Unikátní přírůstek do sbírek VHÚ - blůza generála Stanislava Čečka

Počátkem prosince 2014 získal Vojenský historický ústav zcela unikátní blůzu stejnokroje z pozůstalosti generála Stanislava Čečka. Blůza byla po dlouhá desetiletí pietně uchovávána rodinou jako památka na významnou osobnost moderních českých dějin. Díky výstavní a mediální prezentaci Vojenského historického ústavu Praha se příbuzná generála Čečka, paní ing. Jarmila Bělovská, rozhodla blůzu bezplatně darovat do sbírek. Tímto atraktivním předmětem se doplnila a ucelila část Čečkovi pozůstalosti, která byla součástí sbírkových fondů již od meziválečného období.

Generál Stanislav Čeček

Příběh Stanislava Čečka je zároveň i příběhem československý legií v Rusku. Narodil se 13. listopadu 1886 v Líšně na Benešovsku. Po ukončení obecné školy a absolvování táborského gymnázia nastoupil na pražskou obchodní akademii a navštěvoval také Vysokou obchodní školu v Lipsku. V roce 1907 byl povolán k vykonání presenční vojenské služby jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku č. 102, kterou ukončil v hodnosti poručíka v záloze.

V roce 1911 odjíždí jako finanční úředník firmy Laurin a Klement do Moskvy. Po vypuknutí 1. světové války se jako jeden z prvních v Kyjevě stal příslušníkem České Družiny. Díky osobním vlastnostem na sebe rychle poukázal a během bojových akcí Družiny byl mnohokrát vyznamenán za statečnost. Postupně byl jmenován první českým velitelem roty České Družiny. Rok 1917 byl pro Čečka zlomovým. Byl povýšen do hodnosti poručíka a byl autorem plánu útoku během bitvy u Zborova. Sám se bitvy jako velitel praporu 1. pluku s mimořádným nasazením účastnil.

Později se stal velitelem 4. čs. střeleckého pluku „Prokopa Velikého“ a od května 1818 velel na Sibiři Pěnzenské operační skupině. V srpnu 1918 byl jmenován hlavním velitelem spojeneckých vojsk v Povolží. Do vlasti se vrátil jako generálmajor legií mezi posledními v roce 1920. V nové československé armádě působil na Generálním inspektorátu a jako zástupce náčelníka hlavního štábu. Potřebné vojenské vzdělání si doplnil v letech 1921-23 na francouzské válečné škole. Po návratu vedl vojenskou kancelář prezidenta Masaryka a stal se šéfem Leteckého odboru Ministerstva národní obrany. V roce 1929 byl jmenován na vytouženou velitelskou pozici jako velitel 5. pěší divize v Českých Budějovicích. V květnu 1930 vážně onemocněl následkem válečných útrap a pracovního vypětí. Zemřel v Českých Budějovicích 29. května 1930.

Popis blůzy

Význam daru zvyšuje i fakt, že se dosud žádný generálský stejnokroj, vyrobený dle předpisu z 20. let, ve sbírkách VHÚ nenachází. I přes drobná poškození, způsobená zejména šatním molem, je blůza v mimořádně zachovalém stavu.

Blůza je vyrobena dle Úpravy vycházkového stejnokroje vojenských gážistů z prosince 1924, platné od počátku následujícího roku.

Je zhotovená z česané příze barvy khaki, skládá se ze dvou přednic, dvojdílného zadku, dvou rukávů, dvou kapes náprsních, dvou kapes bočních a přeloženého límce. Kapsy náprsní (na vrch přišité) jsou uprostřed opatřeny přehyby, boční kapsy jsou měchovitého tvaru. Otvory obou párů kapes jsou kryty patkami, které se zapínají na malý stejnokrojový knoflík. Na pravé přednici je sedm velkých knoflíků, na levé sedm obšitých dírek. Všechny knoflíky jsou zlacené, s vyraženou iniciálou ČS. Límec se zapíná na dva háčky a je vysoký 5,5 cm. Ve vzdálenosti 10 cm od ústí je rukáv přeložen a prošit. Zadek blůzy je opatřen 30 cm dlouhým rozparkem.

Na límci jsou našity šarlatově červené výložky se zlatou dracounovou výšivkou lipových ratolestí. Na místo obvyklého límcového čísla byl pro generály zaveden kulatý zlatý odznak s motivem čs. lva. Vycházkové nárameníky ze zlaté dracounové stuhy jsou napevno našité v ramenním švu a jsou lemovány šarlatově červeným výložkovým suknem. Jediným distinkčním odznakem na nárameníku je postříbřená pěticípá hvězda. Nad levou náprsní kapsou jsou v pěti řadách napevno našity stužky obdržených řádů a vyznamenání.

Zdeněk Špitálník