Václav Kropáček / 1898 - 1943

Podplukovník gšt., blízký spolupracovník gen. Eliáše, se narodil v roce 1898. Absolvoval gymnázium v Plzni a v 1. světové válce sloužil v rakousko-uherské armádě a čs. legiích. Po návratu působil v armádě, až do likvidace v červnu 1939. Zapojil se do odboje, byl zatčen gestapem, vězněn a popraven v Drážďanech v prosinci 1943. Jeho manželka Božena pokračovala v odboji, ukrývala odbojáře, za což byla vyznamenána. Po zatčení manžela byla vězněna, ale osvobozena. V roce 2016 byl Kropáček povýšen in memoriam.

Narodil se jako prvorozený syn rolníka Václava Kropáčka a jeho manželky Marie, rozené Švecové. V letech 1909–1916 studoval na českém vyšším gymnáziu v Plzni, kde 30. 10. 1916 složil maturitní zkoušku. Tou dobou však již sloužil v rakousko–uherské armádě. Dne 2. 5. 1916 byl totiž odveden a 11. 5. 1916 prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 20 v Krakově. V létě 1916 absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze v Opavě a poté bojoval jako velitel čety s plukem na ruské a později italské frontě. Zde 20. 8. 1917 padl do italského zajetí. V zajateckém táboře v Padule se 29. 9. 1917 přihlásil do čs. legií a podílel se na organizaci naší zahraniční armády. Od 13. 4. 1918 až do podepsání příměří bojoval jako velitel výzvědné čety, později velitel výzvědné roty „Astico“ v úseku I. italské armády. V polovině prosince 1918 se v hodnosti nadporučíka (povýšen 30. 8. 1918) vrátil spolu s 39. čs. střeleckým plukem zpět do vlasti a zúčastnil se s ním osvobozo- vání Slovenska.
U p. pl. 39 v Bratislavě pak konal službu jako velitel roty až do podzimu 1920. Od září 1920 do 30. 9. 1927 působil u košického obvodového střediska pro výcvik jako instruktor (od 1. 11. 1921 v hodnosti kpt.), později jako velitel roty ve škole na výchovu důstojníků v záloze, od 12. 10. 1925 byl přidělen jako instruktor škole pro výchovu rotmistrů z povolání pěšího vojska v Košicích. V době od 1. 10. 1927 do 30. 9. 1930 absolvoval Válečnou školu v Praze. Jako její posluchač byl v roce 1927 frekventantem
autokursu v Praze a o rok později armádního plynového kursu v Olomouci. Dnem 31. 7. 1930 byl v hodnosti škpt. (povýšen již 1. 10. 1928) přeložen do skupiny důstojníků gšt. Od 1. 10. 1930 do 6. 9. 1931 konal službu u velitelství 3. divize v Litoměřicích jako přednosta 4. odděl., od 1. 1. 1931 jako přednosta 2. a 3. odděl. štábu divize. Dne 7. 9. 1931 se stal koncipientem mírové skupiny 1. odděl. MNO – hl. št. v Praze (od 11. 2. 1933 jako mjr.). Zúčastnil se jednání odzbrojovací konference v Ženevě a po návratu do ČSR byl 30. 9. 1935 ustanoven přednostou rozpočtové a ubytovací skupiny 1. odděl. Dnem 1. 1. 1936 se stal přednostou vojenského kabinetu ministra národní obrany. Tuto funkci vykonával nepřetržitě až do likvidace čs. branné moci v červnu 1939 (od 1. 7. 1937 v hodnosti pplk.). Zajímal se o sociální a národohospodářské teorie z hlediska armády a přednášel na Svobodné vysoké škole politické v Praze. Za branné pohotovosti státu byl ve dnech 25. 9.– 4. 10. 1938 i nadále přednostou vojenského kabinetu ministra národní obrany.
Po likvidaci čs. armády byl převeden jako úředník k Ministerstvu zemědělství. Od počátku okupace se zapojil do odboje jako podnáčelník štábu Ústředního vedení ON (zástupce plk.gšt. Čeňka Kudláčka), současně byl přednostou politického oddělení, jež mělo na starosti politické, tiskové a propagační záležitosti a pracoval i v osobní ko- misi, která sledovala a evidovala osoby kolaborující s Němci. Podílel se na organizaci odchodu voj. specialistů do naší zahraniční armády a zajišťoval finanční prostředky jak pro odcházející, tak i pro jejich rodiny. V neposlední řadě byl jedním z nejbližších spolupracovníků gen. Eliáše. Dne 14. 12. 1939 byl zatčen gestapem. Po dobu brutálních výslechů byl vězněn v samovazbě přímo v budově Petschkova paláce, poté byl déle než dva roky vězněn na Pankráci. Zde se stal chodbařem a dle svědectví spoluvězňů dokázal zorganizovat spolehlivou motákovou informační síť, jež zachránila mnoho odbojářů a mařila vyšetřování gestapa. Podílel se rovněž na rozšiřování zpráv o průběhu války, což mělo velký morální význam. V létě 1943 byl převezen do Budy- šína a odtud do Drážďan.
Zde byl při soudním jednání konaném 27. 10. 1943 před senátem Volksgerichtu odsouzen za zločiny velezrady a zemězrady k trestu smrti. Společně s ním stanuli před soudem plukovníci Antonín Hron a Josef Pták, kteří byli pro nedostatek důkazů odsouzeni na pět let káznice. Ani jeden z nich se však osvobození nedožil. Kropáčkovým obhájcem byl něm. antifašista JUDr. Egon Kubuschock (v době Norimberského procesu obhájce ex offo Franze von Papena), jenž byl po jeho statečné obhajobě vyloučen z Německého svazu právních zástupců. Poté, co se dozvěděl, že Kropáčkova poprava má být provedena ještě před vypršením lhůty určené k vyřízení žádosti o milost, pokusil se dosáhnout intervence v jeho prospěch u slov. vojenského atašé v Berlíně gen. Augusta Malára. Ten však byl shodou okolností služebně v Římě a slovenský velvyslanec se odmítl ve věci angažovat. Protože manželce Bo- ženě nebyla povolena poslední návštěva, strávil dr. Kubuschock s odsouzeným celý den před jeho popravou. Rozsudek byl vykonán stětím 13. prosince 1943 v 19:33 v drážďanské věznici. Podplukovník Kropáček byl popraven společně se skupinou fr. studentů, jimž až do konce dodával odvahu. V roce 1947 byl povýšen do hodnosti plk.gšt. in memoriam.

