Restaurování rakouského úřednického kordu, 1830

Rakouské úřednické kordy vynikají svou vysokou estetickou hodnotou a především umělecko-řemeslným zpracováním. Převážně mosazné jílce mají povrch dokonale cizelérsky zpracovaný, pozlacený se střenkami z kosti, tmavé rohoviny, případně perleti. Také provedení s datací kolem roku 1830 lze mezi ně zařadit. Zdobnost povrchu jílce dosáhla téměř zlatnické dokonalosti. Lehkost konstrukce však někdy byla na úkor kompaktnosti vytvarovaného, záštitného oblouku. Také zrestaurovaný kord, který popisujeme, velmi utrpěl nevhodnou manipulací.

Zbraň byla ve sbírkovém fondu VHÚ již delší dobu v porušeném stavu. Naštěstí, v průběhu manipulace se sbírkami nedošlo ke ztrátě odlomené části, která byla k rukojeti dostatečně připevněna motouzem, jak můžeme vidět na snímcích na této dvoustraně.

Nyní již k samotnému kordu. Jílec má jádro rukojeti sklížené z profilů bukového dřeva, na ni zepředu a zezadu přiléhají perleťové střenky. Boky kryjí mosazné pásky zdobené reliéfem vavřínových ratolestí a přední část rukojeti zdobí aplikace štítku s monogramem panovníka FI (císař František I.) s korunkou. Hlavice má dokonalou podobu hlavy mladého muže, do ní zapadá vršek oblouku (je také částečně odlomený).

Rovná záštita zepředu vybíhá v nesouměrný list, reliéfně zdobený s nanýtovaným dvouhlavým korunovaným orlem, který ve spárech drží meč a štít. Záštitný oblouk s figurou sfingy byl dříve odlomen v rovině záštity - zřejmě došlo k velké deformaci jílce a neodbornému rovnání do původní podoby, o čemž vypovídají jamky od nosce malého kladívka v rovné ploše. Odlitá mosaz je ve své struktuře velmi křehká. Rovnáním většinou vznikají trhliny, které zapříčiní destrukci kompletu.

Přímá čepel čočkovitého průřezu se k souměrnému hrotu mírně zužuje, není naostřena. Její vrchní část je pokryta nevýrazným leptem stylizovaných rozvilin zepředu se štítkem a monogramem panovníka. Plocha čepele byla nepravidelně pokryta ostrůvky začernalé koroze. Její vznik zřejmě zapříčinila velmi těsná pochva s dřevěným jádrem. Její vnitřní těleso slepené z bukové dýhy potažené černou usní se viditelně seschlo. Čepel jde do ní proto zasunout velmi těžce.

Tím je od vrchního nákončí po záštitu částečně odhalena. Vrchní i spodní nákončí bylo původně ke koncům pochvy přilepeno klihem, který zdegradoval a drolil se, a tím hrozila ztráta původní garnitury.

Nejprve byla pořízena dokonalá fotodokumentace jílce s odlomenou částí, vnitřní dřevěné části rukojeti a obou konců pochvy bez nákončí. Následovala demontáž jílce na jednotlivé díly. Řap čepele měl roznýtování na vrcholu hlavice v podobě mužské hlavy, a to konkrétně na jejím temeni.

Po velmi opatrné demontáži na jednotlivé součásti byl nejprve spojen koš pájením stříbrnou pájkou. Ta je nejcitlivější pro menší spoje barevných kovů, zlatnické spoje i pro restaurování drobné plastiky. Po opracování a zaleštění spojů následovalo zapatinování podle zabarvení okolních ploch.

Restaurování čepele neproběhlo chemicky z možného důvodu porušení leptu, kde je zkombinováno matné pozadí s lesklými plochami rozvilin. Proto byly korozní plochy nejprve zbaveny původní konzervace, následně napuštěny olejem ve směsi s rozpouštědlem.

Po dvou týdnech, kdy korozní nárůsty změkly, prošla čepel prvním odrezením pomocí kartáče se silonovým vláknem. Po první části zákroku se na řapu čepele odhalila vyražená značka výrobce v podobě mužské hlavy z profilu. Jinak na jílci ani na viditelné části čepele není žádná signatura výrobce. Povrch čepele musel projít tímto technologickým procesem ještě dvakrát.

Posledním větším zásahem bylo sklížení základní části bukové rukojeti a spasování mosazných i perleťových součástí do kompaktního celku. Taktéž konce pochvy prošly opravou sklížením, zafixováním konců usně potahu a naklížením vrchního a spodního nákončí. Nakonec bylo potažené těleso pochvy místně retušováno černým lihovým mořidlem a po vyschnutí je na něj naaplikován bezbarvý tukovač na useň.

Zřejmě vrcholem restaurování každé zbraně je citlivá montáž. Snad nejvíce to platí o zanýtování čepele na chladné zbrani. Obzvláště u plasticky provedené hlavice to vyžaduje velký cit pro materiál a zkušenost, kterým směrem při úderech nástroje se řap čepele ohýbá. Povedlo se.

Petr Moudrý