Stanislav Uchytil - Učitel s tvrdostí horala

Koncem října 1944 se dramaticky zhoršila situace slovenských povstalců, po jejichž boku bojoval i předválečný český učitel Stanislav Uchytil. Byl to tvrdý chlap každým coulem, o němž v září 1942 ve Velké Británii na konci náročného bojového a parašutistického výcviku jeho instruktor napsal: „… výborný fyzický výkon, tichý, rozumný, snese jakoukoliv námahu, nejsilnější muž kurzu“.

Narodil se 30. srpna 1909 v Chrudimi, v roce 1929 vystudoval učitelský ústav a byl povolán k dvouleté vojenské prezenční službě na Slovensko k horské pěchotě, kde absolvoval školu pro důstojníky v záloze a speciální lyžařský kurz v Nízkých Tatrách. Slovensko mu bylo souzeno i nadále. Vracel se tam i o prázdninách v letech 1933, 1935 a 1937 k měsíčním vojenským cvičením u horských jednotek se sokolem na výložkách a také v září 1938 při mobilizaci čs. armády jako velitel 5. roty horského pluku 3. Mezitím učil na několika školách v pardubickém okrese. Ve školním roce 1936/1937 působil i jako učitel na Čs. doplňovací škole ve Vojvodově v Bulharsku.

Již na počátku nacistické okupace se zapojil do odboje, v květnu 1939 byl sice zatčen, ale pro nedostatek důkazů jej z vazby po deseti dnech propustili. Proto se raději rozhodl odejít přes Slovensko a Balkán do Francie, kde byl v únoru 1940 prezentován u vznikající 1. čs. pěší divize v jihofrancouzském Adge. V hodnosti poručíka odešel v červnu na frontu jako velitel jedné z čet 2. čs. pěšího pluku. Za francouzské tažení mu byl udělen Croix de Guerre i Čs. válečný kříž 1939. Po porážce Francie se dostal do Velké Británie, kde prošel paravýcvikem a speciálním bojovým výcvikem.

Zde se také přihlásil na východní frontu. Ke 2. čs. paradesantní brigádě do Proskurova však dorazil až 20. července 1944. Byl zde jmenován zástupcem velitele 1. paradesantního praporu. V Karpatech již tomuto praporu velel. V hodnosti štábního kapitána se po přeletu na Slovensko zúčastnil tvrdých povstaleckých bojů i zimní kalvárie brigády ve slovenských horách. Po přechodu fronty byl povýšen na majora a v armádě již zůstal.

Jako sociální demokrat byl po únoru 1948 automaticky začleněn do KSČ a ponechán v armádě. Ačkoliv v roce 1954 dosáhl dokonce hodnosti generálmajora, byl odklizen k vojenskému školství, kde působil ve funkci náčelníka Správy vojenského školství MNO a v závěru své vojenské služby jako náčelník vojenské katedry Vysoké školy báňské v Ostravě, kde setrval až do odchodu do zálohy v lednu 1970. Hrdina slovenských hor zemřel v Ostravě­‑Porubě 12. dubna 1991.

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 18. října 2019.