Stanislav Čeček - Velitel, který uměl motivovat

Osud Stanislava Čečka je výmluvným dokladem skutečnosti, že realita života dokáže být svou stěží předvídatel￾nou rozmanitostí pestřejší než nejlépe vykonstruovaná románová osnova.

Rodák z Líšna na Benešovsku (13. listopadu 1886) vystudoval Českoslovanskou obchodní akademii v Praze a Vy￾sokou obchodní školu v Lipsku. Na jaře 1911 se stal pracovníkem pobočky firmy Laurin a Klement v Moskvě. Tak jako milionům jiných i jemu zhatila válka smělé plány do budoucna. Niterné vlastenecké cítění jej přivedlo do Kyjeva, kde se přihlásil do České družiny, první národní dobrovolnické jednotky v Rusku. Zápis o jeho přijetí do jednotky nese datum 29. srpna 1914. Stal se jedním ze tří prvních českých důstojníků družiny. Na frontě proslul velice úspěšnými rozvědkami. Postupně velel četě 1. roty a později 1. a 5. rotě České družiny. Následně byl velitelem 1. roty 1. česko￾slovenského střeleckého pluku.

Trvale vynikal jako schopný frontový bojovník, velitel, jenž dokáže své muže motivovat k boji a podržet v dobách, které nebyly příznivé. V památném boji u Zborova 2. července 1917 velel posledně zmíněnému pluku. Úder brigády se uskutečnil na základě jím navrženého plánu. V kontextu pozdějšího sílení československých jednotek v Rusku ustanovili poručíka Čečka počátkem září téhož roku zástupcem velitele 4. československého střeleckého pluku „Prokopa Holého“. Do jara následujícího roku se mu podařilo útvar pozvednout do stavu plné bojeschopnosti.

Úspěšně svůj útvar vedl v boji s postupujícími Němci a Rakušany ve dnech 8. až 13. března 1918 u Bachmače. Od jara do podzimu 1918 prožíval bojové nasazení v zápase s ruskými bolševickými vojsky. Velel nejprve penzenské sku￾pině a později 1. střelecké divizi Husitské. Od června do října působil jako velitel povolžské fronty. Po odchodu z této funkce se stal v únoru1919 vedoucím Velitelství Dálného východu v Charbinu. Do vlasti se vrátil jako generálmajor v říjnu 1920. Jeho bojové zásluhy byly oceněny řadou vysokých spojeneckých vyznamenání.

Ve vlasti jej široká veřejnost uznávala jako významnou vojenskou osobnost. Vynikl v čele Vojenské kanceláře pre￾zidenta republiky a také jako přednosta leteckého odboru Ministerstva národní obrany. Prezident Masaryk si vysoce cenil kvalit přednosty své vojenské kanceláře a spatřoval v něm, zcela právem, budoucího nástupce generála Jana Syrového ve funkci náčelníka Hlavního štábu. Čečkův život však předčasně ukončil nečekaně rychlý průběh recidivy chronické nemoci. Jeho skon, 29. května 1930, byl považován za nenahraditelnou celospolečenskou ztrátu.

Karel Straka

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 25. května 2018.