„Rodiče mého manžela byli výjimeční, nesmírně stateční lidé,“ říká Libuše Kropáčková.

Vojenský historický ústav Praha získal další památky, které patřily čs. důstojníkovi Václavu Kropáčkovi. Jeho snacha Libuše Kropáčková věnovala do sbírek VHÚ nejen vojenská vyznamenání a šavli, ale i předměty, jenž měl u sebe Václav Kropáček v nacistickém vězení. Podnáčelník Obrany národa byl za svou činnost v odboji popraven v Drážďanech 13. prosince 1943.

Václav Kropáček v září 1917 vstoupil v italské Padule do československých legií. Absolvoval boje na italské frontě jako velitel výzvědné čety a později výzvědné roty. Do vlasti se vrátil v prosinci 1918 coby nadporučík 39. čs. střeleckého pluku a okamžitě s ním šel bojovat na Slovensko. Až do roku 1927 působil v Košicích. Zde se také seznámil s Boženou Opálovou. Svatba se konala v lednu 1924. Václav Kropáček po absolvování Válečné školy v Praze, dvouletém působení u velitelství 3. divize v Litoměřicích a své účasti na odzbrojovací konferenci v Ženevě nastoupil na hlavní štáb československé branné moci v Praze. Od ledna 1936 zastával funkci přednosty vojenského kabinetu ministra národní obrany Františka Machníka.

Po okupaci se Václav Kropáček rozhodl bojovat proti nepříteli. Stal se podnáčelníkem štábu Ústředního vedení Obrany národa. Podle vzpomínek generála Bedřicha Neumanna patřil mezi nejbližší spolupracovníky generálů Sergěje Ingra a Josefa Bílého a plukovníka Čeňka Kudláčka, přičemž: „... nezaváhal před žádným úkolem. Osobně byl neohrožený, klidný a čestný, vzorný důstojník.“ Mimo jiné měl na starost právě odchody dalších vojáků do zahraničí. Sledoval činnost domácích kolaborantů a byl jedním z blízkých spolupracovníků generála Aloise Eliáše.

Gestapo Václava Kropáčka zatklo 14. prosince 1939. Gestapáci ho brutálně vyslýchali v Petschkově paláci. Více než dva roky pak strávil v pankrácké věznici. Dělal chodbaře. Podařilo se mu zorganizovat motákovou informační síť, která mařila vyšetřování gestapa a zachraňovala životy odbojářů. Václava Kropáčka odsoudil lidový soud v Drážďanech 27. října 1943 k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán v drážďanské věznici 13. prosince 1943. V dopise na rozloučenou svým nejbližším napsal: „Bylo samozřejmou povinností bojovat. Bojoval jsem čestně a poctivě, budoucnost je naše, našich dětí. V boji jsou ovšem padlí: nermuťte se nad tím ... Dělejte vždy čest svému jménu. Přeji si, aby z Vás byli stateční a užiteční občané naší vlasti.“ Božena Kropáčková za svým mužem směla před popravou přijet. Václav jí požádal, ať jejich děti, Jiřího a Hanu, dobře vychová.

„Maminka byla velice odvážná žena. Laskavá, obětavá. V době, kdy měla muže na Pankráci a doma dvě malé děti, se zapojila do pomoci parašutistům,“ připomíná její snacha Libuše Kropáčková. Božena Kropáčková opatřovala pro vojáky potraviny, šatstvo a boty. Po válce do svých vzpomínek napsala, že bylo těžké sehnat obutí pro „toho malého“, tedy Jana Hrubého, a u „toho velkého“, Josefa Bublíka, byl zase problém s velikostí bot. Měl sedmačtyřicítku … Pro Josefa Bublíka nakonec Božena Kropáčková získala boty od paní Hulešové, která měla správkárnu obuvi, a Janu Hrubému dala manželovy boty.

Od 5. května 1942 u Kropáčků přebýval Adolf Opálka. „Ukázala jsem mu, kde bude jeho pokoj, ale ihned jsem mu řekla, že u mých dětí je ohlášen jako strýček Balcárek z Místku. Byl tím nadšen, děcka jsem mu předvedla, dcerce Haně bylo osm let, synku Jirkovi 12 let … Přilnul k nim a oni k němu a opravdu si někdy hrávali jako tři bezstarostné děti,“ vzpomínala po válce Božena Kropáčková. Po pár dnech navštívil Opálkův nový azyl i Jan Zelenka-Hajský. Při jedné z návštěv požádal Boženu Kropáčkovou o pomoc při hledání dalšího bytu pro parašutisty. Podařilo se jí domluvit ubytování u Terezy Kasperové, vdovy po popraveném podplukovníkovi Bohdanu Kasperovi a u Hany Bíle, vdovy po popraveném generálovi Josefu Bílém. V bytě Kropáčkových Adolf Opálka naposledy přespal v noci na pátek 5. června 1942…

Božena Kropáčková vzpomínala: „V pátek před odchodem mě žádal, abych mu připravila něco teplého k oblečení. Vybavila jsem ho dobře.“ Šedý vlněný svetr, v němž Adolf Opálka zemřel při boji v chrámu v Resslově ulici, přinesla Božena Kropáčková krátce předtím z pankrácké věznice, kde jej Václav Kropáček přes zimu mohl jako chodbař nosit.

K vánocům 1943 jí z vězení v Drážďanech přišla zásilka s mýdlem, práškem na zuby a lžičkou… I tyto poslední předměty československého důstojníka Václava Kropáčka předala jeho příbuzná do sbírek Vojenského historického ústavu.

„Měli bychom se poučit a nezapomínat na historii. Jsem šťastná, že tady věci po tatínkovi budou na správném místě,“ říká Libuše Kropáčková.

RED

Seznam vyznamenání V. Kropáčka:

Na fotografii horní řada zleva: 1) Československý válečný kříž 1939. 2) Řád Jugoslávské koruny – 4. třída důstojník. 3) Řád Rumunské hvězdy – 5. třída rytíř s meči za vojenské zásluhy. 4) Řád Rumunské hvězdy (II. typ – po r. 1932) – 4. třída důstojník s meči za vojenské zásluhy. 5) Medaile za statečnost (Medaglia al Valore Militare). Dolní řada zleva: 1) Československý válečný kříž 1918 – opakované pochvaly (lipové ratolesti na stuze značí 2. a 3. udělení pochvaly v armádním rozkaze, bronzová hvězdička individuální pochvalu v divizním rozkazu za boje na Slovensku). 2) Československá revoluční medaile – štítek “39“ (Itálie – 39. střelecký pluk). 3) Československá medaile Vítězství. 4) Pamětní medaile na sjednocení Itálie (Medaglia commemorativa dell'Unità d'Italia). 5) Italská čestná bronzová armádní medaile - "Medaglia d'Onore all'Esercito e all'Armata - Guerra di Redenzione e di Civiltà negli anni 1915/1918". 6) Válečný záslužný kříž (Croce al Merito di Guerra). 7) Válečná pamětní medaile 1915-1918 (Medaglia commemorativa della guerra italoaustriaca 1915-1918).