Uvádění Československé lidové armády do stupňů bojové pohotovosti v 80. letech

V roce 1979 byla přijata nová Směrnice pro uvádění ČSLA do bojové pohotovosti, jež reagovala na konečné znění Směrnice hlavního velitele Spojených ozbrojených sil pro bojovou pohotovost vojsk a sil námořnictva vyčleněných do sestavy Spojených ozbrojených sil č. 002 s platností od 1. října 1979.

Při zpracování nové směrnice vycházel Generální štáb ČSLA z uvedené sovětské směrnice, ze zkušeností a poznatků z operačně strategických cvičení provedených v letech 1977 – 1979, naposledy na cvičení NEUTRON 79, a ze zkušeností dosavadní československé směrnice z roku 1972. Směrnici vypracoval generální štáb ve spolupráci se všemi zástupci ministra národní obrany, s Hlavní politickou správou ČSLA, náčelníky samostatných správ Federálního ministerstva národní obrany, s veliteli vojenských okruhů, protivzdušné obrany státu (PVOS) a 10. letecké armády a s představitelem hlavního velitele Spojených ozbrojených sil u Federálního ministerstva národní obrany.

Směrnice pro uvádění ČSLA do bojové pohotovosti rozšiřovala dosavadní tři stupně na čtyři stupně bojové pohotovosti armády. Čtyřstupňový systém opatření vytvářel vhodnější podmínky pro operativnější reagování na zvyšování vojenských příprav a bojové pohotovosti ozbrojených sil států NATO. V porovnání s dosud platnou směrnicí nová měla následující základní odlišnosti: stanovovala čtyři stupně bojové pohotovosti, určovala základní časové lhůty splnění hlavních opatření jednotlivých stupňů bojové pohotovosti, umožňovala uvést do vyšších stupňů celou ČSLA nebo jednotlivé svazy a svazky výběrovým způsobem, upřesňovala opatření prováděná v druzích vojsk a upřesňovala dokumentaci bojové pohotovosti zpracovávanou jednotlivými stupni velení. Nově přijatá směrnice určovala bojovou pohotovost stálou, zvýšenou, válečného nebezpeční (nově zavedená) a plnou.

Stálá bojová pohotovost

Při stálé bojové pohotovosti plnila vojska každodenní plánovanou činnost. Svazky a útvary stálé bojové pohotovosti byly připraveny k plnění bojových úkolů a svazky, útvary a zařízení na snížených a rámcových počtech provést mobilizaci. Pod pojmem vojska směrnice rozuměla orgány velení, svazky, útvary a zařízení všech druhů vojsk a služeb, útvary Civilní obrany, místní vojenské správy, vojenské školy a vědeckovýzkumná zařízení. Na velitelstvích, štábech a na připravených chráněných velitelských stanovištích se vykonávala celodenní služba. Systém spojení byl v pohotovosti pro příjem a vysílání signálů a bojových rozkazů. Radiové spojení se uskutečňovalo v každodenním režimu. U letounů a vrtulníků vzdušných míst velení se konala předběžná příprava pro službu na zemi i ve vzduchu.

Útvary rádiového průzkumu prováděly běžné rádiové zjišťování, zaměřování, průzkum a analýzu nových druhů spojení a vysílání. Na zodolněných letištích byly letouny v úkrytech, kromě letounů pohotovostního systému PVOS. V krytých objektech byla umístěna technika s trvale naloženými pohyblivými zásobami. Materiálně technické prostředky byly uloženy ve skladech (základnách) tak, aby mohly být včas vydány vojskům nebo byly rovnou naložené na automobilech připravených k vyvezení do prostoru soustředění, rozptýlení nebo zmobilizování. V jednotkách, útvarech, svazcích a velitelstvích se při denním bojovém rozdílení určovala skupina velení a řízení mobilizace. Směrnice pro tyto skupiny do stupně pluku nebo samostatného útvaru požadovala ve vojenských objektech stálé dislokace vybudovaná zodolněná pracoviště se spojovacími prostředky.

