Sergěj Jan Ingr

Armádní generál Sergěj Jan Ingr se zúčastnil v zahraničí všech tří československých odbojů. Bylo mu upřeno, aby se vrátil po druhé světové válce do vlasti s poctami, které si oprávněně zasloužil.

Jan Ingr se narodil 2. září 1894 ve Vlkoši okres Kyjov. Po absolvování gymnázia měl studovat veterinární lékařství. Předtím se rozhodl roku 1913 absolvovat vojenskou presenční službu. Do plánů ale zasáhla první světová válka. Již v srpnu odjel na ruskou frontu. V září 1915 padl na frontě do ruského zajetí. Vstoupil nejprve do 1. srbské dobrovolnické divize v Oděse a zúčastnil se řady bojů. V roce 1916 přestoupil již v hodnosti poručíka do čs. legií a v červenci 1917 se zúčastnil i slavné bitvy u Zborova. V Rusku přestoupil na pravoslaví a přijal jméno Sergěj. V říjnu 1917 se přesunul do francouzských a v srpnu 1918 nakonec i do italských legií. Jako velitel praporu 33. čs. střeleckého pluku se vrátil v prosinci 1918 do vlasti.

Ještě v roce 1919 se již v hodnosti majora aktivně podílel na osvobozování slovenského území a zajišťování Těšínska. V roce 1919 se stal jedním z prvních absolventů Vysoké školy válečné v Praze. Působil ve stále významnějších funkcích. V roce 1934 byl jmenován o hodnosti brigádního generála a v roce 1938 na divizního generála. Naposledy byl velitelem III. armádního sboru. V době mnichovské krize byl aktivním zastáncem obrany vlasti. Po okupaci v roce 1939 spoluorganizoval podzemní armádu Obrana národa. V červnu 1939 odešel do zahraničního odboje. Sergej Ingr zásadní podíl na organizování československých ozbrojených sil. V srpnu 1939 zřídil a vedl při československém velvyslanectví v Paříži vojenskou kancelář, která se v listopadu transformovala na Československou vojenskou správu. Osobně se podílel na organizaci evakuace vojáků z Francie. V letech 1940-1944 byl ministrem národní obrany československé exilové vlády. Vždy hájil skutečné potřeby státu i armády před stranickými zájmy. Proto byl pod tlakem komunistů funkce zbaven, byť formálně od září 1944 až do dubna 1945 zastával funkci vrchního velitele československé branné moci. Ingrova snaha o vybudování nové poválečné armády byla zmařena košickým vládním programem, který požadoval armádu podle sovětského vzoru. Po návratu do vlasti mu komunisté již zcela znemožnili působit v armádě. Dokonce byl neúspěšně obviněn, vyšetřován a sledován Obranným zpravodajstvím. Po formálním očištění na zákrok prezidenta Beneše byl v září 1947 povýšen do hodnosti armádního generála.

Od prosince 1947 se stal vyslancem v Holandsku. V reakci na únorový komunistický převrat rezignoval hned počátkem března na funkci velvyslance a žil poté v Londýně a později v USA. Stal se členem Rady svobodného Československa a neprodleně začal organizovat protikomunistický odboj. V návaznosti na západní služby budoval exilovou zpravodajskou službu. Tomu napomáhaly i Ingrovy cenné politické kontakty. Od roku 1949 byl konzultantem americké vlády. Zemřel náhle 17. června 1956 v Paříži na srdeční záchvat. Jeho předčasný odchod bezpochyby negativně poznamenal a ochromil exilový odboj.

V roce 1991 byla Sergěji Janu Ingrovi posmrtně vrácena hodnost armádního generála a in memoriam byl vyznamenán Řádem M. R. Štefánika.

Prokop Tomek

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.