Restaurování rapíru, dokonalé práce španělského mečíře

Rapír se zvoncovým košem, který lze datovat okolo roku 1630, se nachází ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha. Je dokonalou prací španělského mečíře. Rapír prošel v nedávné době restaurováním - či spíše pečlivou rekonstrukcí.

Rapír má velmi dekorativně provedený hluboký zvoncový koš zdobený prořezávaným dekorem do podoby rostlinných úponků. Stylizované, do středu svinuté voluty, spojují pásky s růžicemi. Mezery vyplňují vinné hrozny a lem zvonce zakončuje prořezávaná vlnovka. V jeho spodní části, kde prochází řap čepele, je přeplátovaná výztuha ve tvaru růžice. Původní růžice, podobně provedená do plochy koše, časem popraskala, a tím hrozilo uvolnění jílce od řapu čepele.

Ostatní součásti, jako je příčka, oblouk, hlavice a rukojeť, jsou zcela hladké bez výzdoby, v kontrastu s dokonalou výzdobou povrchu zvonce. Hlavice není původní - tvarově ani dobově nekoresponduje s kompletem zbraně. Rozměrově nerespektuje rukojeť, kde špatně přiléhá na vrchní turbánek opletu. Má hrubě opracovaný povrch, obzvláště vyžlabení se stopami po opracování nástrojem. Zřejmě posloužila jako neadekvátní náhrada za původní, chybějící.

Dřevěná rukojeť má oplet z různě spletených železných drátků s konci, které zpevňují tzv. turbánky ze stejného materiálu. Celý oplet byl uvolněný, nekompaktní, ve dvou místech prasklý, spájený cínem. Při manipulaci se zbraní hrozila jeho nevratná destrukce.

Záměrem restaurování, v tomto případě spíše rekonstrukce, bylo rapír co nejvíce přiblížit původní podobě s důrazem na zachování restaurátorské etiky. Srovnávacím materiálem (předlohou) pro rekonstrukci hlavice se staly některé rapíry ze sbírky chladných zbraní VHÚ, jiných institucí či ze zahraničních katalogů chladných zbraní.

Po srovnání cca šesti předloh byla zvolena podoba kulovité, mírně zploštělé hlavice ozdobené obvodovým vyžlabením. Zanýtování má podobu charakteristického, též plochého knoflíku. Nová hlavice bude bez porušení rukojeti snadno odnímatelná a nepůvodní hlavice bude společně s rapírem deponovaná jako dokumentace zásahu.

Po restaurátorské fotodokumentaci byla nejprve zrekonstruována rukojeť. Až po demontáži od řapu čepele se plně projevila hlavní příčina rozvolnění a popraskání pramenů opletu. Vnitřní buková část, vyrobená z masivu, byla částečně zteřelá, podélně popraskaná a prolomená dovnitř až k řapu čepele. Její zpevnění bylo o to složitější, že nepřicházelo v úvahu sejmutí či částečné rozvinutí opletu. Spletené drátky postupem doby zkorodovaly, popraskaly, bandáž se uvolnila. Jakákoliv manipulace nepřipadala v úvahu, protože by narušila původní materiál.

Nejprve byly sejmuty oba turbánky, a to z důvodu odkrytí dřevěných konců. Následovalo očištění ploch dřeva od ulpělé zatvrdlé koroze, petrifikace a vylepení puklin klínky z nového bukového materiálu. Jako zpevňovací i lepicí směs posloužil osvědčený Epoxy – CHS 1200 s přídavkem drcených pilin, zabarvený do temně hněda. Po vytvrzení směsí musel být upraven vnitřní otvor pro nasunutí na řap čepele.

Tímto zásahem (vylepením klínky) došlo k mírnému rozšíření rukojeti, což se kladně projevilo na utažení rozvolněného opletu. Ten byl následně zbaven koroze, stabilizován roztokem taninu a po jeho vyzrání zpevněn černě zabarvenou šelakovou politurou. Stejnou technologickou úpravou prošly oba koncové turbánky.

Zvoncový koš byl zřejmě dříve odrezen s konečnou úpravou povrchu nalakováním bezbarvým nitrolakem. Ten časem zdegradoval a zabarvil povrch do podoby nepravidelných světle hnědých ploch. Po rozebrání koše od příčky a uvolněním šroubů s podložkami byly veškeré plochy omyty rozpouštědlem, zbaveny povrchové koroze a stabilizovány. Následovalo rozleštění výzdoby zvonu směsí silikonového oleje a pemzy, aby vynikl dekor propletených úponků.

Nakonec proběhla celková montáž rapíru včetně zapatinování nové hlavice. Jako povrchová úprava byla zvolena aplikace konzervačního vosku.

Petr Moudrý