Při vyvedení útvarů stálé bojové pohotovosti ze stálé posádky na vzdálenost nad 50 kilometrů a na více jak 24 hodin se zároveň vyvážely zásoby zajišťující plnění jejich bojových úkolů. U raketových brigád pozemního vojska a u oddílů vojskových raket bylo v místech stálé dislokace uloženo po jednom nosiči na každé odpalovací zařízení. Kromě toho bylo v pohyblivých raketových technických základnách připraveno po jednom operačně taktickém a taktickém nosiči. U dělostřeleckých útvarů a jednotek určených k podpoře útvarů přikrytí státní hranice nebo jednotek Pohraniční stráže se vytvářela pohyblivá zásoba dělostřelecké munice trvale naložená na vozidlech. Protiletadlové útvary u vševojskových útvarů a svazků a posádkové pozorovací hlásky se vyčleňovaly do pohotovostního systému protivzdušné obrany státu. K jejich řízení byla trvale aktivována stálá velitelská stanoviště protivzdušné obrany na velitelství Západního vojenského okruhu, vševojskových svazů a svazků a u protiletadlových útvarů a svazků, jež vyčleňovaly hotovostní jednotky.

U průzkumných útvarů a jednotek se ze stacionárních pracovišť prováděl nepřetržitý rádiový a radiotechnický průzkum nepřítele. U rozvinutých jednotek útvarů radioelektronického boje (REB) se vedl průzkum radioelektronických prostředků nepřítele. Ve vojscích PVOS se na velitelských stanovištích udržovaly celodenní hotovostní směny. U protiletadlového vojska byla polovina oddílů v hotovosti a u stíhacích leteckých pluků na letištích stálé dislokace se vyčleňovaly dvě hotovostní osádky. Záložní letiště se udržovala v provozuschopném stavu. Ve frontovém a vojskovém letectvu se udržovala v provozuschopném stavu letiště stálé dislokace a záložní letiště. Letouny a vrtulníky se nacházely v rozptylových prostorech a úkrytech. Podobně jako u stíhacího letectva PVOS držely stíhací letecké pluky frontového letectva ve stálé pohotovosti dvě osádky letadel.

Zvýšená bojová pohotovost

Při zvýšené bojové pohotovosti se vojska nacházela v místech stálé dislokace nebo prostorech, kde plnila úkoly v pohotovostním systému a prováděla opatření ke zvýšení své pohotovosti ke splnění bojových úkolů nebo k provedení mobilizace. Vojska se do zvýšené bojové pohotovosti uváděla skrytě pod záminkou cvičení bez vyhlášení bojového poplachu. V orgánech velení se zesilovaly celodenní služby a zajišťoval se trvalý poslech vysílání Československého rozhlasu. Na chráněná místa velení svazů se vysílaly operační skupiny s nezbytnými spojovacími prostředky. Vzdušná místa velení se uváděla do celodenní hotovosti na zemi s neúplnými bojovými směnami. Podle zvláštního nařízení Generálního štábu ČSLA zaujímala záložní velitelská stanoviště svazů záložní prostory soustředění. Zesílila se služba u útvarů rádiového průzkumu. K výjezdu se připravovaly operační skupiny určené pro spolupráci se štáby operačních svazů spojeneckých armád. Zesílila se ochrana štábů a velitelských stanovišť.

Svazky a útvary zůstávaly v posádce a ty, které plnily úkoly mimo ni se vracely do místa své stálé dislokace. Výzbroj a bojová technika se odkonzervovávala a uváděla se do bojeschopného stavu. Hotovostní síly vykonávaly službu s plnými obsluhami. Prověřovala se připravenost štábů a místních vojenských správ k plnění mobilizačních opatření. Vojáci v záloze povolaní na vojenské cvičení se ponechávali u útvarů. Pozastavilo se propouštění vojáků, kterým uplynula doba výkonu vojenské základní nebo náhradní služby. Naopak se pokračovalo v plánovaném nástupu povolanců do vojenské základní (náhradní) služby. U všech radiačních středisek a skupin se zesílilo radiační a chemické pozorování. Vojákům z povolání a absolventům se vydávaly osobní zbraně a prostředky protichemické ochrany. Vojáci základní služby a vojáci z povolání nosili až na výjimky výhradně polní stejnokroj.

