Socialističtí branci v roce 1982: potíže se zdravím, vzděláním i alkoholem

Ministr národní obrany armádní generál Martin Dzúr informoval na začátku roku 1982 vedení komunistické strany o stavu a vývoji branecké populace v Československu. Zpráva jasně ukazovala neřešitelný střet požadavků armády, národního hospodářství i dopadů negativních civilizačních a společenských jevů.

Informační zprávu o stavu a vývoji doplňování ozbrojených sil v 7. a 8. pětiletce vojáky v základní službě a vojáky v záloze za branné pohotovosti státu předložil generál Dzúr 3. března 1982. Zprávu vzalo na vědomí předsednictvo Ústředního výboru KSČ na své schůzi 5. března 1982. Zpráva měla podat přehled o plnění úkolů na tomto úseku od XVI. sjezdu KSČ, konaného v dubnu 1981.

Situaci ČSLA komplikoval tlak ze strany národního hospodářství. Podle usnesení vlády  č. 229/1958 byly poskytovány dlouhodobé odklady horníkům uhelných dolů.  Tyto úlevy třeba během šesté pětiletky (1976-1980) dostalo 5 993 branců. Za stejné období bylo 37 156 branců určeno k pětiměsíční náhradní službě po splnění devatenáctiměsíčního pracovního závazku v národním hospodářství.

V roce 1978 byly uděleny odklady i 22 409 brancům a v roce 1981 celkem 30 895 brancům z důvodu dokončení studia na střední nebo vysoké škole a v posledních letech i dokončení provozní praxe učebních oborů  a pro studium středních škol pro pracující. Za šestou pětiletku bylo odveleno pro krátkodobou pracovní výpomoc národnímu hospodářství, zejména pro ministerstvo paliv a energetiky a pro zemědělství, 86 044 vojáků a 15 201 kusů techniky a vozidel. Celkový rozsah pomoci činil 3 282 607 pracovních dnů.

Kvalita branců

Základním problémem byl pokles branecké populace daný snižováním porodnosti.  Pokles vyvrcholil v roce 1977 a nejnižší počet branecké populace se udržoval až do roku 1981.

Bez zdravotních omezení bylo asi jen 66-67 % branců schopných vojenské služby. V roce 1971 branci se zdravotními omezeními představovali 35,3 % celkového počtu vojáků základní služby, a to včetně omezení osvobozujících od strážní služby a výcviku s bojovou technikou. V roce 1981 jich bylo již o 6 % víc, tedy více než dvě pětiny vojáků nebylo zcela plnohodnotných. Celkový zdravotní stav a fyzická zdatnost branecké populace se zhoršovaly.

Podle usnesení Předsednictva vlády ČSSR č. 21 z 29. 1. 1976 byli branci s neukončeným vzděláním (z nich zejména část branců cikánského původu) zařazováni do samostatných rot, kde jim měla být věnována větší výchovná pozornost. V letech 1976-1981 bylo takto zařazeno 5 868 vojáků.

Do ČSLA nastupovalo obvykle 10-20 % branců s tendencí k vyšší konzumaci alkoholu a 10 % branců dříve soudně trestaných, z nichž v roce 1980 bylo 1 294 vojáků soudně trestáno dvakrát a více. Tvořili sice jen 1,1 % z celkového počtu vojáků základní služby, ale představovali riziko zhoršení vztahů mezi vojáky a šikany.

Celkový počet branců se zdravotními omezeními, neukončeným základním vzděláním či soudně trestaných byl 35-40 %. Nejlepší branci museli být zařazováni do poddůstojnických škol, raketových útvarů pozemního vojska, protivzdušné obrany státu a letectva. Proto šli branci s nižšími kvalitami i do prvosledových pohraničních svazků stálé pohotovosti, kde tvořili 37-44 % stavu. Navíc zhoršující zdravotní problémy během dvouleté služby a rostoucí požadavky národního hospodářství na pracovní síly vedly i během služby  k předčasným propouštěním ze základní služby. Příznivější trend v počtu branecké populace se dal očekávat v letech 1988 až 1994.

Úroveň vzdělání se nicméně zlepšovala. V 1970 mělo maturitu 23,9 % branců, zatímco v roce 1981 již 38,2 %. Neukončené základní v roce 1970 16,9 % branců a roku 1981 jen 8,2 %. Nízkou nebo žádnou civilně profesní orientaci mělo v roce 1971 13,8 % branců a o deset let později 1981 6,2%.  Klesal ale zájem branců o výcvik v řízení nákladního motorového vozidla, prováděný před nástupem vojenské služby v rámci Svazarmu.

Úkoly se ale plnily...

Služba měla mít pozitivní vliv na morální stav vojáků. Přestože bezmála všechny parametry měly negativní vývoj, úkoly se v socialistické armádě vzorně plnily. V roce 1981 získalo 41 923 vojáků odznak vzorného vojáka, 2 052 odznak mistra zbraně, 23 625 odznak specialisty 1. a 2. třídy. Vojáci překročili závazek úspor pohonných hmot stanovený na jedenáct milionů Kčs o další 3 miliony.

Také se zvyšovala stranická organizovanost branců. V letech 1976-1979 dosahoval počet členů mezi vojáky základní služby v průměru 4,17 %. Ovšem jestliže bylo v roce 1981 stranicky organizováno 3,4 % nováčků, při propouštění do civilu činil průměr již 6 %. V SSM bylo členy na začátku služby okolo 37 % vojáků, zatímco během služby se  počet zvýšil dokonce na 60 %.

Ministerstvo národní obrany chtělo problém řešit do jisté míry tlakem na Federální ministerstvo vnitra, aby i do Pohraniční stráže a Vojsk Ministerstva vnitra byla zařazována část „méně kvalitních branců“ - a zda musí každý rok do Pohotovostních pluků SNB nastupovat 1 200 vybraných branců. Ti absolvovali jen pětiměsíční náhradní vojenskou službu a zbytek vojenské služby vykonali podpisem závazku služby u Sboru národní bezpečnosti.

Vedení MNO chtělo také tlačit na hospodářská ministerstva, aby zmírnily své požadavky na úlevy udělované brancům formou pětiměsíční náhradní vojenské služby a  následných devatenácti měsíců pracovních závazků pro významné oblasti národního hospodářství. MNO by raději poskytovalo vojáky v uniformě na krátkodobé pracovní výpomoci a brigády.

Vedení MNO raději chtělo mít tabulkově plné stavy, byť uvolňování vojáků na pracovní výpomoci každoročně významně narušovalo plán výcviku a bojeschopnost. O možnosti snížit celkové tabulkové stavy armády nikoho ani nenapadlo uvažovat.

Prokop Tomek