Narodil se 6. dubna 1914 v jihočeských Bernarticích. Po maturitě se roku 1934 rozhodl pro vojenskou dráhu a vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. Z okupované země odešel bývalý poručík pěchoty v červnu 1939 přes Polsko do Francie. V červnu 1940 tam velel během ústupových bojů před německou přesilou pomocné rotě 1. čs. pěší divize. Organizoval ústup uprostřed nesmírného chaosu hroutící se francouzské armády, bez map a spojení. Řadu dní prakticky nespal, aby chránil životně cenná nákladní auta své roty.
Po evakuaci do Velké Británie se počátkem roku 1941 dostal k čs. zpravodajskému odboru v Londýně. Prodělal řadu speciálních kurzů a od května 1942 školil čs. parašutisty. V létě 1944 sám odcestoval do Itálie, aby splnil zvláštní úkol. Měl organizovat v nepřátelském zázemí přechod vojáků protektorátního vládního vojska v Itálii na stranu spojenců. Rudolf Krzák seskočil se skupinou SILICA I v noci z 9. na 10. září v Ligurských Alpách. Původní úkol se mu nakonec splnit nepodařilo, ale čerstvě povýšený kapitán Krzák plnil jiné bojové úkoly u italských partyzánských oddílů. Kromě útoků na komunikace a tlumočení při výsleších zajatců zajišťoval zásobování partyzánů leteckou cestou. V listopadu 1944 se mu podařilo z hrozícího německého obklíčení letecky uniknout.
V dubnu 1945 odjel na osvobozené území Československa a bojoval na Malé Fatře, v Jeseníkách a na severní Moravě, kde jej zastihl konec války. Tehdy se Rudolf Krzák dozvěděl o hrůzném konci členů své rodiny. Za pomoc partyzánům z Velké Británie byli v době heydrichiády otec s matkou a dcerami Jiřinou a Zdenou 2. července 1942 v Lubech u Klatov zastřeleni nacisty a v koncentračním táboře v lednu 1943 byl zastřelen i Rudolfův bratr Severin.
Po válce Krzák zůstal v armádě, ale 15. listopadu 1949 byl zatčen a vyslýchán v pověstné věznici 5. oddělení, „Domečku“ na Hradčanech. Za zcela vykonstruované zločiny byl odsouzen k devíti letům vězení. Po dvou a půl letech se dostal na svobodu. Dlouhých patnáct roků se protloukal při těžké manuální práci. Díky rehabilitaci v polovině šedesátých let získal lepší místo. V letech 1968–1970 se dokonce vrátil do armády jako úředník rehabilitační komise a dostal hodnost plukovníka. Následujících dvacet let, dílem ještě u vrtné soupravy, dílem na odpočinku, byl stále terčem nedůvěry. I v letech 1985–1986 jej intenzivně sledovala Státní bezpečnost pro podezření z vyzvídání zpráv o Sovětské armádě!
Po listopadu 1989 prezident Václav Havel jmenoval Rudolfa Krzáka do hodnosti generálmajora ve výslužbě. Generál Krzák také plně rozvinul své dávné úsilí o získání úcty a uznání mrtvým a zapomenutým veteránům. Rudolf Severin Krzák zemřel ve věku devadesáti let 22. dubna 2004 v Poděbradech. Při oslavě státního svátku 28. října 2004 byl in memoriam oceněn posledním z mnoha významných vyznamenání, Řádem bílého lva III. třídy vojenské skupiny.