Třetí pětiletka pro armádu: sliby chyby

Vládní usnesení č. 172 ze dne 6. března 1959 k zajištění prací na návrhu směrnic třetího pětiletého plánu na léta 1961 až 1965 se promítlo i do oblasti ozbrojených sil. V polovině měsíce bylo v témže smyslu přijato i usnesení politického byra Ústředního výboru KSČ, které uložilo zpracovat zvláštní část tohoto plánu pro výrobu vojenské techniky, obranu a bezpečnost.

Dokument, který na základě těchto usnesení vznikl, nikterak nevybočoval z řady předcházejících materiálů. Již jeho úvodní pasáže se zcela rozcházely se skutečností. Dosavadní úspěchy národního hospodářství podle dokumentu, „vytvářely pevné předpoklady k vytýčení a splnění vysokých cílů“. Plánovaná vysoká tempa rozvoje národního hospodářství měla umožnit věnovat na obranu a bezpečnost takové prostředky, které by v maximální možné míře umožnily zabezpečit potřeby ochrany a bezpečnosti státu, „aniž by narušovaly uspokojování jiných potřeb národního hospodářství, zejména další růst životní úrovně obyvatelstva“. Podle směrnice mělo být těmito prostředky do roku 1965 v podstatě zajištěno přezbrojení a dozbrojení ČSLA podle schváleného systému výzbroje na předepsané mírové a válečné počty včetně mobilizačních záloh materiálu pro první období boje.

Jakoby autoři zapomněli na to, že předcházející pětiletka končila velmi neslavně a objem výroby jednotlivých druhů vojenské techniky byl nestále snižován. K poslednímu snížení došlo právě v polovině března 1959 ve výše citovaném dokumentu. PB ÚV KSČ. V letech 1961 až 1965 mělo být na výrobu vojenské techniky vynaloženo 21,3 mld. Kčs. Směrnice však tuto částku navyšovala na 25,3 mld., tedy téměř o jednu pětinu.

Oproti prvnímu roku pětiletky se výroba měla v roce 1965 zvýšit téměř dvakrát a to z cca 3,3 mld. Kč na cca 6,4 mld. Kčs. Zbrojní průmysl v třetí pětiletce se měl soustředit především na výrobu speciálních vozidel a bojových a proudových letadel. V oblasti speciálních vozidel šlo především o výrobu plovoucích obrněných kolových a pásových transportérů a středních tanků T-54A, středního dělostřeleckého tahače a měl být dokončen vývoj řady aplikací speciálních vozidel. Z hodnoty necelých sedmi set miliónů měla o pouhých pět let později výroba stoupnout téměř na dvě miliardy a obdobný nárůst měl zaznamenat i letecký průmysl, jenž měl zabezpečit výrobu nejmodernějších letounů ve stíhací a přepadové verzi a cvičné proudové letouny L-29.

Směrnice věnovala zvláštní pozornost technice zajišťující protivzdušnou obranu státu proti nízko a rychle letícím cílům, která byla dlouhodobě jedním z nejslabších a nejcitlivějších míst v materiálním zabezpečení ČSLA. Dosud zařazené prostředky ráže 30 mm a částečně 57 mm byly schopné střílet pouze podle vidu a vyznačovaly se malou kadencí a schopností sledování cíle, takže proti soudobým letounům byly málo účinné.

K zabezpečení plynulého přechodu mírového hospodářství na válečné a splnění mobilizačních úkolů ve výrobě vojenské techniky měly být výrazně navýšeny státní mobilizační rezervy materiály i výrobky v celkovém objemu více než 4 mld. Kč. I poté by však zásoby především strategických surovin (nikl, kaučuk, hliník a měď) byly nedostatečné. Konstatování, že „navrhované doplnění státních mobilizačních rezerv je reálné, i když v bilancích … na léta 1961-1965 se jeví napjatost“, bylo velmi optimistické, neboť autorům zprávy byla známa skutečnost, že právě těmito surovinami již tři léta mobilizační rezervy nebyly doplňovány a pro suroviny a výrobky si při hospodářských obtížích do rezerv všichni chodili jako do „kasičky“.

Směrnice také opustila zásadu, že přírůstek výdajů na zbrojení nemá převyšovat přírůstek užitného národního důchodu. Jestliže v roce 1961 měl podíl na obranu a bezpečnost činit 5,6 %, měl maxima dosáhnout v roce 1964 (6,5 %) a poté jen mírně klesnout (na 6,2 %).

Celkově mělo být v letech 1961 až 1965 na obranu a bezpečnost vynaloženo více než 82 mld. Kčs. Jestliže v předcházející pětiletce činily průměrné roční náklady 12,3 mld. Kčs měly se v letech třetí pětiletky zvýšit na 16,5 mld. Kčs ročně tedy téměř o třetinu.

Směrnice na třetí pětiletku tak obsahovala četné optimistické výhledy na další roky. Skutečnost však byla diametrálně odlišná. Již v prvních letech pětiletky došlo k hlubokému rozčarování nad dosaženými výsledky a posléze došlo ke zhroucené celého pětiletého plánu.

Jaroslav Láník