Signální pistole vzor 28

Práce na letecké výzbroji se stala doménou a nedílnou součástí sortimentu České zbrojovky ve Strakonicích. Signální pistole pro letectvo tvořily v celkovém rozsahu prací pouze okrajovou záležitost, navíc s malým množstvím vyrobených kusů. Přesto k produkci strakonické zbrojovky a čs. výzbroje neodmyslitelně patří.

Česká zbrojovka se k výrobě signálních pistolí dostala poměrně záhy, jelikož již v březnu 1922 jí zaslalo vzduchoplavecké oddělení MNO poptávku na 250 kusů. Strakonický závod nebyl jediný, na koho se vzduchoplavecký odbor tehdy obrátil, stejnou poptávku obdržela Zbrojovka Praga a Čs. státní zbrojovka v Brně. Z některých dokumentů je zřejmé, že se o dodávky signálních pistolí pro letectvo zajímala také Zbrojovka Ing. F. Janeček, jež pro vyhlášenou soutěž zhotovila svůj vlastní model. Celková potřeba plánovaná vzduchoplaveckým odborem MNO představovala cca 1000 kusů signálních pistolí.

Prostřednictvím ředitele Háska předložila zbrojovka v březnu 1922 MNO výkres modelu a do 4. srpna 1922 byly pod vedením ing. A. P. Zaljubovského ve Strakonicích zhotoveny dva vzorky, jež továrna následně předala vzduchoplaveckému oddělení MNO. Kapitán Kysela, jenž předložené vzorky posuzoval, se ve svém hodnocení spíše přikláněl strakonickým modelům než těm, jež předložila Zbrojovka Praga a Čs. státní zbrojovka v Brně. Přestože vzorky pistole České zbrojovky vykazovaly vady ve funkci vytahovače nábojnic, pro něž je MNO továrně vrátilo k úpravě, naděje na objednávku byla pro Strakonice vysoká. Na základě kladného hodnocení podala zbrojovka 30. října 1922 nabídku na zhotovení 4300 signálních pistolí v hodnotě 2 500 000 Kč, tedy za cenu 581,40 korun.

Z dalších jednání o výrobě tak velkého množství tehdy sešlo, nicméně 2. března 1923 obdržela továrna objednávku na 250 signálních pistolí v hodnotě 225 000 korun. Pistole zbrojovka vyrobila do 18. prosince 1923 a následně odeslala. Kromě 250 signálních pistolí si letecký odbor objednal u zbrojovky 21. března 1924 celkem 600 kusů vytěráků pro ně. Jak pistole vypadaly, a zda byly totožné s pozdějším vzorem 28 nelze dnes přesně říci. Je velmi pravděpodobné, že jejich konstrukce odpovídala pozdějšímu vzoru 28 s tím rozdílem, že neměly dlaňovou pojistku ve hřbetu rukojeti. Jisté však je, že měly ráži 34,5 mm, neboť prvním výrobcem 34,5mm signálních nábojů, později označených jakožto vzor 25, byla od roku 1923 Zbrojovka Ing. F. Janeček. Mezi dalšími výrobci figurovaly firmy Karel Schották, pyrotechnický závod Olomouc, B. Hájek, továrna chemicko-pyrotechnická v Přemyšlení u Roztok u Prahy a J. Čermák a spol. v Praze.

Definitivní vzor signální pistole pro čs. letectvo, tak jak ji známe z dochovaných exemplářů, vznikl až v roce 1928 a jeho konstruktéry byli Václav Pavlíček a Josef Dobřemysl. Konstrukce pistole měla kohoutový bicí mechanismus, otočný závěr zajištěný západkou a dlaňovou pojistkou, vyčnívající ze zadní stěny rukojeti. Pojistka zabraňovala nejen odpálení v případě, že nebyla rukojeť uchopena rukou, ale také blokovala kohout v obou jeho polohách. Na hlavni pistole byla obvykle upevněna objímka sloužící k lafetaci v draku letounu. Původní pistole z roku 1923 měla pouze jeden vytahovač vystřelených nábojnic, u pozdějšího provedení přibyla ještě tyčinka, zakončená hmatníkem, umožňujícím ovládání vytahovače palcem pravé, tedy obvykle střílející ruky.

K jejímu zavedení do výzbroje letectva československé armády sice v roce 1928 došlo, avšak s výrobou to již tak rychlé nebylo. Hlavní důvod opět spočíval v upřednostnění přípravy výrobního zařízení pro letecké kulomety vz. 30 s tím, že po sestavení výrobního zařízení přejde továrna k přípravám výroby pistolí vz. 28. Ani první objednávky nebyly nikterak závratné. Pro rok 1928 objednal letecký odbor u České zbrojovky 150 pistolí a v následujícím roce pouhých 70 kusů. O průběhu výroby prvních partií však nemáme mnoho zpráv, avšak vzhledem k výše zmiňovanému náběhu výroby leteckých kulometů vz. 30 lze předpokládat, že tyto objednávky byly plněny až počátkem třicátých let.

Další objednávku získala továrna až 19. února 1935, kdy si letecký odbor MNO objednal 150 kusů v celkové hodnotě 105 000 Kč. Posledních 300 kusů v ceně 186 000 korun, jež zbrojovka v meziválečném období vyrobila, pocházelo z tzv. velké rozšířené objednávky MNO čj. 15 102 ze dne 14. července 1936. S jejich vyexpedováním se kromě příležitostných oprav v tomto směru historie pro zbrojovku uzavřela. Součet známých objednávek nám však přesnou představu o počtu vyrobených kusů nedává. Jsou známy exempláře převzaté ZTÚ v roce 1937, jejichž výrobní číslo se blíží číslu 1300. Lze předpokládat, že jejich výrobní čísla navázala na prvních 250 dnes již neznámých pistolí vyrobených v roce 1923.

Exemplář získalo muzeum v roce 1956 převodem z MNO VD-SDV.

Ráž: 34,5 mm

Celková délka: 329 mm

Výška: 136 mm

Šířka: 81,6 mm

Délka hlavně: 173,5 mm

Hmotnost: 1280 g

Jan Skramoušský