Saša Machov - Choreograf v první linii

V letech 2. světové války bojovala proti okupantům se zbraní v ruce také řada významných umělců. Jedním z nich byl přední český tanečník, choreograf a režisér Saša Machov.

Narodil se 16. července 1903 ve Zhoři u Pacova jako František Maťha. Jeho cesta za uměním nebyla příliš přímá – zřejmě na přání rodiny nejprve vystudoval vyšší průmyslovou školu se zaměřením na chemii. Krátce po maturitě se však začal naplno věnovat tanci. Díky výraznému talentu se rychle prosadil. Koncem 20. let se stal šéfem baletu Státního divadla v Moravské Ostravě. Profesně tíhl k levicové avantgardě – spolupracoval například s E. F. Burianem, a především s Voskovcem a Werichem. Již v roce 1927 vytvářel choreografii jejich Vest Pocket Revue a od roku 1936 působil jako choreograf Osvobozeného divadla.

Po okupaci českých zemí dostal nabídku pracovat v řeckém královském divadle a odjel do Atén. Po napadení Řecka Italy v roce 1940 se však jako dobrovolník přihlásil do čs. zahraniční armády. Dne 21. března 1941 byl na Středním východě zařazen jako vojín k Československému pěšímu praporu 11 – Východnímu. Zúčastnil se jeho nasazení v Západní poušti a bojů proti vichistickým jednotkám v Sýrii. Tam onemocněl malárií. Vzhledem k tomu se na bojiště v Tobruku podíval až jako protiletadlový dělostřelec během druhého zdejšího zasazení čs. vojáků od prosince 1942 do června 1943, kdy byl v hodnosti svobodníka zařazen u 7. roty 501. praporu Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního. Po příjezdu do Velké Británie sloužil krátce u protiletadlové baterie Čs. samostatné obrněné brigády, avšak v říjnu 1943 byl odeslán na mimořádnou dovolenou, na níž setrval až do konce války. V Londýně se mohl s podporou čs. exilových úřadů věnovat v Sadler’s Wells Opera své profesi. Po skončení války odmítl trvalé angažmá na Britských ostrovech, počátkem prosince 1945 znovu formálně nastoupil vojenskou službu a vrátil se do osvobozené vlasti, kde byl demobilizován. Během vojenské služby byl svými nadřízenými hodnocen v superlativech: „Inteligentní, dobrý kamarád, snaživý a pracovitý. Dobré vojenské vystoupení, ukázněný, spolehlivý a svědomitý. Vycvičen dobře i jako kuchař.“

Od roku 1946 působil jako choreograf Národního divadla a o dva roky později se stal šéfem jeho baletu. Doba po únoru 1948 mu však nepřála. Přestože byl členem KSČ, snažil se vybudovat český balet a odmítl slepě přebírat sovětské „vzory“. Koncem roku 1950 byl vyloučen ze strany a bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy bude nucen Národní divadlo opustit. Těžkou osobní situaci vyřešil sebevraždou. Zemřel 23. června 1951 v Praze.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 21. července 2017.