu, drží historické prvenství. Jedná se o vůbec první pluk armády československého protirakouského odboje. Do konce první světové války v listopadu 1918 vzniklo československých pluků celkem osmnáct - deset v Rusku, dva ve Francii a šest v Itálii. Dalších jedenáct pluků - sedm v Rusku, dva ve Francii a dva v Itálii - vzniklo ještě po skončení Velké války, před cestou do vlasti.

Na úvod je nutné udělat malou odbočku. V Rusku v letech 1915 i 1916 stále platil starý juliánský kalendář. Data uváděná tehdy v Rusku byla proto o 13 dní opožděna oproti gregoriánskému kalendáři, který používáme dnes, a který i tehdy již používala většina vyspělých zemí světa. Pro zabránění nesrovnalostem slouží v tomto případě výslovné uvedení, zda se jedná o datum juliánského kalendáře, tedy starého stylu (zkratka st. st.), anebo datum dnes používaného gregoriánského kalendáře, tedy nového stylu (n. st.).

Poslední den roku 1915, tedy 31. prosince st. st., vydal náčelník štábu hlavního velitele ruské armády, generál pěchoty A. M. Alexejev, rozkaz číslo 421, který nařizoval přejmenovat Českou družinu na Československý střelecký pluk. Velitel České družiny, plukovník V. P. Trojanov proto 20. ledna 1916 st. st. (2. února 1916 n. st.) vydal rozkaz č. 524, kterým toto přejmenování oznámil. Tento den tak zanikla Česká družina a vznikl Československý střelecký pluk. Jednalo se o významný posun i z hlediska postavení československých vojáků v Rusku. Družina byl v ruské armádě tehdy především název pro prapor pouhé domobrany (opolčenija). Přejmenování na střelecký pluk již znamenalo příslušnost k pravidelným jednotkám.

Česká družina byla na podzim 1915 rozšířena z původních čtyř rot na osm. Těsně před přejmenováním na Československý střelecký pluk měla Česká družina 16. ledna 1916 s. st. stav 1597 dobrovolníků. Z tohoto počtu měla 1. rota 186, 2. rota 201, 3. rota 225, 4. rota 161, 5. rota 161, 6. rota 161, 7. rota 149, 8. rota 89, záložní rota 106, neřadový oddíl 108, hudební oddíl 35 a čerstvě založený kulometný oddíl 15 dobrovolníků. Z celkového počtu bylo 243 dobrovolníků v nemocnici, 97 na služební cestě a 40 na dovolené. V poli tak bylo 1217 československých dobrovolníků, rozptýlených po poločetách, četách a rotách mezi ruskými divizemi, kde vykonávali náročnou výzvědnou službu v nepřátelských liniích.

V předvečer vzniku Československého střeleckého pluku, v noci z 18. na 19. ledna 1916 st. st. (z 31. ledna na 1. února 1916 n. st.) proběhla úspěšná rozvědka 4. roty České družiny, vedená praporčíkem Janem Syrovým a četařem Kašparem, čítající 36 československých dobrovolníků, posílených 270 ruskými vojáky Largokagulského pluku. U vesnice Galuzija (počeštěle Haluze) na řece Styr, svedli v území nikoho mezi vlastními a nepřátelskými zákopy boj se silným rakousko-uherským oddílem, posíleným německými vojáky. Za cenu jediného vlastního padlého mu způsobili ztráty několika desítek padlých a získali potřebné informace o nepřátelských jednotkách v tomto úseku.

O akci se zmínil také stan vrchního velitele ruských vojsk. V úřední zprávě, vydané 21. ledna 1916 st. st. (3. února 1916 n. st.) konstatoval: „Na jih od řeky Pripjati v okolí Galuziji naši rozvědčíci, sestávající z Čechů, provedli zdařilou operaci, při níž se zvláště vyznamenal český praporčík Syrový“. Šlo o jednu z prvních úředních zmínek o bojových úspěších československých dobrovolníků v boji proti Ústředním mocnostem. Praporčík Syrový byl za tuto rozvědku vyznamenán křížem svatého Vladimíra.

Jaro 1916 strávili českoslovenští dobrovolníci stále rozptýleni mezi ruské divize jako průzkumníci. Fronta se stabilizovala v Pinských bažinách a boje nabraly poziční charakter. Počet československých dobrovolníků se však nadále zvyšoval. Již 4. dubna 1916 st. st. (17. dubna 1916 n. st.) byl proto Československý střelecký pluk rozkazem č. 444 náčelníka štábu hlavního velitele, generála pěchoty A. M. Alexejeva, rozšířen na Československou brigádu, z jeho prvního praporu byl vytvořen 1. československý střelecký pluk a z druhého praporu 2. československý střelecký pluk, oba podřízené Československé brigádě.

Tomáš Jakl