Paní Božena Kropáčková pokračovala i po zatčení manžela v rozsáhlé odbojové činnosti. Delší dobu ve svém bytě ukrývala npor.pěch. Adolfa Opálku (velitele skupiny OUT DISTANCE). Za svou odbojovou činnost byla 5. 11. 1945 vyznamenána Čs. medailí za chrabrost před nepřítelem. Od září 1948 do února 1949 byla společně se svým bratrem vězněna za napomáhání pronásledovaným v odchodu do exilu. Pro nedostatek důkazů byla šťastnou shodou okolností osvobozena. V roce 2016 mu bylo uděleno vyznamenání Kříž obrany státu ministra obrany ČR in memoriam.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1918;
• Československý řád Sokol s meči;
• Československá revoluční medaile;
• Československá medaile Vítězství;
• L’Ordre National de la Legion d’Honneur – Chevalier;
• Orden Jugoslovenske krune IV. reda;
• Ordinul Coroana Romăniei eu spade in gradul Ofiter cu paglica de Virtute Militara;
• La Croce al Merito di Guerra;
• Medaglia de la Unita di Italia;
• Medaglia de la Fatiche di Guerra;
• Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Památky:

Pomník padlým a popraveným absolventům VŠV před sídlem Ministerstva obrany ČR v Praze 6.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů