Pýcha renesančního i barokního šlechtice: rapír jako zbraň a symbol postavení

V této fotogalerii vám představuje některé rapíry ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha. Jedná se o rapíry vyrobené ve Španělsku, Itálii či Německu v 16. a 17. století.

Výraz rapír byl poprvé použit ve francouzském dokumentu z roku 1474, v němž je vyslovena domněnka, že pochází ze španělského názvu pro kostýmní meč – espada ropera. Právě ve Španělsku se rapír objevil poprvé a oklikou přes Itálii se brzy rozšířil po celé zbývající Evropě. Byl civilní zbraní šlechtice, používanou především při soubojích. Vedle této základní funkce však byl současně také symbolem společenského postavení nositele a důkazem jeho finančních možností.

Již v 15. století se šermířský souboj ojediněle vyskytoval ve Španělsku a ve Francii. V první polovině 16. stoleté přicházely z Francie zprávy o strašlivých následcích soubojové horečky, která se za vlády Ludvíka XII. (1498–1515), Františka I. (1515–1547) a Karla IX. (1560–1574) stala doslova morem. Ve druhé polovině 16. století tam během pouhých dvaceti let při soubojích zahynulo na 8 000 šlechticů.

Vedle hlavních zbraní – kordu nebo rapíru v pravici a dýky pro levou ruku – směl šermíř ke své ochraně použít štítu nebo pláště, přehozeného přes ruku. Platily rány bodné i sečné a kord sloužil především k útoku. Neexistovaly pozice pro přípravu či odpočinek, dovoleny byly různé překvapivé obraty a úskoky, protivníkovu čepel bylo možno zachytit a odmrštit i prostým hmatem levice. Hlavní důraz byl kladen na rychlé střídání překvapivých, bleskových akcí a pohyblivost byla hlavním tajemstvím úspěchu.

Postupně byla vytvořena přesná pravidla pro každý šermířův pohyb, která dokonale využívala rovnováhu a do podrobností propracovala souhru nohou a trupu, vyvážení pohybů pravice polohami levé ruky, systém kroků podle směru i délky vykročení, stupnici různých poloh kordu. Dokonale matematicky propočítaný systém stanovil dokonce i natočení prstů a nehtů ruky při jednotlivých pohybech.

JŠ