Náboje, granáty, kapesní obvazy, individuální protichemické balíčky, autoinjektory a tablety pro úpravu vody se vydávaly stálému stavu v jednotkách. Vojskové zásoby materiálně technických prostředků se nakládaly do bojových vozidel a na další dopravní prostředky s důrazem na maximální vyvezení zásob munice a pohonných hmot a maziv. Nemocní ležící na ošetřovnách se odesílali zpět k útvarům nebo do nejbližšího civilního zdravotnického zařízení. Prováděl se ženijní průzkum komunikací, mostů a vybudovaných železobetonových brodů pro přesuny útvarů a svazků do prostorů soustředění. Útvary a jednotky předurčené k přikrytí státní hranice se připravovaly k výjezdu do určených úseků nebo prostorů v jejich blízkosti. Místa velení v příhraničních oblastech přikrývaly jednotky vyzbrojené přenosnými protiletadlovými raketovými komplety. Raketové brigády pozemního vojska se vyváděly na posádkové výcvikové polygony. Pohyblivé raketové technické základny překládaly nosiče na předepsané přepravníky a vyvážely je na posádkové výcvikové polygony. Samostatný raketový dopravní oddíl připravoval odběrové skupiny pro převzetí nosičů a na zvláštní rozkaz prováděl jejich odběr. Do dvou hodin od obdržení nařízení Generálního štábu ČSLA svazky a útvary vojskové protivzdušné obrany zaujímaly bojové postavení k přikrytí vojska v místech stálé dislokace. Všechny protiletadlové jednotky vyčleněné do pohotovostního systému PVOS byly vyvedeny do hotovostních palebných postavení s plnými bojovými směnami. Radiotechnické útvary a jednotky vojskové protivzdušné obrany se rozvinovaly v záložních prostorech. Vrtulníky a letouny vojskového letectva se připravovaly k bojovému vzletu s jedním palebným průměrem konvenčních prostředků ničení a ponechávaly se v úkrytech nebo se rozptylovaly v prostoru letiště a provádělo se jejich zamaskování. U rozvinutých útvarů REB se uváděly do pohotovosti hotovostní prostředky k rušení palubních radioelektronických prostředků letectva. Doba uvedení svazků a útvarů do zvýšené bojové pohotovosti od obdržení signálu byla tři hodiny. U útvarů se sníženými a rámcovými počty se pod záminkou cvičení odkonzervovávala veškerá bojová technika a připravovala se k výjezdu z kasáren. V protivzdušné obraně státu se velitelská stanoviště obsazovala neúplnými bojovými směnami. Všechny bojeschopné protiletadlové raketové oddíly se uváděly do pohotovosti a obdržely 1 – 2 palebné průměry raket.

Letectvo PVOS vyčleňovalo do pohotovostního systému třetinu sil. Záložní letiště se aktivovala pro přijetí letadel. Radiotechnické jednotky PVOS zesilovaly malovýškové radiolokační pole vyvedením a rozvinováním dalších radiolokačních stanic. Rovněž došlo k zesílení jednotek radioelektronického boje. Doba uvedení do zvýšené bojové pohotovosti u útvarů a jednotek PVOS byla 1 hodina. Ve frontovém a vojskovém letectvu se operační skupiny štábů, středisek a skupin bojového letectva vysílaly se spojovacími prostředky na velitelská stanoviště jiných druhů vojsk. Prověřoval se stav záložních letišť, letišť na dálnicích a příjezdové komunikace k nim. Každý stíhací letecký pluk vyčleňoval do pohotovostního systému PVOS jednu letku. Technika a výzbroj uložená v nedotknutelných zásobách se uváděla do bojeschopného stavu. Letouny a vrtulníky se připravovaly k bojovému vzletu s jedním palebným průměrem. Letecké stavební útvary se vyváděly do prostorů výstavby záložních letišť a vybraných úseků na dálnicích. Doba uvedení do zvýšené bojové pohotovosti byla u stíhacího letectva do 1 hodiny, u stíhacího bombardovacího, průzkumného a vojskového letectva do 1 hodiny a 30 minut a u ostatních útvarů do 2 hodin.

Vojenské školy se připravovaly na zkrácenou výuku a činily kroky k předurčeným mobilizačním úkolům. U místních vojenských správ se na pracoviště povolávali všichni zaměstnanci a upřesňovaly se plány uvádění do bojové a mobilizační pohotovosti s důrazem na dokumentaci pro povolání, svoz a dodání mobilizačních záloh. Krajské vojenské správy, mimo Prahu a Bratislavu, přebíraly objekty velitelských stanovišť mimo města. Ve vojenských nemocnicích a lázeňských ústavech se kontroloval stav zásob a uvolňovala se lůžka na válečnou normu. Kromě těžce nemocných se všichni ostatní pacienti vraceli do místa své služby.

