Válečné vánoce 1915 – výstava v Armádním muzeu Žižkov

Malou výstavu věnovanou vánočnímu času v roce 1915, kdy už druhým rokem zuřila světová válka, si můžete nyní prohlédnout v prostorách Armádního muzea Žižkov. Expozici tvoří texty a četné dobové fotografie, ale také deníkové záznamy vojáků, kteří Vánoce roku 1915 trávili v nehostinném prostředí válečných zákopů.

Na podzim 1915 to bylo již více než rok od chvíle, kdy evropské mocnosti zachvátil ničivý požár světové války. Společně s koncem velkých letních ofenzív skončily i naděje hlavních protagonistů na rozhodnutí války v roce 1915. Obava vojáků, že budou muset v poli strávit již druhou zimu, se stala syrovou realitou.

Národních listy ve svém vánočním vydání z 25. prosince 1915 napsaly: „Zamlkle slavíme druhé válečné Vánoce, za minulých konejšili jsme se povzbuzující nadějí, že se blíží konec obrovské války, letos jsme se však přesvědčili, že v tomto roce nabyla rozměrů ještě kolosálnějších a vyžádala si obětí ještě ohromnějších. Nikdo není s to, rozpoznati konečné obrysy světové války a i na cesty vedoucí k příměří snesla se hustá mlha.“

Zatímco vojákům v zázemí byla na Štědrý den poskytována řada úlev, na frontě se sváteční a všední dny na první pohled příliš nelišily. Štědrovečerní atmosféru si vojáci mohli vychutnat až po splnění svých běžných úkolů. Někteří důstojníci se snažili Vánocům vtisknout punc organizované zábavy, ale obecně se jednalo spíše o soukromou záležitost užších skupin.

Pokud to podmínky dovolovaly, nastrojili si vojáci ve svých příbytcích stromeček. Na některých místech se podařilo alespoň důstojníkům zajistit i sváteční oběd – rybí polévku a smaženou rybu s bramborovou kaší. Milou vzpomínkou na domov se staly vánoční balíčky od blízkých, obsahující především drobné cukroví a ořechy. Zvláště nováčky pak potěšily tzv. liebesgaben, oficiálně distribuované dárkové balíčky, jejichž složení bylo proměnlivé v závislosti na konkrétním útvaru.

První válečné vánoce 1914 vešly do historie především díky spontánně uzavřenému příměří, ke kterému došlo na některých úsecích západní fronty. Ačkoli o rok později se tento scénář již neopakoval, lze i v roce 1915 pozorovat v době vánočních svátků jisté omezení bojové aktivity.

Obzvlášť na východní frontě však pro vojáky v zákopech často platila zvýšená pohotovost. Rusové řídící se pravoslavným kalendářem totiž slavili Vánoce až o 13 dní později, a tak se obě strany obávaly, že protivník využije domnělé sváteční ochablosti k překvapivému útoku. Několik dní po katolických vánocích skutečně došlo k sérii ruských útoků, tvrdé novoroční boje si vyžádaly několik tisíc mrtvých, ale s příchodem pravoslavných vánoc se situace na frontě opět uklidnila.

Záznam z deníku Bohumila Kupce podává svědectví o oslavě Vánoc u c. a k. pěšího pluku č. 3 arcivévody Karla, který byl odváděn z okolí Kroměříže:

Štědrý den minul u naší brigády klidně. Avšak na křídlech se Moskal pokoušel útočit na naše polní hlídky, ale s jakým úspěchem nevím. U nás se dopoledne pracovalo, pak bylo volno. Ovšem stráže jsou vystaveny. Jako na truc tomu, že na štědrý den bývá půst, měli jsme každý k obědu 40dkg masa a o 4 hodině byla káva. Večer pak čaj s rumem a ½ l vína. K tomu u stromku rozdány byly z bílé mouky vždy pro jednoho muže vánočka a bochník. U stromku měl náš komandant nadporučík Schäfer krátký proslov s provoláním slávy císaři, načež byla vystřelena raketa světelná a bylo po slavnosti. Některým to však přece nedalo a šli si střelit alespoň do země, aby prý Rus věděl, že slavíme narození. Já byl dopoledne u třetího battalionu. Odsud jsem viděl, že Pilava o níž jsem víckrát si psal, je srovnána úplně se zemí. To naši ji odstranili, aby nebyla opět záštitou Rusům.

Záznam z deníku Josefa Jiřího Švece popisuje vánoční rozvědku československých legionářů.

Na rakouský Štědrý večer jsem uspořádal „zpěvní“ rozvědku. Doma se hoši naučili zpívati ,,Stille Nacht“, zpívali jsme však jen začátek německy, ostatní česky. ByIo tehdy hodně sněhu a my vybrali se v bílých pláštích, ozbrojeni až po uši, za Chromjakovo. To byla nejidilličtější má rozvědka. Rozestavil jsem hochy a sehnal zpěváky dohromady. Spustili jsme hodně silně a já dával revolverem takt. Při prvních zvucích začaly rakouské stráže silnou střelbu, ale když slyšeli zvuk své štědrovečerní písně, přestali a poslouchali. Když jsme dozpívali, dobrovolec Fišer po německu jim přál šťastných svátků, načež z jich okopů ozvalo se: „Wir danken.“ Viděli jsme, jak na okopy vylézaly při měsíčku, který tehdy byl skoro v úplňku, temné figury a naslouchaly. Když jsme skončili hovor po německu, spustili jsme po česku: „Narodil se Kristus Pán“, a zase Fišer přál po česku šťastné svátky. Ozvalo se: ,,Děkujeme“ a „Na zdar“, a ještě více jsme viděli vylézati z okopů figur. Dokonce volali na nás: ,,Přijďte k nám na Sylvestra!“ Přikázal jsem tehdy zazpívati ,,Hej Slované“, ač někteří se báli to zpívati a chtěli utíkati. Ještě několik ,,Na zdar“ a šlo se domů. Když pak jsme už vycházeli z našich okopů, najednou z rakouské strany se ozval orkestr. Tklivými tóny zahrál „Stille Nacht“ a potom nám přidal ještě do kroku svižný pochod. Bylo to tehdy tak pěkné, a tak při tom klidu, když po našem zpěvu ani rána se neozvala, bylo smutno v duši, že je tak hrozná válka. Když se o našem kousku dověděl náčelník divise, řekl, že to oznámí do štábu armády.