Bojová pohotovost válečného nebezpečí

Při bojové pohotovosti válečného nebezpečí vojska po bojovém poplachu zaujímala záložní prostory soustředění nebo rozptýlení a v nich se připravovala k plnění bojových a mobilizačních úkolů. Podle zvláštního nařízení Generálního štábu ČSLA mohla být vyváděna do utajovaných (hlavních) prostorů soustředění (rozptýlení). Pro každý svazek (útvar) byly určeny dva prostory soustředění vzdálené od sebe nejméně 10 – 15 kilometrů od místa stálé dislokace. Utajovaný prostor nebyl ženijně vybudovaný. Utajované prostory soustředění vojsk znal pouze okruh osob, který se přímo podílel na zpracování plánů bojové pohotovosti. Záložní prostory se podle podmínek ženijně budovaly a vedlo do nich linkové spojení. K organizovanému vyvedení vojsk po bojovém poplachu z míst stálé dislokace se vytvářela praporní shromaždiště osob a bojové techniky, v nichž se sestavovala pochodová sestava. Vojáci z povolání se po vyhlášení bojového poplachu sváželi do kasáren nebo přímo na praporní shromaždiště, kde řídili přesun jednotek do prostorů soustředění.

Doba výjezdu z vojenských objektů od okamžiku vyhlášení bojového poplachu nesměla převyšovat:

• za stálé bojové pohotovosti v létě 40 minut a v zimě 1 hodinu;
• za zvýšené bojové pohotovosti v létě 30 minut a v zimě 40 minut;

Při bojové pohotovosti válečného nebezpečí se zaváděla celodenní směna plných bojových směn. Záložní velitelská stanoviště se uváděla do pohotovosti k převzetí velení. Vzdušná místa velení držela celodenní hotovost na zemi s plnými bojovými směnami. Operační skupiny velitelství svazů zaujímaly chráněná velitelská stanoviště. Předurčené operační skupiny se odesílaly do štábů operačních svazů spojeneckých armád. Zesiloval se průzkum nepřítele na území sousedních států bez narušení státních hranic. Svazky a útvary stálé bojové pohotovosti a orgány velení, průzkumné útvary, útvary REB a silniční pořádková služba se doplňovaly na válečné počty. Svazky, útvary a zařízení se sníženými a rámcovými počty a nově vytvářené přijímaly ze zálohy organizační jádra a připravovaly se k provedení mobilizace. Útvary rádiového průzkumu plnily úkoly hlavními silami a prostředky. Přeškolované a modernizované útvary měly zkrácenou přípravu a urychleně dokončovaly přezbrojení na novou techniku.

Protiletadlové rakety a protitankové řízené střely se vyjímaly z hermetických obalů a ukládaly se do bojové techniky. V každém praporu (oddílu) se vyčleňovala četa pro střelbu z ručních zbraní proti nízkoletícím cílům a aktivovaly se pozorovatelé vzdušného nepřítele. Prováděly se průzkumy os přesunů, stavu objektů polní obrany a stálých zařízení k ničení. Útvary, svazky a orgány velení doplňované na válečné počty přebíraly zásoby a materiál z národního hospodářství. Za tím účelem se rozvinovala přijímací střediska osob a motorových vozidel. Orgány velení obsazovaly připravená záložní velitelská stanoviště a operační skupiny zaujímala pracoviště na vzdušných místech velení. Útvary a jednotky krytu státní hranice se nacházely v určených prostorech, prováděly v nich potřebná obranná postavení a spolu s Pohraniční stráží rozvinovaly systém pozorování nepřítele. Raketové brigády se přesunuly do prostorů soustředění a jejich skupiny odběru bojových hlavic byly vyslány do určených prostorů. Pohyblivé raketové technické základny s bojovými hlavicemi se přisouvaly směrem k raketovým oddílům. Svazky, útvary a jednotky vojskové protivzdušné obrany přikrývaly pochodové osy a prostory soustředění. Jednotky začleněné do pohotovostního systému PVOS byly obsazeny plnými bojovými směnami.

Radiotechnické útvary vojskové protivzdušné obrany rozvinovaly velitelská stanoviště protivzdušné obrany frontu a armády a obsazovaly je plnými bojovými směnami. Zároveň byly radiotechnické jednotky na záložních postaveních připravené provádět průzkum vzdušného nepřítele. Operační skupiny od vojska protivzdušné obrany Západního vojenského okruhu a vševojskových armád byly odeslány na Ústřední velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu a na velitelská stanoviště svazků PVOS.

Hlavní síly a prostředky rádiového a radiotechnického průzkumu zaujímaly prostory bojového rozmístění. Útvary vojskového průzkumu obsazovaly pozorovací stanoviště na státní hranici a určené průzkumné skupiny se soustřeďovaly do záložních prostorů u státní hranice.

Doba uvedení svazků a útvarů do bojové pohotovosti válečného nebezpečí od vyhlášení bojového poplachu byla:

• bez doplnění na válečné počty ze stálé bojové pohotovosti 3 hodiny, z bojové pohotovosti zvýšené 2 hodiny 30 minut a s doplněním na válečné počty 6 – 12 hodin. Vojska se sníženými a rámcovými počty přijímala organizační jádra pro zmobilizování a rozvinovala regulační místa, přijímací a vystrojovací střediska.
• Doba přijetí organizačního jádra nepřesahovala 6 – 8 hodin a rozvinutí přijímacích středisek 3 hodiny. Do prostorů soustředění se postupnými koloběhy vyvážela technika, výzbroj a zásoby nejprve pro stálý stav a pak pro válečné počty.

Ve vojsku protivzdušné obrany státu zaujímaly orgány velení hlavní a záložní velitelská stanoviště. Vojska byla uvedena do bojové pohotovosti a rozvinuta na válečné počty. Protiletadlové raketové oddíly v palebných postaveních obdržely jeden a půl palebného průměru. Technické oddíly zahajovaly přípravu dalších raket. U leteckých pluků PVOS byly jejich předsunuté skupiny a zabezpečovací jednotky umístěny na záložní letiště. Zřizovala se naváděcí stanoviště letectva. Na letištích stálé dislokace bez vybudovaných úkrytů se letouny přesunuly do rozptylových prostorů nebo na záložní letiště. Radiotechnické vojsko PVOS nadále posilovalo radiolokační pole a podle plánu uvádělo do provozu další stanice. Orgány velení frontového a vojskového letectva obsadily připravená velitelská stanoviště. Střediska a skupiny bojového velení letectva byly odeslány k předurčeným štábům. Stejně jako u PVOS byly letecké útvary v plné bojové pohotovosti a doplňovány na válečné počty. Stejná opatření byla prováděna na letištích stálé dislokace a na záložních letištích. V závislosti na situaci nebo podle rozhodnutí Generálního štábu ČSLA přebíralo frontové letectvo letouny z civilního letectví a SVAZARMu.

Doba uvedení do bojové pohotovosti válečného nebezpečí byla:

• ze stálé bojové pohotovosti u frontového letectva 2 hodiny, u vojskového letectva 2 hodiny v létě a 2 hodiny 30 minut v zimě;
• z bojové pohotovosti zvýšené u stíhacího letectva 1 hodina 20 minut a u ostatního frontového a vojskového letectva 1 hodina 30 minut, s doplněním na válečné počty v rozmezí 6 – 12 hodin.

Místní vojenské správy aktivovaly doručovací obvody ve městech i okresech s doručovacím aparátem v plném rozsahu. Rozvinovaly soustřeďovací střediska, průchodiště a mobilizační pracoviště pro zmobilizování jednotek. Jako první povolávaly zálohy pro předem určené štáby, svazky a útvary a organizační jádra pro zmobilizování v celkové výši 83 000 vojáků v záloze a 17 600 motorových vozidel z národního hospodářství. Z toho pro vojska stálé bojové pohotovosti bylo určeno 28 700 osob a 4 450 motorových vozidel. Vojska rozvinovaná na válečné počty obdržela zbytek. Mírová Československá lidová armáda v síle okolo 200 000 mužů se rozvinovala na 700 000 vojáků.

Civilní obrana vyváděla operační skupiny (první sledy) štábů Civilní obrany na hlavní velitelská stanoviště mimo míst stálé dislokace. Vojenské útvary Civilní obrany plnily stejná opatření jako vojska se sníženými a rámcovými počty (při všech stupních bojové pohotovosti).

Plná bojová pohotovost

Při plné bojové pohotovosti se vojska plně mobilizovala a uváděla do nejvyšší pohotovosti k plnění bojových úkolů v souladu s operačním předurčením. Pokud byl tento stupeň pohotovosti vyhlášen přímo bez předchozích stupňů, zaujímala vojska utajované hlavní prostory soustředění nebo rozptýlení. Jejich zaujímání kontrolovaly příslušné orgány velení, jež zároveň dohlížely na dodání mobilizačních záloh a plnění mobilizačních opatření. Vzdušná místa velení plnila bojovou službu na zemi i ve vzduchu. Útvary a jednotky rádiového průzkumu a radioelektronického boje plnily úkoly všemi silami a prostředky. Svazky a útvary všech druhů vojsk se zmobilizovaly v plném rozsahu a stmelovaly se podle plánu. Na velitelských stanovištích protivzdušné obrany vševojskových svazků, protiletadlových a radiotechnických útvarů se prováděl odposlech sítí uvědomování PVOS. Ženijní a pontonové útvary prováděly průzkum pro zřízení mostových přepravišť a vydával se ze skladů materiál pro zatarasování.

Vojska stálé bojové pohotovosti provedla kryt státní hranice a zřizovala minové zátarasy ve spolupráci s jednotkami Pohraniční stráže. Po přísunu bojových hlavic k raketovým brigádám bylo provedeno jejich sestykování s nosiči. Skupiny odběru nosičů přesunovaly z pohyblivých raketových technických základen rakety do prostorů soustředění. Samostatné raketové dopravní oddíly přisunovaly do pohyblivých raketových technických základen další nosiče. Doba uvedení do plné bojové pohotovosti byla stejná jako v předcházejícím stupni. Ve vojscích se sníženými a rámcovými počty zaujímaly rozvinuté protiletadlové baterie motostřeleckých, tankových a protiletadlových útvarů palebná postavení k obraně vojsk v prostorech zmobilizování. Začala příprava řidičů a osádek ke zvládnutí přidělené techniky. Na technice převzaté z národního hospodářství se prováděly úpravy pro převoz osob a materiálu. Vojska protivzdušné obrany státu byla v plné pohotovosti připravená k okamžitému odražení vzdušného nepřítele.

Doba uvedení do plné bojové pohotovosti, bez provedení mobilizace, se pohybovala o 1 hodiny 20 minut do 2 hodin. V plné bojové pohotovosti bylo také frontové a vojskové letectvo.

Letecké svazky a útvary kromě toho zařazovaly do své výzbroje leteckou a zabezpečovací techniku z civilního sektoru a SVAZARMu. Převzaté letouny následně upravovaly podle jejich předurčení. Speciální technické skupiny frontového letectva zahájily kompletaci raket. Vojenské školy přešly na zkrácenou výuku a začaly plnit opatření podle mobilizačních plánů. Místní vojenské správy prováděly na svém teritoriu povolání a dodání mobilizačních záloh. Civilní obrana všemi svými silami a prostředky zajišťovala ochranu obyvatelstva a národního hospodářství.

Přechod Československé lidové armády do bojové pohotovosti zvýšené nebo válečného nebezpečí se prováděl na rozkaz prezidenta republiky nebo v jeho zastoupení předsedy federální vlády v souladu s přijatými opatřeními Radou obrany státu. Dále mohly být oba stupně vyhlášeny na pokyn hlavního velitele Spojených ozbrojených sil. Uvedení vojsk do vyšších stupňů bojové pohotovosti se uskutečňovalo na rozkaz ministra národní obrany nebo v jeho zastoupení náčelníkem Generálního štábu ČSLA – 1. zástupcem ministra národní obrany.

O vydání rozkazu informovala československá strana hlavního velitele Spojených ozbrojených sil. V případě nenadálého napadení nepřítelem se vojska uváděla do plné bojové pohotovosti veliteli svazů a svazků v jejichž prostoru rozmístění došlo k napadení. Toto rozhodnutí se ihned hlásilo služebním postupem. Vojska se do jednotlivých stupňů bojové pohotovosti uváděla ústně oprávněným funkcionářem při osobním styku, písemným nařízením (šifrovkou), technickými spojovacími prostředky s následujícím zdvojením šifrovkou a určenými signály po technických spojovacích prostředcích.

Jan Šach